Vlčí děti

Smutný film, s velmi realistickými rysy děti na útěku. Samotný námět je skvělý, atmosféra taky a herecké výkony taky. Jen mi přijde, jako by tomu film chyběl jakýsi přesah. Něco navíc. Moc se mi líbí hlavní mladí představitelé, kteří v tomhle věku stále ctí hodnoty rodiny, bratrství a toho, že já jsem já. Nebo ne? Je skvělé vidět jak je mladá duše neotesaná a udělá vše jen proto, aby přežila. (23.10.2023)

Nenápaditý režisér a stejný kameraman vyprávějí nudný příběh. 1) Vysoce zajímavé téma doplácí na nedostatek invence tvůrců. Výsledkem je setrvalá větší či menší nuda. 2) Nelze říci, že by se ve filmu nic nedělo. Ale z mně nejasných důvodů nejvíce času divák sleduje krajinu a pohybující se či odpočívající děti. Když dojde k akci, vypadá to, že to režisér chce mít co nejrychleji za sebou, aby se mohl znovu věnovat tomu, jak děti pomalu jdou nebo odpočívají. (05.08.2015)

Minimalistický snímek vypráví o (z našeho pohledu) méně známé poválečné historii německých "vlčích dětí", které přišly o rodiče nebo se jen ztratily a toulaly se v malých tlupách po celém území středo-východní Evropy „osvobozené“ Rudou armádou. Téma je pro Němce důležité i dnes a vracejí se k němu i ve filmech nejen díky vzpomínkám pamětníků. Jistě, scéna, kdy umírající matka apeluje na své syny, aby nezapomněly, kým jsou a jak se jmenují (Hans a Fritz), v nás může evokovat něco nepříjemně ideologického – ale i tohle k té složité době patřilo a kdyby před tím měl Ostermann zavírat oči, nemohl by podat tak syrové a problematizující sdělení, jaké jeho film přináší. Děti nemohou za hříchy svých rodičů, rozhodně ne takhle malé děti, které nesly na svých bedrech výhradně svou existenci a německý patriotismus byl zcela mimo jejich dětský obzor. Film naplněný tichem a zdánlivě útěšnými obrazy letní krajiny vytvářejícími pozadí pro kulisy poválečného chaosu, v němž sovětští vojáci nahánějí po lesích vyplašené malé děti, které mluvily "špatnou" řečí a jen se snažily přežít... (18.01.2015)

Mám rád tieto malé - velké filmy. Netreba velký rozpočet, stačí nazrieť do vojnovej či povojnovej histórie a príbehov a námetov na film nájdete toľko, že nebudete vedieť kde skôr začať. Detskí herci zahrali na výbornú, depresiu, smútok a beznádej cítiť z každého políčka a hlavne pre ženské publikum to nebude ľahké sledovanie. Bohužiaľ aj taká bola história a určite písala i tragickejšie príbehy. Škoda, že v úvode nie je celkom jasné na akom území sa nachádzame presnejšie kadiaľ sa deti túlali, prípadne ako sa tam dostala nemecká matka s deťmi...Detailami sa film veľmi nezaoberal, čo je trochu škoda, pretože ma film i postavy zaulali a rád by som sa dozvedel podrobnosti. V skratke je to "len" túlavá road movie z povojnového obdobia. 80%. (03.02.2018)

Vo filme ide o jednu oblasť histórie vojny, ktorú skôr tušíme, ale vôbec nepoznáme. Dej je realizovaný na základe historických udalosti aj keď na fiktívnom príbehu..Vlčie deti je nádherne citlivý a zároveň aj znepokojujúco brutálny príbeh o živote a smrti o moci a beznádeji o vine a nenávisti, deti ktoré sa zúfalo snažili prežiť v povojnovej anarchii a spoločne hľadali útočisko v začarovaných lesoch Litvy. Východné Prusko (dnešná Kaliningradská oblasť) pripadla na základe Postupimskej dohody Sovietskemu zväzu a práve tu Červená armáda sa chovala mimoriadne agresívne voči domácim nemeckým obyvateľom ale aj nemeckým sirotám. Ale záverom si musíme ujasniť podstatnú vec, že Nemci neboli obeťami 2. svetovej vojny, tak ako by sa dalo vyčítať z tohto filmu, ale boli jej pôvodcami.Deti ale nemôžu za činy svojich rodičov a zvlášť nie tak malé deti. (18.09.2015)