Denník Dity P.
Obsahy(1)
Kulinářská expertka, kuchařka, šéfredaktorka a autorka populární kuchařky "Deník Dity P." se představuje ve své nové kuchařské show. Spolu s režisérem Davidem Ondříčkem převedli na televizní obrazovku recepty z Ditiny oblíbené kuchařky, která se již dočkala dalšího dotisku. V každém dílu Dita P. uvaří tři recepty a zasadí je do svého skutečného příběhu. Každý díl má příběh, celá série tvoří také příběh. Nezvyklý formát překračuje klasickou cooking show, když používá jazyk dokumentárního filmu... Dita jako průvodce pořadem Deník Dity P. prozrazuje své oblíbené recepty, kulinářské finty i filigránské fígle, zděděné po babičce. Dita totiž zbožňuje vaření a je zamilovaná do jídla. Tak jako si někdo píše deník, Dita si zapisuje recepty. A do jídla, kromě soli a koření, přidává lásku. Věříme, že stejně jako ji našli čtenáři její kuchařky, objeví ji i televizní diváci. Protože jídlo je láska. A jak říká Dita: „Mám se ráda – tak se najím. Mám vás ráda – tak vám uvařím!" Ditino motto „vařím s láskou" není formalita. Dobře ví, jak i obyčejné jídlo dokáže mluvit za ni, jak přivede rodinu, přátele, lásky k jednomu stolu a může se u toho klidně i mlčet. Její lásku ochutnají totiž přímo z talíře... Názvy jednotlivých dílů – Po babičce, Zavařování, Moje dorty, Vyprošťováky, Piknik, Sourozenecká party – prozrazují, že Dita vaří pro svoji rodinu, pro své nejbližší. Natáčelo se ve skutečných kuchyních Dity P., minimalistické městské a útulně venkovské, na chalupě. Nekašírované, vkusné a reálné prostředí dodává receptům neopakovatelnou atmosféru.
Deník Dity P. se „vařečkovým pořadům" vymyká především náladou, estetikou a filmovostí. Nespokojuje se s kultivovaně natočenými recepty a makrodetaily krájené cibule, diváka oslovuje vizualitou a útočí na všechny jeho smysly. A přitom zbývá místo i pro nezlomyslnou nadsázku a vtip. Deník Dity P. umožní zažít televizním divákům stejné štěstí a radost z vaření a stolování, jaké zažívá Dita. Vkus a jednoduchost umocňuje Ditin neopakovatelný způsob moderace... Pro dosažení kultivovaného filmového obrazu je Deník Dity P. natočen ve formátu HD na kameru osazenou filmovými skly, za použití steadicamu, kamerového jeřábu a filmových světel. Tvůrčí štáb režiséra Davida Ondříčka, s kameramanem Janem Šusterem, scenáristkou Marcelou Pecháčkovou a průvodkyní pořadem Ditou Pecháčkovou dokazuje, že moderní pořad o vaření může spojovat vizuální atraktivitu s originalitou a láskou. Vařilo se, peklo a natáčelo při východu i západu slunce, v jarním dešti, pod hvězdnou oblohou. Výsledný formát, vymykající se v České republice dosud uváděným pořadům o vaření, zachycuje intimní a osobní atmosféru přípravy jídel.
