Creed

Minulý týden jsem zhlédnul Southpaw a přestože se snažil být v rámci žánru inovativní a z hlavního hrdiny dělal vypatlaného rebela bez příčiny, nikoliv tradičního intelektuálního Mirka Dušína s příčinou, nevytáhl to přes tři hvězdy, protože snad neexistuje větší normovaná nuda v žánru "sportovní drama" než boxerské filmy, které mají nalinkovaný děj od prvního upoceného skoku přes švihadlo až po závěrečný pravý hák zaručující "nečekané" a "dojemné" vítězství formou KO nad démonizovaným protivníkem, který zpomaleně slítne na zem s mohutným výflusem zředěného kečupu. O týden později nebylo na co čumět, porno se jevilo jako jasná volba, ale nebyla nálada, tak jsem si bez sebemenších informací o projektu pustil toho "skvělého" a "dojemného" Krýda, abych po dvaceti minutách totální nudy v úžasu zjistil, že jde o vykopání té nejnudnější boxerské mrtvoly z hrobu v podobě Rokyho, který ty roky zastavit skutečně nedokázal, takže by mohl alespoň jako senilní důchodce přestat předstírat, že je uznávaná boxerská kapacita a uvědomit si, že ho do té síně slávy světového boxu uvedli jen jako špatný vtip, ne za sportovní výkony v zinscenovaných zápasech. Celou hodinu jsem tedy přetrpěl ta ohavná klišé v podobě přesvědčování polodementního trenéra, aby ho trénoval, ty milionkrát viděné pokusy o sbalení nějaké nedostupné frndy, která mi byla u prdele stejně jako to, jestli si hlavní postava romanticky zašuká s postiženou holkou za zvuku piána, abych si sentimentálně pobrečel u té dojímavé ejakulace, všechny ty ubohé vzpomínky postav odkazující na kreténské boxerské braky ze 70. a 80. let, na které může v 21. století nostalgicky vzpomínat jen naprostý degen nebo Stallone. Zkrátka a dobře, po hodině jsem to vypnul naprosto znuděn a odmítal sledovat další hodinu a půl "trnité" cesty Krýda za finálním vítězstvím v děsně vyrovnaném zápase, za zvuku trumpet vidět jak mu zvedají pinďour nad hlavu, to vše za dozoru a (de)mentorství nesmírně pyšného Italského osla. Pokud snad Krýd prohrál drtivým způsobem a skončil na vozejku, holka s nim odmítla chodit a roztáhla jeho protivníkovi za perfektní výkon a prémie za vítězství, Italský osel z toho všeho dostal infarkt a těsně před koncem někdo v aréně odpálil bombu a všechny zabil, takže žádné podělané pokračování nehrozí, nechť mě kdokoliv kontaktuje do pošty, pak ten film možná dokoukám. (26.01.2016)

Čím se letos - v rámci nostalgie - stala pro mnohé Epizoda VII Star Wars (tedy ideálním završením letošního filmového roku), to mě osobně splnil sedmý Rock... vlastně Creed. Citlivě a správně dávkované drama v tepajícím městě, které má i po čtyřiceti letech pořád stejně silný pouliční feeling. Sylvester Stallone už zřejmě lepší nebude. Pokud si ho má filmový svět nějak pamatovat, tak určitě takhle. Jako citlivého herce, který vyzrál a umí prodat i ty nejotřepanější fráze. Pro mě radost. 85% (28.12.2015)

Kratičké, leč stále skvělé pokračování příběhu o Rockym a jeho stárnoucím životě, který je nesmírně rozmělněné spoustou utahané vaty o Creedovi, který vůbec nikoho nezajímá. Ne proto že je v sérii filmů "o Rockym", ale proto že Creedův příběh postrádá drama, jeho postava charisma, a jeho představitel schopnosti. Tedy vyjma schopností v ringu, protože ustát boxerské záběry natočené na jeden záběr není asi žádná sranda - a nutno uznat že díky tomu vypadají výrazně lépe, než zběsilý střihový bordel v Rocky Balboa. Předchozí díl je krom těch zápasů lepší úplně ve všem... ale i tak, pořád se to dá bez problémů brát jako další část bez nadsázky největšího příběhu mezi sportovními filmy. 6/10 (09.01.2016)

Posledná únosná rana, ktorú Rocky dostal a z ktorej by sa už nemal postaviť. Ako podanie žezla mladému boxerovi fajn, ale nič viac. Nie je to tak milo nostalgické ako predošlý Rocky Balboa (2006) a aj preto verím, že v ďalších dieloch už bude iba Creed a Rocky nad ním bude držať ochrannú päsť z hora. 50% (07.01.2016)

Esence toho nejlepšího ze starých dílů, precizně dávkovaných kapek nostalgie a zároveň plně přizpůsobivý produkt naší doby, tedy parametrům, které dnes od filmu chceme a očekáváme. To je přesně Creed. Tohle jsem očekával od Star Wars a nedostal jsem. Od Creeda jsem nečekal nic a dostal jsem v podstatě vše. Vrchovaté emoce a totální sympatie k hlavním hrdinům, především pak ke Stallonovi, který se změnil. Stal se z něj citlivý herec, plný charizmatu a životních zkušeností, který dokáže zapůsobit nejenom s kulometem v ruce, ale překvapivě mrštně a suverénně i v komorních scénach, kde používá maximálně osobitě taková ta moudra, která všichni známe, ale ne od každého je chceme slyšet. Pro hard-core fandy původních sérií a pro filmové nostalgiky to bude absolutní TOP, protože to má ten studený zimní street feeling (ikonická poslední scéna) původních dílů a díky bohu to není tak moderní, jako poslední Rocky. Musí se to prožít, stejně jako jednička. (02.01.2016)