Nezlomný

Něco jako Válečný kůň v pyskatém provedení. Zajímavý příběh, jenž by se taky dal dobře natočit, ale snaha dostat do toho senzaci, šok a mraky amerického vlastenectví z toho udělaly v mých očích propadák. Kolega verbal má recht. Proč žraloci skákající lidem až pomalu na hlavu? Tak to přeci v moři není. Když x měsíců kaloricky strádající týpek dostane pěstí do obličeje, sesype se od nosu až k pelvisu. Chcete mi snad říct, že popisované strádání udělá z amerických letců ty správně zocelené muže? S podobnými zraněními obličeje by natáhl kramle po dvou peckách do kebule, o nemožnosti polykat tu vodovou nestravu ani nemluvě. A když přelítne poslední béčtyřicetdevítka, chlapi se radostí vyhazují do vzduchu a dávají si hobly. Bodeť ne, však catering v průběhu natáčení určitě stál za to. Víc v únorovém kultu na konci ledna. (16.01.2015)

To je tak, když se nejschopnější lidi v oboru sejdou pod vedením někoho bez vize a talentu. Filmoví teoretici se vždycky dohadovali, kdo že je to ten autor filmu. A argumentovali těmi nejlepšími jako Občan Kane a Vertigo. Šli na to špatně. Že na režisérovi všechno stojí, nedokazují ty od mistrů, kde se snadno řekne, že tu geniální kameru dodal prostě kameraman, ale právě ty od privilegovaných rozmazlených a notně neschopných spratků jako Angelina Jolie, která si může najmout nejlepší lidi od fochu (krom herců), ale nic z nich nedostat. Pak je naprosto jasné, co tu chybí - režie. A tenhle film jde buď prospat, nebo za jeho prázdnou aroganci, proti které se mám leda tendenci co nejarogantněji vymezit, nenávidět. 1 a 1/2 (20.01.2015)

Silný příběh, který by ale v rukou zkušenějšího režiséra dopadl mnohem lépe. Ze začátku mi vadilo nechronologické vyprávění, část na moři byla značně (i přes všechny ty žraloky) nezáživná, teprve v japonském zajetí to začalo být zajímavé. Chyběly mi emocionálně vypjaté scény (dostalo mě snad jen zobrazení vyhublého těla Zamperiniho kamaráda v džungli a samotný konec s fotkami) a naprosto mi neseděl herecký představitel krutého japonského dozorce - vypadal spíše jako vystrašená ženská než jako sadistické zvíře. Trošku mě to tedy zklamalo, ale už se těším na knižní předlohu, kterou mi naložil Ježíšek. (01.01.2015)

Andželína by se měla výhradně věnovat jen kojení té adoptované půlky Afriky, co si natahala do baráku, a už nevycházet mezi lidi. Na plátně se na ní nedá dívat, pokud tedy brzy nevezme nějakou roli z ženského koncentráku, kde by jako Miss stažená lebka dozajista vynikla na obou pólech tábora, a jako režisérka stojí taky za vyliž starou Bellu. Ten Pampalíni byl nepochybně borec, určitě si užil v životě svoje a předpokládám, že skutečným důvodem jeho smrti těsně před premiérou nebyl zápal plic, nýbrž infarkt na zkušební projekci. Nevěřím, že by scénář slavných židích bratrů byl až tak chcíplý a bezkrevný, a tak si myslím, že ta nezdravě ambiciózní vychrtlina zase dostala vcelku solidní podklad, z něhož zvládla uplácat akorát tak další kýčovitý domek pro Barbíny. Hlavního hrdinu, jehož účes stále perfektně drží jak na atletické dráze, tak na moři a v uhelných dolech, máte od počátku naprosto v prdeli a tam, kde byste měli soucítit s jeho trápením, trápí vás paradoxně jen neumětelská paní Pittka sáhodlouhými sterilními pasážemi neinventivní bezradnosti. A tak přes půl filmu tři muži ve člunu naprosto otravně pospávají a žerou suši, aby se posléze po žalostných troskách mostu přes řeku Kwai dostali až ke králi chcíplé kryse, kde toho nagelovaného a špatně hrajícího pupuše „strašlivě“ týrá nějaký ťamanský tranďák, u něhož máte pocit, že se každou chvíli na našeho cukrouše vrhne a romanticky mu požvýká ucho. Fuj, fuj, hnusný film. (12.01.2015)

Chvíľu som uvažoval aj o plnom bodovom hodnotení. Nečakane parádne, skoro až spielbergovsky natočený film. A rozhodne to nie je iba Deakinsovou kamerou, je to skrátka dobre vyrozprávaný príbeh s presnými hereckými výkonmi a takmer bez falošných tónov - takmer bez pátosu, bez násilného dramatizovania situácií, všetko je rozpovedané ľudsky, civilne, ale pritom stále zaujímavo, priam vťahujúco. Možno aj preto je to dojatie na konci úprimné, bez pocitu, že z vás Hollywood žmýka falošné emócie... (19.01.2015)