Rande na dvě noci

Za originalitu Two Night Stand rozhodně body nedostane. Stačí jedna sněhová vánice a je hotovo. Dějově nepřekvapí, i když v závěru vlastně jo (policejní stanice), jenže diváka z toho spíš bude bolet hlava. Je to jednoduché, možná proto, aby se to náctiletým divákům co nejvíc přiblížilo a zanechalo v nich dojem, že něco podobného by se klidně mohlo stát i jim. Známe to dobře. Nečekaná láska, nějaká ta překážka, často v podobě nešťastných nedorozumění. A často vycucaných z prstu. Potkají se a je to fajn – něco se stane – snaží se to napravit – a mají se rádi ještě víc. Naštěstí dialogy nepsal žádný blbec, ti dva do sebe slušně ryjí a tu postupnou chemii jim docela věříme. Na druhou stranu žádnou psychologickou hloubku nečekejte (stejně nečekáme), i když výsledek možná hned tak nesplyne se stovkami podobných romantických jednohubek. Na Analeigh Tipton jsem si musel chvíli zvykat, zdá se však, že stejně jako Miles Teller se o svou hereckou budoucnost rozhodně nemusí obávat. (05.02.2015)

Davies182 to řekl správně: Přímo do ksichtu. Okouzlen, zamilován, zničen. Romance, na kterou nestačej všecky hashtagy světa. :) Zcela s tím souhlasím :) Tohle je tak krásné, že to prostě byla láska na první pohled :) Myslím pro mě - filmový :) Miles je můj oblíbenec a i ona mi sedla :) Ale hlavně ta situace a skvěle využitý čas :) :) Dlouho jsem se tak upřímně nezasmála :) (08.05.2016)

Strašně příjemná romantická komedie, kterou trefně vystihuje přívlastek "nenucená". Nenucené herecké výkony, nenucené dialogy, které nešustí papírem a nenucená atmosféra. Ideální na pohodový večer. Jsem ráda, že v Hollywoodu poslední dobou vzniká víc a víc inteligentních romancí o mladých (pro které chovám ve svém srdci zvláštní místečko) na místo neuvěřitelných osudových lásek ve stylu Danielle Steel. Je to příjemná změna. Hlavní hrdinové jsou obyčejní lidé bez bohatých rodičů, střechy nad hlavou a finančního zázemí, takže konečně nedostanete z postav mindrák a nebudete si vyčítat, že ve dvaadvaceti nemáte vlastní auto, pět kreditek a bohatého papá - dokonce se s postavami snadno ztotožníte. Jediným trnem v oku pro mě zpočátku byla Analeigh Tipton, na jejím místě bych si dokázala představit plno dalších hereček, naštěstí se svým otravným projevem a nesympatickým ksichtem do role podivínky a hysterky zapadla. Ambice jsou kravina. Vážně, je to jako chytat páru. Ať už si myslíš, že chceš cokoliv - jako třeba práci, modrou stuhu, fajnovej stůl, pěknou kancelář - jakmile to dostaneš, jsi zmatená, protože nebudeš tak šťastná jak sis myslela, že budeš. Pak tam budeš sedět a říkat si "Proč nejsem šťastná? Vždyť mám tenhle stůl." Protože existuje jinej stůl, vždycky tady bude něco lepšího, než ti tvoje ambice velí mít. Takže je tu ta další věc a když to dostaneš, tak přijde něco dalšího. Je to začarovaný kruh. (06.04.2015)

Tohle mi netušeně sedlo, možná i proto, že s názory toho kluka (na práci, ctižádostivost, …) se ztotožňuji. Samozřejmě, že záminka, jak z jedné noci náhodného sexu (domluvené za pět minut přes internetovou seznamku) udělat dvě, které musí sympatický pár strávit pospolu, byla za vlasy přitažená (sněhová kalamita v NY? :-)). Ale koho to tlačí, když se po prvotní nevraživosti zamilovával tak nenuceně, přirozeně a nevyhnutelně? (09.02.2017)

" Co děláš v pátek večer? Žiji svůj sen:" To není špatné, mít den, který bude jen můj se svými sny, žel život je trochu jiný a těch snových dnů je pramálo. Příjemná jednohubka o bouři citů ve sněhové bouři v jednom uzavřeném bytě v NY. Hned po Milesově parádní jízdě za bicími ve filmu Whiplash to asi nebyla nejlepší volba, ale tady se Miles ukázal zase jako jiný človíček, který má také svoje bolístky na duši, ale hned tak se o nich nedozvíte. Megan, kterou si střihla Analeight Tipton byla roztomilá a krásná osoba, kde jsem nepochopila její absenci nápadníků. Byla to taková filmová střední cestička, kterých máme na výběr obrovské množství a já se obávám, že tenhle snímek upadne brzy v zapomnění. Potenciál měl tenhle snímek přece jen daleko větší, jen se s ním trochu víc pomazlit (21.01.2015)