Osmý smysl

Na rozmluvení si dnes nejprve promrskáme několik smysluplných, roztomilých vět, vyprodukovaných výhradně za účelem toho, aby se náš milý HOMOcenzor kapku zavařil a kousl se do svých zajisté pečlivě depilovaných hýždí. Takže ehm, ehm: „Nedaleko kotví růžový člun, nad nímž supi často rádi krouží. Ve člunu je Batman. Na něj vinou rodičů rákoska už dávno nezabírá, neboť topič ustanovil svého nástupce.“ Tak, to by bylo a přistupme tedy k seriózní a nezávadné filmové publicistice pro bigotní portálky. ***Bratrosestři Wachovští kromě solidního Matrixu vyprodukovali už jen bandu pomatených, rádoby hlubokých transkravin, a i tato zoufale bučí transcendentní bolestí nad ztrátou pyje a odumíráním mozkových buněk zneužíváním laciných psychotropních látek a pooperačních hormonů. Je až zarážející, kolik se tu najde „hloubavých“ esoteriků, co jim ten sice krásně natočený, nicméně povrchní, nedotažený, nudný a hloupý komerční exkrement s olizováním se konzumuje. A tak tu máme další Atlas debility a sexuální dezorientace určený výhradně pro přihřáté, kvocientně mrtvé nebo hormonálně nestabilní publikum, jež má dokonalou schopnost zasytit se pestře obarveným žluklým popkornem a najít sysla i v králičí noře. (29.09.2015)

Očekávání byla v případě nového projektu Wachowských takřka na stejné úrovni, jako obavy. I když totiž žádnému jejich projektu nelze upřít neotřelé pojetí, co do koukatelnosti jejich reputaci většina výsledných filmů nijak nelichotí. A nejen samotný námět, ale i trailery k Sense8 naznačovaly, že ve své seriálové premiéře můžou dopadnout jakkoliv. Hned první díly pak vzbuzují opatrné nadšení. Téma a hlavně jeho citlivé pojetí hrající si s hranicemi možnosti filmového vyobrazení niterních pochodů je fascinující, jenže se těžko dá ubránit dojmu, že prostor dvanácti dílů je až příliš, když už úvod zavání natahováním. Často působivým natahováním, ale nic to nemění na tom, že samotný děj se neskutečným způsobem vleče. Opatrné oslavy tohoto pokusu o seriálovou revoluci pak pokračují až do samotného finále. Obrovský prostor věnovaný postavám umožňuje se s nimi nevídaným způsobem sžít, a audiovizuální spektákl prostupuje každou epizodou, jenže autoři si nejednou příliš podkopávají nohy nemotornými pokusy o odlehčení (mezi kterými kraluje král mezi klišé - imaginární polibek - který navíc nabourává i logiku celé centrální myšlenky), bídnou dramaturgií, na které je dějová vyprahlost většiny seriálu až příliš patrná, a především pro ně bohužel typicky přehnanou politickou angažovaností, kvůli níž Sense8 působí víc jako agitka, nikoliv jako svébytné umělecké dílo, které mělo potenciál posunout seriálovou produkci o krok dál. (21.06.2015)

Wachanda s bráškou se také chtěl( no a tady mi to někdo vysvětlete, jak pravopis zohledňuje transky ....jestli jako trvrdý nebo vyměklý)přiživí na seriálové revoluci. Lubrikantem zajebanej robertek dobrej seriál nedělá. Je to zdlouhavý a neskutečně zamotaný, tak až vás to sere. Tohle je letošní druhej extrémně přehodnocenej Netflixu projekt roku. Dardebila jsem vydřel, alespoň tři díly. Tady mě krom Doo-ny neoslovil ani scénář, ani soundtrack. A ta uprchlická angličtina je vážně trapas. (14.06.2015)

Tohle jako někdo myslí vážně ? Americkej policajt, mentorující dětský gangstery ? Indicka kráska, která je nešťastná, že si musí vzít někoho koho nemiluje? Sebevědomá Japonka, srážená vlastní rodinou? Nepochopená transka, kterou její matka opovrhuje? Precizní německej zloděj ? Chudinka africkej chudaček starající se o nemocnou matku? Taahle sračka má mít přez 80 % ?? Z toho cukrkandlu jsem po prvním díle dostal cukrovku. To už jsou opravdu Wachowski tak zoufalý, že si nedaj se scénářem ani trochu práci a jenom přepíšou charaktery z encyklopedie stereotypů? Děj absolutně o ničem. Sledujeme ubulený tragický osudy nesympatyckejch chudáků. Jediný co stojí za zmínku je hudba. (02.09.2015)

1. SEZÓNA: Cítím v tom, jak skvěle asi premisa vypadá na papíře (páč Straczynski), televizní zpracování silného scénáře ale pekelně nudí. Pilotní epizoda namlsá šmrncovní mystery zápletkou a Wachowští na to stále mají, dalších osm částí se ale seriál točí v bludném kruhu. Katarze v ryze akčním heistovském finále žádná. Dlouho jsem neměl tak zmatečný pocit, že je každá další odkrytá hodina nämlich o tom samém. Charaktery zde absolutně neřeší, jak je možné, že "blázní", a jen se dokola sami sobě zjevují v empaticky vypjatých či stresových situacích, čímž se příběh v otázce sci-fi narace odmítá jakkoli posouvat kupředu. Takže tu na jednu stranu máme skvěle napsané a sympatické postavy, na té druhé ale opovážlivou dějovou stagnaci. Sense8 je chvályhodným televizním projektem plným gigantických scén hodných velkého plátna a často i dokáže pocitově rozložit - mrazení tu je hodně. Proč se však z principu zajímat o přirozeně líbivé postavy, které sice mají co hrát, jenže jim natahovany scénář zároveň svazuje ruce? Desetihodinové čekání na zázrak, který se nakonec nekoná. Tohle měl být dlouhý celovečerák, Atlas mraků miluju. (08.06.2015)