Denník Dity P.
Obsahy(1)
Kulinářská expertka, kuchařka, šéfredaktorka a autorka populární kuchařky "Deník Dity P." se představuje ve své nové kuchařské show. Spolu s režisérem Davidem Ondříčkem převedli na televizní obrazovku recepty z Ditiny oblíbené kuchařky, která se již dočkala dalšího dotisku. V každém dílu Dita P. uvaří tři recepty a zasadí je do svého skutečného příběhu. Každý díl má příběh, celá série tvoří také příběh. Nezvyklý formát překračuje klasickou cooking show, když používá jazyk dokumentárního filmu... Dita jako průvodce pořadem Deník Dity P. prozrazuje své oblíbené recepty, kulinářské finty i filigránské fígle, zděděné po babičce. Dita totiž zbožňuje vaření a je zamilovaná do jídla. Tak jako si někdo píše deník, Dita si zapisuje recepty. A do jídla, kromě soli a koření, přidává lásku. Věříme, že stejně jako ji našli čtenáři její kuchařky, objeví ji i televizní diváci. Protože jídlo je láska. A jak říká Dita: „Mám se ráda – tak se najím. Mám vás ráda – tak vám uvařím!" Ditino motto „vařím s láskou" není formalita. Dobře ví, jak i obyčejné jídlo dokáže mluvit za ni, jak přivede rodinu, přátele, lásky k jednomu stolu a může se u toho klidně i mlčet. Její lásku ochutnají totiž přímo z talíře... Názvy jednotlivých dílů – Po babičce, Zavařování, Moje dorty, Vyprošťováky, Piknik, Sourozenecká party – prozrazují, že Dita vaří pro svoji rodinu, pro své nejbližší. Natáčelo se ve skutečných kuchyních Dity P., minimalistické městské a útulně venkovské, na chalupě. Nekašírované, vkusné a reálné prostředí dodává receptům neopakovatelnou atmosféru.
Deník Dity P. se „vařečkovým pořadům" vymyká především náladou, estetikou a filmovostí. Nespokojuje se s kultivovaně natočenými recepty a makrodetaily krájené cibule, diváka oslovuje vizualitou a útočí na všechny jeho smysly. A přitom zbývá místo i pro nezlomyslnou nadsázku a vtip. Deník Dity P. umožní zažít televizním divákům stejné štěstí a radost z vaření a stolování, jaké zažívá Dita. Vkus a jednoduchost umocňuje Ditin neopakovatelný způsob moderace... Pro dosažení kultivovaného filmového obrazu je Deník Dity P. natočen ve formátu HD na kameru osazenou filmovými skly, za použití steadicamu, kamerového jeřábu a filmových světel. Tvůrčí štáb režiséra Davida Ondříčka, s kameramanem Janem Šusterem, scenáristkou Marcelou Pecháčkovou a průvodkyní pořadem Ditou Pecháčkovou dokazuje, že moderní pořad o vaření může spojovat vizuální atraktivitu s originalitou a láskou. Vařilo se, peklo a natáčelo při východu i západu slunce, v jarním dešti, pod hvězdnou oblohou. Výsledný formát, vymykající se v České republice dosud uváděným pořadům o vaření, zachycuje intimní a osobní atmosféru přípravy jídel.
