Cesta za Vánoční hvězdou

Tohle byla prostě paráda. Vizuálně nádherné, vánoční náladou krásně protkané, na pohádkové poměry velmi dobře zahrané a zdaleka ne tak přehnaně infantilně zpracované jako většina tuzemské produkce. Příběh sice nijak extra nevybočuje z pohádkových schémat a všechno je celkem průhledné, ale vůbec ničemu to nevadí. Dva roky jsem se kochal trailerem a schovával si to na ten pravý čas. To čekání až do letošních Vánoc se rozhodně vyplatilo. Pět hvězd nedávám jen proto, že mi 80 minut přijde zbytečně málo na tak pěkný materiál. Jinak ale rozhodně podoručuji všem, kdo chtějí něco krásného vánočního! (26.12.2014)

Velmi milé překvapení od norských tvůrců. Dobrý důkaz toho, že i v zahraničí se umí točit pohádky, které za to stojí. Nicméně i na této se ale podíleli čeští tvůrci. Takhle si představuju, že má vypadat dobrodružná pohádka pro děti. Příběhy zasazené do předvánočního času mají vždycky zvláštní kouzlo. Tady je to samozřejmě taky tak. Tahle pohádka přinesla čerstvý svěží vítr, protože opět bude všude přesantaclausováno. Otec Vánoc se zde vyskytující je úplně jiný rozměr. Malá holčička v hlavní roli byla sympaťanda. (08.12.2016)

Viděno v kině, takže nádherné exteriéry, ohromující efekty (let na Severáku) a nečekaně příjemné překvapení v podobě počítačem pohádkově upraveného Pernstejn castle - jak píší v titulkách, který se vypíná před pozadím norské divočiny. Dvě devítileté holčičky se mnou nadšené milým, nenásilným a chvílemi legračním příběhem, já ráda, že jsem nemusela pohádku pouze přetrpět a užila jsem si ji taky. Nejde o žádné k pochopení náročné veledílo, ale příběh ani jeho zpracování rozhodně neurazí. Navíc kvituji dobrý výběr herců, zejména hlavní hrdinka v roli Sonji je skutečně krásné děvče, které navíc umí hrát. Jedině snad představitelka čarodějnice působila svým výkonem poněkud jako klišé slátané z tisíce dalších pohádek o zlých čarodějnicích (včetně těch animovaných - jako by ji právě propustili od Šmoulů - nulová individualita.) A ta kašička pro skřítky na konec, ta potěšila. (12.11.2013)

Herecké výkony ve filmu byly vskutku otřesné. Jak se říká o Schwarzeneggerovi, že umí jen tří výrazy obličeje – odhodlaný, odhodlanější a neodhodlanější, tak osoba v hlavní postavě Sonje uměla jen grimasy udivená, udivenější a nejudivenější. Zásadně nesouhlasím s komentářem viktorka181. Většina osob (odmítám mluvit o hercích), možná dokonce všechny nedokázaly hrát bez pitvoření. Dále bych chtěl poznamenat, že takové množství triků a ještě k tomu takových, že bez nich by se ta slátanina vůbec nedala udržet pohromadě, z této pohádky udělalo typickou pohádku za trest zcela srovnatelnou s českou televizní tvorbou. Je faktem, že děti snesou kdejakou slátaninu. Jenže já už nejsem dítětem. (01.03.2014)

Důkaz, že se pohádky vážně dají točit filmově, nestrojeně a s hlavní postavou, s níž je možno sympatizovat. Stala se jí obyčejná malá holka, trpící popelkovským údělem a oplývající laskavostí a dobrotou. Mladá Vilde Zeiner je jako Sonja na výpravě za Vánoční hvězdou příjemným hereckým nováčkem. Krkolomně se tváří jenom záporné postavy, ale v rámci pohádkové (nenásilné a neagresivní) stylizace jsou přijatelní. Naopak potěší, že v Norsku nepropadli úplné digitální mánii. V Česku bychom třeba toho medvěda nebo skřítky udělali průměrnou digitální animací a ještě bychom se vytahovali, Nils Gaup v tomto nechává rezonovat staromilského ducha rukodělného a optického přístupu. Počítače přichází na scénu v nezbytných momentech, jako je létání. Důležité je, že jako pohádka zachovává významné atributy dobra, které už jen svou čistotou vzdoruje zlu, a film samotný nabízí vedle povedené úvodní animované pasáže, z níž by byl skvělý komiks, několik kouzelně poetických momentů. (08.11.2013)