Ten druhý

Príbeh z malebného zapadákova, s atmosférou sparného leta, prázdnin a detských hier, znenazdania a s ľahkosťou preniká k desivým rodinným tajomstvám, k veciam, čo mali zostať utajené. Ten druhý, zlé dvojča, je zároveň imaginárnym spoločníkom. Stretnutie s ním, veď to je hotový okultizmus: svet živých sa stretáva s posmrtným životom. Mysteriózny príbeh umocňuje mýtus o jednotnom vedomí dvojčiat, ktoré nepozná dualitu, a hoci plynie vláčne, má aj spodný prúd, ktorý sa nakoniec prevalí a prekvapí zaujímavým vyvrcholením. Film má aj istú filozofickú hĺbku. Mŕtvi v ňom pribúdajú tak, ako úvahy o smrti. Ten Druhý je vcelku dômyselný a atraktívny kus... (17.07.2011)

„Ten druhý“ je jeden z těch starších filmů, které vám mohou snadno dokázat, že na věku nezáleží a že dobrý horor se mohl točit v minulosti stejně jako teď. Popravdě mám pocit, že v minulosti se těch dobrých hororů točilo mnohem více a že současní filmaři trochu zapomínají na to, jak člověka vyděsit. Je jen málo takových, kterým se to daří a kteří dovedou vytvářet podobně gradující atmosféru jako tvůrci snímku „Ten druhý“. (23.07.2016)

Temný film dýchá letním žárem a pohodou podobně, jako je to třeba ve filmu Babiččin dům. Niles neudělá krok bez svého dvojčete Hollanda a divák nemusí být extrémně vnímavý, aby velmi brzy pochopil, jak se věcí mají ve skutečnosti. Ta scénka u hrobu už vše jen potvrdí. A přesto všechno je film napínavý, anžto čekáte, kdo bude na řadě, co zase provede Dark Passenger. Snímek sází spíše na atmosféru, a tak i přes četná úmrtí se nijaké brutáloviny nedočkáte. Alespoň ty vidle mohly být v přímém záběru...ale nechť. Kupodivu nejdrsněji působí scény zdánlivě, v rámci žánru, obyčejné, jako třeba ta s matkou na verandě nebo v závěru odsouzení nevinného. A k silným třem hvězdám dám ještě jednu za samotný závěr. Ve filmech o zlu není ojedinělý, protože zlo se fakticky zničit nedá, jen na čas oslabit. Pěknou kameru doprovází výborná hudba Mistra Goldsmitha. Ocení především příznivci starších snímků. (13.05.2022)

Buď je problém ve mě nebo v naprosto průhledném příběhu, bez pořádné atmosféry. Škoda, že "mysteriózní" téma telepatických schopností nebylo více rozvedeno, protože "rodinná tradice" mi tak trochu nestačí. Hudba Goldsmithe je dobrá, ne skvělá jako za čtyři roky u The Omen, ale atmosféra (ani o půlnoci!) nefunguje. Pointa je jasná velmi brzy, ale zbytek není vysvětlen, ani přiblížen. Rodinné problémy jsou samozřejmě často budované uvnitř myslí dětí, nabádaných a učených prarodiči, stejně tak může být dětská neopodstatněná zlost zdrojem velkého zla... ale kdo má stejné schopnosti jako ten chlapec? PS: ten obsah je tady trochu mimo a kultovní? V jakém státě?:-) (06.09.2010)

O dvojčatech je známo, že jsou nějakým velmi zvláštním způsobem spojená. Je to pouto, které dokážou vysvětlit jen oni sami. Tohle samozřejmě posoudit nedokážu, protože dvojče nemám, ale co dokážu spolehlivě posoudit je tenhle film. S určitostí můžu říct, že na mě působil zcela obyčejně a ke všemu mě uspával. Přirovnala bych ho k loďce pohupující se na klidné hladině v bezvětří. (26.05.2011)