Sarajevo 1914

Zajímavý snímek, kdy režisér vnesl do historie hodně subjektivní pohled, i když v mnohém může mít pravdu. Příliš se však soustředil na konspirační teorii a vše postavil na osobě vyšetřujícího soudce, kterému prakticky všichni hází klacky pod nohy. Velice povrchně se vypořádal s historickými souvislostmi, prakticky neřešil otázku postoje jednoho z nejdůležitějších aktérů, který mohl válku když ne zastavit, tak alespoň oddálit a to roli stařičkého mocnáře, který určitě nechtěl válku František Jozef II, se tak zcela vytratil z historické fresky jako nevýznamná osobnost. Na druhé straně navozoval atmosféru, jakoby řadový úředník, byť vyšetřující soudce, mohl výsledky svého šetření zvrátit běh dějin. Takže jenom takový obyčejný průměr za 3. (01.07.2015)

Každý film, který se zabývá historií Rakouska-Uherska, tedy potažmo naší vlastní, s radostí vítám. Z období kolem roku 1914 máme svůj skvělý film Evropa tančila valčík. Sarajevo se zabývá stejnými událostmi, ale ne v rámci koncertu velmocí, ale jen jako příběhu člověka, který hledá pravdu o pozadí atentátu. Srbsko stálo zkrátka v cestě Němcům na Balkán. A záminka se musela najít, protože Němci válku chtěli, aby si vydobyli svůj nový životní prostor. Drang nach Osten bylo myšlenkou starou jako Germáni sami. Film dokonale ukazuje, že vinu za rozpoutání první války nenese Německo (jak se často mylně uvádí), ale Rakousko, které Berlín zavleklo do světového konfliktu právě napadením Srbska. Vyšetřování atentátu nevede do Srbska, ale do rakouské armády a tajné služby. Zas mám o čem přemýšlet a co dohledávat...80% (06.10.2014)

Společně s Evropa tančila valčík je to slušné combo. Nutno ale brát v potaz, že se jedná primárně o rakouský televizní film Das Attentat Sarajevo 1914 a Češi tu participují klasicky jen jako nádeníci. Čili v Edici ČT je to spíš omylem a skutečnost, že se to distribuuje výhradně s českým dabingem je až výsměch. Kdo si co chce přivlastňovat? Těch pár záběrů s Kukurou? (04.07.2020)

Vynikajúco natočená, ale postupne stále výraznejšie že aj vynikajúco napísaná dráma vyšetrovateľa atentátu vo svete, ktorý zaujíma už iba vojna. Dráma jediného, koho zaujíma pravda, keď všetci potrebujú už iba zámienku. Prekvapivo iba televízny film s dôrazom na protivojnové vyznenie, kde pritom paradoxne nie je ani tak veľmi dôležité, akú interpretáciu dejín ponúka, koho obviňuje z iniciovania atentátu, pretože všetok dôraz je daný na militaristickú chtivosť po vojne, ktorou bola dobová atmosféra presýtená. Malo by sa napísať, že je to dráma vyslovene komorná, ale v súvislosti s vyšetrovanými udalosťami a ich nedoziernymi následkami sa mi to naozaj nezdá korektné. (28.06.2024)

Nejsou lži jako lži. Některé jsou obyčejné, jiné milosrdné, některé zlé. Sotva bychom hledali lež, která se svým dosahem a důsledky vyrovná tzv. versailleské lži, tedy verzi, že za 1. světovou válku mohlo Německo. Chápeme důvody, proč vítězové (hlavně Francie) tuhle lež zplodili. Britům a Američanům se brzy začala zajídat. A Němci, ti ji vnímali jako nehoráznou křivdu. Nemálo napomohla Hitlerovu nástupu k moci, ba lze spekulovat, že nebýt jí, Hitler by moc nikdy nezískal. A Chamberlain a další by nebyli tak dlouho k Hitlerovi shovívaví, kdyby neměli pocit, že svým způsobem napravují versailleskou křivdu. --- Dnes by se sotva našel slušný historik, který by na německou vinu ještě přísahal. Zajisté, nebylo málo rozumbradů, kteří pro válku horovali. Taková byla doba, a takoví štváči naprosto nebyli německou specialitou. Jeden takový (Poincaré) byl ve Francii prezidentem. Faktem je, že německý generální štáb vytrvale chladil horké hlavy neúprosnou a přesnou logikou: "Možná mocným úderem vyřídíme Francii, možná zatlačíme Rusy až kamsi do stepi, ale nemáme žádnou, ani tu nejmenší naději porazit Británii. A bez toho jsou jakékoli válečné zisky nemyslitelné." Kdepak, německý generální štáb, to byli chytří lidé a neoddávali se iluzím. Proto také, studujeme-li evropské události posledních dvou dekád před vypuknutím války, vidíme jasně, že krom "syté a spokojené" Británie to bylo právě Německo, které se jako velmoc chovalo zdrženlivě a zodpovědně. Nevěříte? Přečtěte si něco o té době, počítejte konflikty a najděte jediný, ve kterém by Německo neslyšelo na rozumnou řeč. --- A kdo tedy tlačil na pilu? Inu, Rusko, Francie, Itálie. A ovšem Srbsko. Samo velkou válku vyhrát nemohlo, ale mohlo ji za příznivé mezinárodní situace vyprovokovat. A když se tzv. "balkánský scénář" probíral na rusko-francouzských štábních konferencích, srbská tajná služba už věděla, kudy na věc. (26.09.2021)