(Česká televize)
Recenze (121)
Ze začátku mi vadil ústní projev Dity P. a její superlativy za každým slovem. Ale co se týče vaření, tak je to takovej normál, žádné přehnané puntičkářství ale zároveň žádnej Babica :) Obešla bych se i bez křečovitých hereckých výkonů neherců a bez děje, ale chápu filosofii Dity P., kdy pro ní každé jídlo má příběh, proto příběh i v pozadí vaření. Za mě 4 * protože mě baví recepty co vaří a jak vaří. ()
Zvyšuju z odpadu na dvě hvězdičky, protože některé recepty jsou dobré a funkční. Ale ten pořad je hrozný a projev jeho hlavní představitelky rovněž. Kromě emotivního dortu zazněly památné věty také u receptu na králíka. Jako třeba že čím míň králíků budou lidi jíst, tím míň jich bude muset zemřít. Opravdu myšlenka hodná tesání do kamene. Nebo "moje babička dávala grilovací koření skoro do všeho". Ještě že ne vegetu. Myslela jsem, že moderní gastronomie se ubírá krapet jiným směrem. ()
Zvláštny produkt s netypickým vizuálnym snímaním. Neskutočne iritujúci predel stále sa opakujúci medzi každým receptom. Ondříček sa chcel jednoznačne vyčleniť z masovej prezentácie varenia. To sa asi aj tak trochu podarilo, len Pohlreich to nie je. Ten je len jeden , ale za skvelé obrázky je to dobré hodnotenie. ()
„Když jsem byla malá, chtěla jsem být selkou.“ Dita by mohla nosit tričko s nápisem v duchu PORAZILA JSEM FEMINISMUS/FEMINISMUS JE MRTVÝ. Její přímočará sexualizace kuchyňského prostoru, zvýznamňována volbou slov („nadpohlavní rozkoš“, „dlouhý, něžný pohlazení“) a podtrhována pornografickým vizuálem („tělesné“ detaily zpracovávaného masa), mění přípravu jídla z aktivity zajišťující lidské přežití v náhražku sexuálního aktu. (Smělejší nechť si v Ditiných přiznáních, že po sexu nechce nic velkýho a nechce ani nic kousat, hledají další neumně skryté významy.) Vaření a pečení, minimálně praktikované ženou, by dle neukotvené „filozofie“ pořadu mělo dobře vypadat, a v prvé je potřeba umět si jej užívat. Do harmonického prostoru okolo trouby a sporáku mají povolený vstup výhradně pozitivní skutečnosti. Cokoli ošklivého, pracného nebo bolestivého je z diskursu pořadu vyloučeno, a pakliže proběhne zabijačka, zdá se přirozené, že ji Dita glosuje nezapomenutelným šlehem „venku před chvíli zemřelo prase.“ Zvíře nekvičelo, nebylo zabito a nikdo se při jeho porcování neumazal od krve. Prostřednictvím vaření se Dita snaží oživovat idylu dětství, k němuž odkazuje stejně jako k jiným symbolům něčeho tradičně českého a poctivého (citování Seiferta u táboráku). Copak ale lze nostalgické kříšení minulosti věřit ženě, která nestydatě przní češtinu („volej“, „superkrásný“, „prudce sníst“), exploatuje své tělo a sebe samou označuje za „rozmazlenou paničku“, které nedělá problém odletět si užít víkend do Paříže? Z rozporuplné sebeprezentace Dity, kterou bychom zřejmě měli vnímat jako bezvadnou tetu, partnerku i hospodyňku (čili samé stereotypní „ženské“ role), je cítit tlak tvůrců, kteří zřejmě sami nevěděli, jak by se aktérka pořadu měla stylizovat. Výsledkem přílišné snahy změnit jednu skutečnou ženu v trendový mediální konstrukt je tak sice vděčný studijní materiál pro sémantickou analýzu nebo gender studies, ale to podstatné, totiž samotná příprava lahodně nezdravých pokrmů, se pod všemi těmi krycími vrstvami ztrácí (Dita sama ostatně kvůli kombinaci svícení a líčení připomíná v lepším případě porcelánovou panenku, v horším voskovou figurínu). Zajímavé komentáře: UncleG, Jamón ()
Nejsem fanoušek cooking show a k tomuto pořadu jsem se dostal jako slepej k houslím, nicméně zanechal ve mě opravdu hodně, takže mi nezbývá, než se k této patálii vyjádřit. Především paní Ditu P. vidím poprvé v životě a první věc, která mě napadla je kopírování Nigelly Lawson. Stylizace, nápady, komentáře během vaření, puntíky, toť vše do mrtě vykradené a k tomu ještě dost amatérsky. Když k tomu všemu přičteme ještě nechutně sterilní bílou kuchyň, křovácké vyjadřování a „kýčovito-trapný“ děj, nezbývá než zaplakat. Pro mladé mamči a manži z mimibazaru asi ideální. Sorry. PS: Fakt by mě zajímalo, co v úvodní znělce dělá ten kokot v německém kroji. ()
Galerie (5)
Photo © Česká televize
Reklama