Osmý smysl

No a je to jasné, Wachowským bude lépe u seriálového formátu. Však taky Jupiter Ascending trpěl mimo jiné i tím, že se pokoušel nahňácat vesmírnou ságu do plochy jednoho filmu. Nevěřili byste, že tohle je od stejných tvůrců, ale věřili byste, že je to od stejných vizionářů, kteří svého času vytvořili Matrix. Slabou stránkou je pomalý rozjezd (jako opravdu pomalý), protože jste na začátku stejně zmatení jako hlavní hrdinové a fakt to trvá, než se v daném světě zorientujete. Ale o to víc se seriál hodí pro opakované zhlédnutí, kdy už více, "vo co go". Taky bych měla připomínky k přílišné naturalističnosti. Já nevím, co je to teď za divný seriálový trend, ale vážně nemusím vidět VŠECHNO, nemluvě o tom, že opravdu nedoporučuji během sledování jíst, pokud nechcete své jídlo obratem vyzvrátit. Zlatý Daredevil! (A to ani ten se s tím moc nemazlil). Nicméně, jakmile se v seriálu zorientujete a zamilujete si i postavy, u kterých jste přísahali, že vám od začátku lezou krkem, budete si vychutnávat velice propracovaný počin, který je dalším z důkazů, že ta opravdu kvalitní podívaná se stěhuje k seriálům streamovacích služeb. Je mi jasné, že nedokážu ocenit všechny kvality tohodle seriálu, ale na druhou stranu věřím tomu, že opravdoví seriáloví fajnšmekři u něj učůrávají blahem. (03.07.2015)

Jak mám rád osudové filmy, kde se příběhy několika lidí proplétají, tak tento seriál byl pro mě povinností a už dopředu tutovkou s ohledem na přední tvůrce, kterým se nejen celkové technické zpracování opravdu povedlo. Často čítám, že to má do 4.ep pomalý rozjezd a podobné kraviny. Osobně netuším, jak naspeedovaný rozjezd by takový materiál měl podle některých mít. Právě naopak. Tempo to má naprosto výborné, stoupající a já se spíš bojím druhé řady, aby to nebylo moc hrrrr a moc akční, s ohledem na poslední ep. první řady. Nemůžu dát plný počet ze dvou důvodů: - 1 - Z Larryho Wachowski se stala před lety Lana, a to má očividně dopad i na sourozeneckou tvorbu (o nevkusném sci-fi plné zženštilých mužských postav 'Jupiter vychází' škoda mluvit - to ale ani nebyl jeho největší problém). Z tvorby Alana Balla (Americká krása, Six Feet Under, True Blood) jsem zvyklý na všelijaké homogayoviny, a jak Alan předvádí, dá se u toho i zasmát bez nějakého zesměšňování či vtíravého vtipu. Ale tady to Wachowští už trochu přestřelili až na hranici gay softporna, a na to se normálnímu chlapovi dívat moc nechce, protože je to prostě nechutné. Naštěstí funguje šipka do prava pro překlikání stopáže, takže jsme byli párkrát velkými kamarády. - 2 - Pije mi krev, když se ve filmu/seriálu příběhy odehrávájí z různých koutů světa a všude mluví anglicky. Nechci znít moc antiamericky, ale beztak je to jenom kvůli tomu, že by se negramotným amíkům nechtělo (nebo nestíhali by??) číst a seriál by měl tím pádem malou sledovanost, což je nepřípustné. To by byla u mě ta největší a pravděpodobně jediná negativa. Jinak super seroš. Ještě podotknu, že s cenzurou se tu moc nese*ou, takže bod k dobru... no, dívat se 4x do roztažených porodních nožek s vylézající hlavičkou během jedné epizody jsem se asi nemusel, ale na počtvrté už jsem se musel smát, jaké jsou to hovada bez servítek, s čímž mě vlastně Wachowští dost překvapili. Zajímavost: Nevyhneme se zde ani páru, kterého je součástí Nomi - transsexuálka. Její představitelka Jamie Clayton je transsexuálkou i ve skutečnosti. Season 1 **** (22.09.2015)

