Nezlomný

V době, kdy se Hollywood snaží přicházet s projekty více či méně narušujícími koncept klasického vyprávění, natočila Angelina Jolie "film bez ozvláštnění" - natolik neinvenční, akademický, schematický a šablonovitý, který se v zásadních momentech sice musí držet životopisných faktů, ale v těch dílčích je zcela jistě mohutně (konvenčně) dramatizován. Typický oscarový projekt (v USA premiéra 25. 12. 2014), který vzniknout tak před dvaceti lety asi by nějakou sošku ukořistil a dostalo by se mu větší pozornosti, než si zaslouží. Takhle zůstalo "naštěstí" pouze u 3 nominací, navíc v technických kategoriích. (08.06.2015)

Většinu stopáže jsem se bavil. Scény v letadle nebo ve vězeňských táborech byly velmi intenzivní a profesionálně natočené. Dnes už se stejně nejspíš nedozvíme, zda-li se v japonských vězeňských táborech opravdu děly věci, kterým jsem byl posleních 140 minut "svědkem", prameny se různí (samozřejmě záleží na tom, zda-li jsou to prameny japonské, nebo ze zemí tehdejších spojenců). Naopak scény na moři, celý sportovní segment a rádoby dojímavý doslov (bez řádného zakončení příběhu) - to mě neoslovilo vůbec. Možná přítomnost až příliš velkého počtu hvězdných scénáristů udělalo Nezlomnému medvědí službu. Naopak po technické stránce (kamera, střih, hudba, zvuk) nelze nic vytknout a i herecky film obstál. První velký projekt Angeliny Jolie mě bavil o něco více než kniha, ale pro příště by to chtělo trochu vlastní invence. Obklopit se hvězdnou crew a talentovaným obsazením nestačí, Nezlomný je toho krásným důkazem. (18.01.2015)

Musím říci, že tohle je opravdu vynikající film. Režisérce Angeline Jolie se to opravdu povedlo, vypadá to, že je to nejenom výborná herečka, ale také výborná režisérka. Přijde mi, že v tom filmu se odehrálo skutečně vše, celý život Louise Zamperiniho, od dětství přes jeho sportovní kariéru, poté kariéru u letectva, boj o život na holém moři až po přežívání v zajateckém táboře. To je opravdu neskutečné, jak se tohle všechno vešlo do jednoho filmu a to dodávám, že každá tahle část měla ve filmu dost prostoru. Prostě parádní práce ode všech co se podíleli na filmu od režisérky, přes scénáristy, hudbu Alexandre Depslata až po herecké výkony. (25.10.2016)

Zamperinimu bych za jeho nezdolnost dala plný počet, Angelině bych stěží udělila tři. Jako režisérka je totálně neinvenční, režíruje film jakoby ho točila v padesátých letech, ale ani zdaleka se nepřibližuje tehdejší emotivnosti. Spíš ten velkolepý příběh sráží do kolen a to i unylou hudbou. Nedokáže natočit dramatickou nebo dojemnou scénu. Úplně jí chybí smysl pro vykreslení postav - probohy, on se tam najednou objeví v koncentráku Phil na jednu jedinou scénu a pak o něm padne zmínka až v závěrečných titulcích. To ho tam Japončíci dovezli jen, aby Louise potrápili a pak na Phila všichni zapomněli? ____ A ten souboj nepoddajného Louise a jeho japonského věznitele podala ve skutečnosti jako sado-maso homosexuální romanci. Furt jsem čekala, že si ho jednou v noci vytáhne z lágru do své velitelské ložnice a něžně se s ním pomiluje. Vždyť i ten herec vypadá v obličeji jako holka! ______ Angelině nebylo trapné sáhnout ani po tak provařených metaforách, jako je vzpomínka na běh ve slunci, ve chvíli, kdy ubitý Louis málem vypouští duši. Téměř nechala japonského sadistu rozbrečet se před celým zajateckým táborem - tak to by se určitě v reálu stalo - a opět mu na tvář svítí oslňující slunce. Prostě v těch finálních scénách už zobrazila jednoznačný kýč. _____ SHRNUTÍ: Hanba ti, Angelino, že jsi takhle zprasila příběh neskutečně statečného muže. (30.09.2018)

Andželína by se měla výhradně věnovat jen kojení té adoptované půlky Afriky, co si natahala do baráku, a už nevycházet mezi lidi. Na plátně se na ní nedá dívat, pokud tedy brzy nevezme nějakou roli z ženského koncentráku, kde by jako Miss stažená lebka dozajista vynikla na obou pólech tábora, a jako režisérka stojí taky za vyliž starou Bellu. Ten Pampalíni byl nepochybně borec, určitě si užil v životě svoje a předpokládám, že skutečným důvodem jeho smrti těsně před premiérou nebyl zápal plic, nýbrž infarkt na zkušební projekci. Nevěřím, že by scénář slavných židích bratrů byl až tak chcíplý a bezkrevný, a tak si myslím, že ta nezdravě ambiciózní vychrtlina zase dostala vcelku solidní podklad, z něhož zvládla uplácat akorát tak další kýčovitý domek pro Barbíny. Hlavního hrdinu, jehož účes stále perfektně drží jak na atletické dráze, tak na moři a v uhelných dolech, máte od počátku naprosto v prdeli a tam, kde byste měli soucítit s jeho trápením, trápí vás paradoxně jen neumětelská paní Pittka sáhodlouhými sterilními pasážemi neinventivní bezradnosti. A tak přes půl filmu tři muži ve člunu naprosto otravně pospávají a žerou suši, aby se posléze po žalostných troskách mostu přes řeku Kwai dostali až ke králi chcíplé kryse, kde toho nagelovaného a špatně hrajícího pupuše „strašlivě“ týrá nějaký ťamanský tranďák, u něhož máte pocit, že se každou chvíli na našeho cukrouše vrhne a romanticky mu požvýká ucho. Fuj, fuj, hnusný film. (12.01.2015)