Nezlomný

Zdivočelá japonská země políbená medovými pysky Angeliny Jolie. Jeho (pyj) nedokázali zlomit. Americký Maděra Jack O´Connell končí svoji válečnou pouť v zajateckém lágru, kde z rukou sadistického šikmookého hermafrodita přijímá bolest a ponížení. Angelina v prvních fázích koketuje s ambiciozním cílem, pak se ale upne na vyboulené, nikoliv ploché, emoce a rybolov, načež ji oscarové sošky uplavaly, to ovšem neznamená, že by tenhle výtvarný pohled na americko-japonské vztahy nesklidil ovace u diváků. Film vládne mnoha kvalitními atributy: šikovná kamera Rogera Deakinse je na vodě i na souši výstavně kultivovaná, výpravně se jedná o věrně vyobrazené scenérie, na scénáři zaujme tandem Ethan a Joel Coen a Angelina utahuje sice brutalitě opratě, ovšem plně využívá svých občasných sadistických choutek, kterými jasně ukazuje, že coby žena nehodlá točit uhlazené bijáky. Vždy se vyskytne problém s hodnověrností skutečných událostí. Zpočátku jsem ani já moc nefandil Jacku O´Connellovi, že mě na dvě hodiny patřičně zabaví. Jeho obsazení nepůsobilo nikterak zajímavě, ovšem postupně ukázal, že přece jen něco z hereckého řemesla pochytil a postupně jeho kreace nabírala na kvalitě i působivosti. A dokonce se ukázalo, že i mužský vlas dokáže být odolný/nezlomný v extrémních podmínkách, a jak je vidno, účes bez laku a tužidla perfektně drží za každého počasí. Když se Angelině nebude zase ctít tolik vlézt před kameru, za kamerou má místo pevné a válečné okamžiky má náležitě osvojené. 10/10 (19.11.2019)

Musím říci, že tohle je opravdu vynikající film. Režisérce Angeline Jolie se to opravdu povedlo, vypadá to, že je to nejenom výborná herečka, ale také výborná režisérka. Přijde mi, že v tom filmu se odehrálo skutečně vše, celý život Louise Zamperiniho, od dětství přes jeho sportovní kariéru, poté kariéru u letectva, boj o život na holém moři až po přežívání v zajateckém táboře. To je opravdu neskutečné, jak se tohle všechno vešlo do jednoho filmu a to dodávám, že každá tahle část měla ve filmu dost prostoru. Prostě parádní práce ode všech co se podíleli na filmu od režisérky, přes scénáristy, hudbu Alexandre Depslata až po herecké výkony. (25.10.2016)

Andželína by se měla výhradně věnovat jen kojení té adoptované půlky Afriky, co si natahala do baráku, a už nevycházet mezi lidi. Na plátně se na ní nedá dívat, pokud tedy brzy nevezme nějakou roli z ženského koncentráku, kde by jako Miss stažená lebka dozajista vynikla na obou pólech tábora, a jako režisérka stojí taky za vyliž starou Bellu. Ten Pampalíni byl nepochybně borec, určitě si užil v životě svoje a předpokládám, že skutečným důvodem jeho smrti těsně před premiérou nebyl zápal plic, nýbrž infarkt na zkušební projekci. Nevěřím, že by scénář slavných židích bratrů byl až tak chcíplý a bezkrevný, a tak si myslím, že ta nezdravě ambiciózní vychrtlina zase dostala vcelku solidní podklad, z něhož zvládla uplácat akorát tak další kýčovitý domek pro Barbíny. Hlavního hrdinu, jehož účes stále perfektně drží jak na atletické dráze, tak na moři a v uhelných dolech, máte od počátku naprosto v prdeli a tam, kde byste měli soucítit s jeho trápením, trápí vás paradoxně jen neumětelská paní Pittka sáhodlouhými sterilními pasážemi neinventivní bezradnosti. A tak přes půl filmu tři muži ve člunu naprosto otravně pospávají a žerou suši, aby se posléze po žalostných troskách mostu přes řeku Kwai dostali až ke králi chcíplé kryse, kde toho nagelovaného a špatně hrajícího pupuše „strašlivě“ týrá nějaký ťamanský tranďák, u něhož máte pocit, že se každou chvíli na našeho cukrouše vrhne a romanticky mu požvýká ucho. Fuj, fuj, hnusný film. (12.01.2015)

Většinu stopáže jsem se bavil. Scény v letadle nebo ve vězeňských táborech byly velmi intenzivní a profesionálně natočené. Dnes už se stejně nejspíš nedozvíme, zda-li se v japonských vězeňských táborech opravdu děly věci, kterým jsem byl posleních 140 minut "svědkem", prameny se různí (samozřejmě záleží na tom, zda-li jsou to prameny japonské, nebo ze zemí tehdejších spojenců). Naopak scény na moři, celý sportovní segment a rádoby dojímavý doslov (bez řádného zakončení příběhu) - to mě neoslovilo vůbec. Možná přítomnost až příliš velkého počtu hvězdných scénáristů udělalo Nezlomnému medvědí službu. Naopak po technické stránce (kamera, střih, hudba, zvuk) nelze nic vytknout a i herecky film obstál. První velký projekt Angeliny Jolie mě bavil o něco více než kniha, ale pro příště by to chtělo trochu vlastní invence. Obklopit se hvězdnou crew a talentovaným obsazením nestačí, Nezlomný je toho krásným důkazem. (18.01.2015)

Ještě zhruba po čtvrthoďce jsem si říkal, že to není zlý, ale to jsem se rouhal jako muslim před řeznictvím. Pak to začalo houstnout a houstnout a jediné, co chybělo k tomu, aby se z toho stala totál sračka, byla zazpívaná USA hymna s rukou na koze. Amíci asi budou trestat Japonsko, jiný smysl v tom nevidím (18.01.2015)