Cooties

Svižná zombie komédia, v ktorej dominuje situačný humor, postavený na hláškach, dvozmysloch a bizarných charakteroch herecky dobre stvárnenej pestrej škály postáv. Keď k tomu pripočítam správne naservírovaný pomer násilia, solídnu maskérsku prácu a zopár hustejších scén, ktoré sa odohrajú počas boja s detskými zombíkmi, môžem povedať, že Cooties predstavujú z môjho pohľadu takmer ideálnu formu síce intelektuálne nenáročného, no zato účinného hororového humoru. (13.11.2018)

Cooties ťaží hlavne z čiernohumorných situácií, ktoré boli zvyčajne aj hororovo zakončené. Tiež bolo fajn vysvetlenie pôvodu a biológie toho nebezpečného vírusu, snaha bola. Ale zostalo hlavne iba pri tom humore. Našťastie vďaka tomu, že jednotlivé postavy boli charakterovo rozmanité, o takéto humorné situácie a rôzne šialené absurdnosti nebola núdza. Žiaľ ale práve hlavná postava mi prišla hrozne nevýrazná, a vlastne v takomto duchu bol potom ladený aj celý film. Pár gagov, šialených úletov a trocha slušného gore. Chcelo to však po hororovej stránke pridať paru, hlavnú postavu viac zakčniť, viac krvi, viac tvrdosti a lepšie masky, čiže všetky hororové prvky zdvihnúť aspoň o úroveň vyššie, aby sa divák nielen smial, ale sa aj trošku bál. Celkovo sa však na film dalo pozerať bez väčších problémov a hlavne bez nudy, dokonca sa niekedy dalo aj zasmiať, takže hodnotím ako čistý priemer. 60/100 (26.10.2015)

Učitelský sbor na základní škole na malém městě čelí svým malým žákům, ze kterých se během chvilky stala masožravá monstra. A devadesát minut budou hledat způsob, jak ty malé a nenasytné zmrdy nekompromisně zabít a uniknout z jejich spárů. Leigh Whannell napsal úplně prajednoduchý scénář, klidně se může použít i přirovnání prostoduchý scénář, v němž mísí komedii s hororem v docela vyhovujícím poměru. Dal se poměrně do nevděčného tvůrčího psaní, většina diváků žánr zombie shledává víceméně slaboduchým i jednotvárným, tudíž zřejmě těmto divákům nemá cenu jej vnucovat, ani jim vyvracet jejich názor. Whannell se svým parťákem Ianem Brennerem jsou nadšenci (oba si ve filmu zahráli), což je na výsledném dílu znát. Mohutně se hláškuje, ovšem nezapomíná se na hororovou složku, která sice z režijního hlediska není žádnou extra výzvou, ujala se jí dvojice debutantů, nicméně neznamená to, že by byla nouze o nějaké to napětí, gore, i když slabší, a několik málo viděných nápadů u konkurence. Má to tempo i spád. Obsazení je sympatické. Elijah Wood si film produkoval, vypadá pořád stejně mladistvě, obdržel narážku na Pána prstenů a zahrál si mladého suplujícího učitele se spisovatelskými ambicemi, který zrovna dokončuje svůj hororově laděný román. Takže ke svému překvapení bude mít záhy pro svoje literární dílo hodně kvalitní inspiraci. Z obsazení ještě výrazně zaujal Rainn Wilson, který dostal za úkol zhostit se role tělocvikáře, která bude disponovat velkým komediálním rozměrem, vyprodukuje při tom velkou porci hlášek, prokáže charakter, odvahu, vůdcovské schopnosti i nevraživost vůči mladému suplentovi, na kterého bude žárlit. Na viru je originální a zajímavé asi hlavně to, že na dospělém člověku se jeho účinky neprojevují a malá holčička, která nákazu roznese, se jím nakazila z kontaminovaných kuřecích nuget ze školní jídelny. Jak už jsem psal, nasadilo se zdatné tempo, které mělo jen pár výpadků. Celkově na film musí být nálada. Je to v podstatě zábavná a oddechová blbina, stylově připodobněná ke spřízněnému snímku Skautův průvodce zombie apokalypsou. Ten ale měl mnohem hezčí dámské osazenstvo, kvalitnější gore i masky a více se zapracovalo na režijních nápadech. 70% (05.05.2016)

Breberky (Cooties) a psí boudu (Doghouse) jsem viděl v krátkém intervalu po sobě. Byť je dělí 5 let jsou si podobné. Možná proto jsem se k nim rozhodl napsat podobný komentář. Oba jsou tu označovaný za zombie horrorové komedie. Ač jsou blízké Zombielandu, tak jsou po stránce virologické blížší 28 dnům poté, ve kterých se rovněž o zombies nejedná, ale o nakažené virem, způsobujícím částečnou ztrátu rozumu, agresivitu a kanibalismus. V podstatě je to podobné jako u některých jedinců při nadměrné konzumaci alkoholu, většinou bez kanibalismu. U filmů Cooties a Doghouse napadaji viry jen určitou skupinu lidské populace – ženy (Doghouse) a děti (Cooties) ostatní infikovani nejsou. Kladem pro Cooties jsou: Známé tváře – Elijah „Frodo“ Wood přijemně potěšil, stejně jako cameo Jorge “Hurleye“ Gargii ze Ztracených a minicameo Matta Jonese z Perníkového táty, městečko Fort Chicken v Illinois, PPP – pestrá partička pedagogů, v celku svižný děj. (30.11.2015)

Hezky natočená ptákovinka. Líbivá, barevná a s natolik trhlými postavami, že se starají o drtivou většinu humoru. V tomhle směru jistě kraluje šáhlý biolog v podání Leigha Whannella a tělocvikář s vlastním jazykolamem (dual reeow weeow). Samozřejmě nechybí blonďatá buzna a Frodo coby rádoby spisovatel Clint. Píšu CLINT, ne CUNT. Horší už je to se stránkou hororovou, protože, ač je tu nakažených fakanů poměrně dost, spousta infekce se tu přenese jen skrz škrábance a pár kousanců. Mno a s tím souvisí i největší kámen úrazu; harantů tři prdele a jejich masakr se smrsknul do jednoho mozku a rozpáraného břicha? Ale fuj, to se přece nedělá! (20.09.2015)