Lví srdce

Škandinávia málokedy sklame. No a inak tomu nebolo ani u tohto diela. Ako sa už sluší a patrí, malým sklamaním je už otrepaná pointa - nazi vs. neger a klasické gradovanie , resp. postupné vypointovanie a finále. Drsný sever ale do mdlých vôd kinematografie prináša svieži vietor, ktorý je najlepšou ingredienciou podobných sociálnych drám. (19.07.2015)

Severské filmy bývají dost dobré a na tento jsem se obzvlášť těšila. Ději mi připadal velmi zajímavý. Nakonec jsem ale trochu zklamaná, některé scény mi přišli trochu přehnané, nereální, moc jsem jim nevěřila, stejné to bylo i s koncem. Horší ale je, že mi žádná postava kromě dítěte nebyla ani trochu sympatická, což je u filmu trochu problém. (22.08.2014)

Opět skandinávský film, jak jinak než se sociální tématikou - a Finsko je vlastně náckokvský stát, takže se to nácky jenom hemží. Parádní film, žádný srdceryvný, a obhajující přistěhovaleckou lůzu, ani zbožně vzhlížející k "čisté rase" - je prostě nestranný. A přesto tolik říkající... Franzén v titulní roli je nezapomenutelný. (17.02.2016)

Upřímně řečeno mám už podobně laděných filmů plné zuby, protože všechny jedou podle stejného schématu. Ortodoxní nacista přijde do blízkého kontaktu s člověkem tmavé pleti, proběhne obroda jeho vnímání světa a pak už jen zbývá vypořádat se svojí bývalou partou, která se se změnou názoru svých členů nehodlá jen tak smířit. Je jedno, jestli celý příběh skončí tragicky nebo dobře, protože to poselství je jasné: rasismus je špatný. Neříkám že není, ale konkrétně skandinávské země byly až donedávna symbolem tolerance a pozitivního přístupu k imigrantům a jestliže má být tenhle film reakcí na vzrůstající rasismus na Severu, tak by bylo také záhodno ukázat, proč tam ta vlna xenofobie sílí. Tohle je jen další jednostranný film na společenskou objednávku. Přesto ho ale hodnotím pozitivně. Jednak je to dáno mojí slabostí pro severskou kinematografii a za druhé musím ocenit oba hlavní představitele, Lauru Birn a Petera Franzéna, v hlavních rolích, kteří film v pohodě utáhli a i přes klišovité téma mu dokázali vtisknout punc neokoukanosti. Takže za 80%, ale pořád čekám na objektivnější ukázku toho, co se vlastně ve Skandinávii, a nejen tam, děje. (20.03.2014)

Ačkoliv jsem tento film měl dlouho z části rozkoukaný, nechtělo se mi na něj dívat do konce. Zpočátku mě příliš nezaujal a zajímavý začal být až po objevení provokativního černošského synka Rhamua. Když se k tomu přidá ortodoxní nacionalista s pilinami místo mozku v podobě Teppeho bratra, je oheň na střeše. Film začíná nabírat nebezpečný spád s přímou úměrou, kdy se z Teppa stává umírněný člověk. Ke konci jsem film dokoukával prakticky bez dechu. (06.12.2015)