Cesta naděje

Pro mě velmi rozporuplný film. Když vezmu v potaz, že se jedná o režisérskou PRVOTINU, fakticky první počin Russela Crowea, tak film nadmíru povedený (co by za to jiní nováčci režiséři dali, že ?). Ale to skoro až pohádkové vyznění s vynuceným emocionálním koncem (který ale bezesporu zafungoval na jedničku, mé emoce byly pokořeny) to v mých očích film trochu sráží na kolena. V rámci vizuálního pojetí nemám, co bych dodal. Perfektní exteriéry doplněné bezchybnou kamerou, tady se vše vydařilo. Crowe zahrál dobře, párkrát malinko přehrával, ale dalo se to snést. Asi nejvíce zaujala postava tureckého majora, který ve filmu působil jako svěží vánek. On ten samotný nápad s hledáním ztracených synů na papíře může znít fakticky skvěle, ale to zpracování pokulhávalo. Ten konec, kdy jako otec má Crowe sny o místě, kde se nachází v nynější době jeho poslední syn, a následně se vydá a prostě ho najde, to všechno zní až moc fantaskně. Ale přimhouřím obě oči a ještě ty čtyři hvězdy udělím, ale časem možná snížím. Za mě dávám 70 % (10.08.2018)

Australský farmář přicestuje krátce po válce do exotického Turecka, aby na bojištích Gallipoli nalezl ostatky svých tří synů a tím došel smíření a "uzavření". Poznává na vlastní oči nejenom krutost a utrpení války, ale především krásu, tradici a milé lidi této země (a samozřejmě i novou lásku). Croweův režijní debut se může pochlubit pěkným starosvětským zpracováním, zároveň však i melodramaticky kýčovitým scénářem. 70% (03.12.2015)

Sterilní, kýčovitý a hlavně nudný (ne)doják. Crowe spatlal v naivně nesmyslném příběhu všechna možná válečná i neválečná klišé, přidal špetku porozumění mezi bývalými nepřáteli, přihodil nádech romantiky a pustil to do světa. Aby byl zmar dokonalý, naprosto rezignoval na jakoukoliv mimiku. Ne každý točící herec je druhým Eastwoodem a Crowe, jak to tak vypadá, na režisérskou stoličku rozhodně nepatří. Ale kdoví - třeba se jen zastřeloval. Každopádně za tohle si ode mě víc jak 25% nevysloužil. (25.03.2015)

Můj oblíbenec Russel Crowe si stoupl poprvé v životě za kameru (ale pro jistotu zůstal i před ní) a naservíroval nám komorní příběh australského farmáře, který se vydá hledat ostatky synů padlých v 1. světové válce až do daleké Osmanské říše. A já musím říct, že jsem spokojeně v kině mručel, jak pěkný debutový film se mu povedlo natočit. Předně je třeba zdůraznit, že navzdory okázalé výpravě je děj plně soustředený na cestu otce a jeho pátrání po ztracených synech a fascinující prostředí střetu britského imperialismu a tureckého nacionalismu v poválečných letech vedoucí k zániku Osmanské říše za všech okolností zůstává jen neokoukanou kulisou. Crowe kromě protiválečného poselství nepřidává žádný komentář, dokonce ani vysvětlivky k okolnímu dění, tudíž pokud je pro vás tato etapa dějin velkou neznámou, budete se patrně minimálně zpočátku trochu ztrácet v motivacích ostatních postav. To ovšem není kritika, protože stejně ztracený se cítí i hlavní hrdina – obyčejný venkovan, kterého čeká velké vystřízlivění z jednoduchého náhledu na svět rozděleného na ty hodné a zlé, kde existuje jediná pravda, za kterou je třeba bojovat. Musím vyzdvihnout i technickou stránku filmu. Ačkoliv jsou kamera i střih poměrně intimní, až úsporné a nesnaží se působit prvoplánově okázale, přesto plní svou úlohu a dotváří přesvědčivou atmosféru, které pomáhají i reálné lokace a neokoukaní turečtí herci. Celkově jsem měl tísnivý pocit realismu – u flashbacků ze zákopové války jsem si říkal, že takhle nějak to tam asi opravdu vypadalo. Navíc v Cestě naděje (mimochodem angličtináři si užijí symbolickou vícevýznamovost originálního názvu) i všichni velice pěkně hrají, kromě tradičně spolehlivého Crowa dokonce i Olga Kurylenko, a vlastně i ten na první poslech podivný hudební mix se k té atmosféře multikulturního střetu nečekaně hodí. Abych se ale jen nerozplýval, pár začátečnickým neduhům se přeci jen Crowe nevyhnul. Zejména prostřední část filmu s pobytem v Istanbulu až nepříjemně ztratí tempo a některé vedlejší příběhové linie vyšumí zcela do ztracena (prosba o nalezení otce). Nicméně pořád je výsledek o dost lepší než většina produkce řady zavedených režisérských harcovníků. A z nedávné doby si nepamatuju příliš filmů, které by mne donutily dohledat si na wikipedii historické souvislosti a zároveň moji drahou polovičku uronit slzu. Takže tady máš 80% a doufám, že jsi na té režisérské sesli neseděl naposledy, chlape! (26.03.2015)

Mňa to na rozdiel od mnohých bavilo, R. Crowe dokázal, že nie je len výborný herec, ale že mu nie je cudzia ani réžia. Na prvotinu vôbec nie najhoršie technicky zvládnutá prácička. Keby som to mal porovnať s A. Jolie a jej Nezlomným, tak Crowe jednoznačne vyhráva. Jasne, kto čakal nejako extra bombové vojnové zákopové bitky a akčné super scény bude asi sklamaný, ale film má prednosti niekde inde. V prvom rade je to zaujímavý dobrodružný príbeh o otcovi, ktorý hľadá telá svojich mŕtvych synov, pričom je vo vhodných scénach príjemne a vôbec nie násilnym spôsobom emotívne podfarbený. Nič veľké, ale poteší. Ja som celkom spokojný, príjemne strávený čas. 70/100 (29.03.2015)