(Česká televize)
Recenze (121)
Toto snad neee. Vemte jednu selku ze statku, navlíkněte jí do image ala Bridget Jonesová a umístěte ji do sterilní vzorkové kuchyně z Ikei. Hlas má jako transvestita, vyjadřuje se tak, že se lidi čekající na sociálce vyjadřují snad líp, div neřekne 'ty v*le, to je hustý'. Sice recepty jsou zajímavé a postup je dostatečně popsaný, ale ty ostatní kecy okolo jsou trapné. Mě absolutně nezajímá, co jí píše nějaký imaginární nápadník z imaginární návštěvy baru do smsky a jak ona to prožívá a řeší se sestrou, co mu teda napíšou, jakmile se dostanou z kocoviny. Aby to ozvláštnily, tak jdou nakupovat v pyžamu, aby ukázaly, že mají vážně až tak drsnou kocovinu, že nejsou schopné se převléct. Plus nechápu přítomnost toho tyroláčka (nebo jaký to je kroj) v úvodní znělce i předělech mezi jednotlivými recepty. Když se dívám na pořad o vaření, tak se chci něco dozvědět a ne sledovat nějaké tlachání, to si rovnou můžu pustit tureckou, argentinskou či podobnou telenovelu, která zabije můj čas stejně 'plnohodnotně'. To vážně není v českých krajích žádná normální příjemná ženská, která umí vařit a taky to umí ukázat a předat zkušenosti, aniž bych si myslela, že je jako bachařka nebo chlap v ženských šatech? Dávám 1* za recepty. Zlatí Kluci v akci. PS: sice jsem ve vaření absolutní amatér, ale nakrájet zeleninu dokážu teda mnohem rychleji než slečna Dita P. ()
Jedna hvězda za režiséra a kameru (i když víme, že z bláta zlatou cihlu neuplácáš), snaží se maximálně, ale zbytek (zmiňované food-porno, žádný scénář, "lidová" mluva) to holt prohrává na celé čáře. Ondříček může být mistr největší, ale víc jak jednu hvězdu z toho nevykřeše. (Proč do toho vlastně šel?) Spojme oblíbený formát pořadu (jakékoli vaření), s rádobynostalgickým vzpomínáním na babičku z pohledu dnešní uspěchané a nezdravé doby, odleskem slávy Bridget Jones (oplácaná, sama a bezdětná) se sebechválou (tenhle recept je nejlepší - pořád dokola), a máme pořad s jistou sledovaností a nejistou kvalitou. No comment: "Jedna z kapitol Deníku Dity P. má název Jídlo po sexu. Snažila se přijít na to jaké jídlo je typické jídlo po sexu pro Čechy. Na žádné konkrétní však nepřišla a tak alespoň vybrala recepty na jídla, která jsou sexy sama o sobě." A tak nějak mi přijde postavený celý seriál. ()
Ta pani kdyz mluvi tak me to zni jako kdyz nekdo zeleznyma nehtama jezdi po tabuli. Ale je videt ze ji vareni bavi a ze vari rada, coz je to co se pocita. Jelikoz je Klenot tzv. "Hobby Koch" s prevelikou laskou k ceske kuchyni a michani stylu tak musim rict ze jidla Dity P. se u nas velmi ujaly. Hodnotit se mi moc nechce, neb jak rikam, jidla vyborna, ale pani prevelice nesympaticka. Jeji styl humoru neni mym stylem humoru. A to opravdu ani omylem. Ondricek neondricek. ()
Pro mne naprosto nekoukatelné.... Snaha o napodobení Nigelly Lawson? Bohužel Dita nemá ani tu elementární přitažlivost a její hlas, dikce, projev je jako koukat se na novoroční projevy prezidenta - ekluje se mi to, vstávají mi z toho chlupy hrůzou a odporem. Ta jediná * je pouze za estetickou stránku a krásný porcelán a la babička. ()
Perfekcionistky to nemají lehké. Chlapa uženou až kolem čtyřicítky, kdy (snad) pochopí, že biologické hodiny netikají věčně, a že cesta kompromisů je pořád lepší, než žádná nebo osamělá. V práci je Dita P. (Pé jako Pochopitelně?) perfekcionistka na druhou. Dělá mi problém přehlížet tu urputnou snahu o (precizní) líbivost, pohodovost a domácký styl. Recepty nijak originální nejsou. Asi ani neměly být. Vstupuju na rozhárané rozcestí, kde se buď vydám cestou Cé a tuhle přesládlou letní optimističtinu vypnu anebo se dám cestou Dé (Pé jako Pochopitelně), kde jí to uvěřím, nebudu přemýšlet, nebudu pátrat, řešit a přepínat. Zásluhu na optimismu má primárně Třímlékový (dort), to je nefalšovaný orální orgasmus... Prostě jako ten je úplně nejvíc. Pochopitelně. ()
Galerie (5)
Photo © Česká televize
Reklama