Vlhká místa

Film začíná probouzet diváka, aby si připravil kýbl hned ze začátku, kdy hlavní postava vytírá svým nahým zadkem veřejné a zasviněné WC a přitom si to užívá. To je bohužel na dlouhou dobu to nejhorší, až ke stříkancům na pizzu a jinak se vše drží zkrátka, jakoby se na poslední chvíli snažili udělat film mírnějším. Dějově se film ztratí v nemocnici a už nevyleze a tím pádem začíná být nuda a dívání se na hodinky, kdy už bude konečně konec. (30.10.2018)

Začátek namlsá na legrační a perverzně nechutnou podívanou o sexu, o honění ptáků, o masturbaci a o vůních ženského genitálu, ale bohužel, po namlsání přijdou hemeroidy a těch perverzností okolo sexu znatelně ubyde, ale i tak je film chvílema lehce nechutný (tak moc jak se píše v některých komentářích rozhodně ne) a docela srandovní. Já se bavil, důvodem nebyly prasárničky, ale film samotný. Těch 57 na imdb je spravedlivějších než zdejší hodnocení. (11.08.2016)

To, že holky krkaj, prděj a můžou mít hemeroidy nebylo zas tak překvapivý zjištění. Z některých věcí mi bylo lehce špatně (jsem jen outlocitný muž, kdyby ze mě začalo týct hodně krve najednou, beru to jako špatný znamení), radši bych chodil s medvídkem mývalem než s Helen, ať už z důvodu že s medvídkem nikdy nuda nebývá a taky to není takový exhibicionista. Ale sem tam jsem jí fandil. A protože je celý film o krátkovlasé veselé dívce s longboardem, dají se některé pasáže překlenout. Furt lepší než třeba Klip. (24.02.2014)

Narozdíl od ostatních si nemyslím, že jsou Vlhká místa šokujicí film. Jsou ale tak ohromně nudná a přes svou mediální kampaň paradoxně plná všemožných klišé, že za návstěvu kina jednoduše ani trochu nestojí. Hranice se holt v dnešní době, kdy se po plátnech kin prohání režiséři typo Neó nebo Trier, posouvají jinak. Dokonce i v mainstreamu. (21.11.2013)

Je pravda, že jsem se dlouho přemlouval, abych se na film dodíval - nicméně toho ale nelituji (jak toho přemlouvání, tak toho dodívání. Navíc jsem měl pocit, že už to tu někdy bylo. Pokud ano, tak v případě Pasoliniho filmu Saló. Ovšem s velkým rozdílem: tak jako jde Saló směrem ven a k cizímu, Feuchtgebiete jdou dovnitř a k vlastnímu. Možná také že oba filmy tvoří krajní body úsečky, po které se ostatní pohybují. Dalším rozdílem může být rozvernost tohoto filmu i v poměrně kritických situacích, kdežto Pasolini (který nikdy nebyl přiliš vtipný) se humoru absolutně zříká. A dalším rodinné zázemí, ať už je jakékoli, které v Saló úplně chybí - a (nejen) proto je nám perverzní ženský svět přístupnější než svět zvrhlých mužů. Pozn. 1: V principu můžeme tento film považovat za romantický. Pozn. 2: Alan Wilson alias Blind Owl by as asi divil, v jakém kontextu byla použita jeho geniální písnička „Going Up the Country“. (18.03.2018)