První série Sense8 byla zjevením. Originální zápletka, postavy na kterých vám záleželo, velmi různorodá směsice národností a extrémně LGBTQ+ friendly. Byla to emoční jízda, kterou jsem si od té doby dopřála ještě jednou před premiérou druhé sezóny. Využití hudby, zastoupení clusteru, společné scény, to vše vytvořilo jedinečný mix, na který byla absolutní radost se koukat. Druhá série o něco rozšířila příběh, ale jestli jeden dojem zůstal pak ten, že tam mnohdy byla extrémně zbytečná výplň (např. hromada sex scén = nuda). Netflix Sense8 bohužel zařízl, ale naštěstí se fanouškům povedlo vyurgovat 2,5 hodinové finále. A to trpí klasickou cyklovitostí Sense8 - hudební montáž, oslava, orgie. Ugh. Mohlo být více času pro postavy, z nichž na zrychlené rozuzlení nejvíce dojíždí Capheus, Riley a Lito, kteří by tam vlastně ani nemuseli být. Je hrozná škoda, že se nikdy nedočkáme těch plánovaných sezon, docela by mě zajímalo, jak by se ti jinak rozuzlilo. Takhle sice máme alespoň důstojné ukončení (s jedním nebo dvěma WTF momenty - nejsem fanouškem RajaKalaGangu), které ale působí dojmem sestříhání celé sezony na minimum. Přesto je ale Sense8 doteď seriálovým zjevením, za které sestrám Wachovským a Straszynskimu moc a moc děkuji. (11.06.2018)

Toho že jde natočit seriál bez děje mnohokrát využily nejrůznější telenovely, soap opery, Ulice a další hrůzy. Ale proč na tom proboha svezli Wachowští, to mi hlava nebere. Abych nekřivdil. On tam nějaký vývoj událostí snad i je. Ale reálně vede odnikud nikam a podobně jako u Jupiter Ascending se jedná spíše o výmluvu proč točit dál, než o stěžejní prvek kvůli kterému tohle všechno vzniklo. Kdo měl tu smůlu a protrpěl propadák sourozenecké dvojice, tak si u Sense8 zažije repete. Monotónní scénář a opájení se vlastní výjimečností znovu podráží nohy velice slibnému projektu. Jediná změna k lepšímu jsou postavy. Prakticky všichni jsou zajímaví a slušně zahraní, přesto bohužel vesměs necharismatičtí. U sledování mě drží jen těch několik vynikajících scén, kterých každý díl pár nabídne. (11.06.2015)

Očekávání byla v případě nového projektu Wachowských takřka na stejné úrovni, jako obavy. I když totiž žádnému jejich projektu nelze upřít neotřelé pojetí, co do koukatelnosti jejich reputaci většina výsledných filmů nijak nelichotí. A nejen samotný námět, ale i trailery k Sense8 naznačovaly, že ve své seriálové premiéře můžou dopadnout jakkoliv. Hned první díly pak vzbuzují opatrné nadšení. Téma a hlavně jeho citlivé pojetí hrající si s hranicemi možnosti filmového vyobrazení niterních pochodů je fascinující, jenže se těžko dá ubránit dojmu, že prostor dvanácti dílů je až příliš, když už úvod zavání natahováním. Často působivým natahováním, ale nic to nemění na tom, že samotný děj se neskutečným způsobem vleče. Opatrné oslavy tohoto pokusu o seriálovou revoluci pak pokračují až do samotného finále. Obrovský prostor věnovaný postavám umožňuje se s nimi nevídaným způsobem sžít, a audiovizuální spektákl prostupuje každou epizodou, jenže autoři si nejednou příliš podkopávají nohy nemotornými pokusy o odlehčení (mezi kterými kraluje král mezi klišé - imaginární polibek - který navíc nabourává i logiku celé centrální myšlenky), bídnou dramaturgií, na které je dějová vyprahlost většiny seriálu až příliš patrná, a především pro ně bohužel typicky přehnanou politickou angažovaností, kvůli níž Sense8 působí víc jako agitka, nikoliv jako svébytné umělecké dílo, které mělo potenciál posunout seriálovou produkci o krok dál. (21.06.2015)