Philomena

Jasně, scénárista si pomáhá často až moc k tomu, aby bylo jednoznačně a dojemně sděleno hlavní poselství filmu, ale to poselství je pro život člověka tak zásadní a přitom natolik přehlížené, že s radostí (coby cynik plný naštvanosti, jež mě sžírá a nechci ji), pálím plný počet. A taky za skvělý výkon Steve Coogana, jeho xichty a fórky. (20.04.2014)

Velice pohodový filmek na který se dobře kouká. Judi Dench jak jinak než excelent, no a Coogan? Pro mě zřejmě jeho nejparádnější výkon a jsem rád, že mi konečně ukázal jeho hereckou dovednost. Nejsem čtenář, tak nevím zda kniha je lepší, než samotný film, ale pokud by v knize mělo být popsáno vše tak, jak viděli mé oči, určitě bych po přetočení poslední strany byl na větvi, jako před obrazovkou... 75% (07.09.2014)

Je to přesně takové, jak to vypadá a pokud vás klišé kontrastu mezi racionálním vyhořelým žurnalistou a prostou dobromyslnou starší dámou z diváckého hlediska láká, dostanete naloženo přesně tak, jak to máte rádi, možná i nějaké to prádlo žehličkou popálíte, kočku nakrmit zapomenete, večeři připečete. Princip smíření a odpuštění, který je neustále podsouván je tak jedinou emocionální devizou filmu, která však zabere pouze na ty, kteří se ve smiřování a odpouštění rochní rádi. Sic to má potenciál konfrontace dámy, jejíž hodnoty jsou poměrně staromódní s mnoha situacemi, jež se jí osobně týkají a jejich tolerance je většinou devizou současného člověka (homosexualita, AIDS, imigranti), leč bohužel právě ona dobromyslná smířlivost ústřední postavy z toho všeho opět dělá srandovní báchorku, která největší esa z rukávu bohužel tahá v momentech, kdy téměř osmdesátiletá Judi Dench řekne nahlas "klitoris". Hvězdu přidávám za to, že jsem po asi 10 letech opět dostal k uším krásnou irskou nadávku "fecking eejit". (18.06.2014)

Nenásilné morální popichování, které sice vyžaduje vážnost a notnou dávku divácké empatie, avšak v suchém britském podání vyznívá minimálně stejně kouzelně a pozitivně, jako kdyby režii zastoupil Richard Curtis a hlavní roli si střihl Bill Nighy. Steve Coogan je výtečný ve své poloze novináře na rozcestí mezi pragmatickou prací a osobním životem, zatímco Judi Dench rozdává radost nejen svým krásným herectvím, ale i veselou aurou a vtipným nadhledem, jaké její postava většinou vyzařuje. A společně s emocionálně pestrou zápletkou, příjemným soundtrackem a zkušenou režií úspěšného anglického veterána to vše dává dohromady velmi povedený snímek, který na letošních oscarových listinách nedělá vůbec žádnou ostudu (což ostatně nebývá zdaleka zvykem).. 75% (01.03.2014)

Jedna by si mohla hlavu ukroutit nad tím, co všechno se může stát a v tomto případě stalo, celé mi to připadalo jako ze zlého snu, něco nepochopitelného.. Každopádně příběh ženy, které v mládí násilně odebrali syna a dali ho k adopci, mě vtáhnul a Judi Denchová opět potvrdila, že je herečka první ligy.. Vnímala jsem jako zajímavý i střet dvou odlišných světů, tj. hlavních postav, prosté věřící ženy a cynického intelektuála, po pravdě oba mě bavili a lavírovala jsem mezi nimi.. Pochvalu zaslouží určitě i Steve Coogan, byl přesvědčivý a v závěrečné kolizi mi byl na okamžik bližší.. Žánrové propojení a pomalé tempo vyprávění mi vůbec nevadilo.. (18.04.2022)