Třídní sraz

Začátek byl takový, že z něj člověku skoro nabíhala husí kůže, druhá polovina je klidnější a trochu strádala na gradaci, ale pořád byla tak podobně "nepříjemná" atmosférou pro všechny postavy. Téma a způsob vyprávění je opravdu zajímavý, jen škoda, že trochu lépe nezvládla Anna ukočírovat druhou polovinu, jsem každopádně velmi velmi spokojený a myslím, že na ty čtyři hvězdičky to tu s pohodou vyjde. (22.01.2016)

Velmi kvalitní náměť pohřbilo špatný zpracování. Naprosto jsem postrádal nějakou gradaci, způsob vyprávění byl hodně kostrbatý, což platí o "dokumentární" druhý části. Ta první ta mě uzemnila, to jsem jen nevěřicně zíral velká škoda, že Anna se nedokázala lépe srovnat se způsobem vyprávění ve druhé části a mé nadšení tak postupně zcela zabila leč originalní přístup Anně upřít nemůžu. (25.05.2015)

[Dny evropského filmu 2015] - Nepamatuji si film, při jehož sledování bych se kdy cítil tak trapně. Nevím co si mám myslet o myšlenkách, které Odellovou vedly k natočení tohoto projektu, který se v první části veze na vlně Rodinné oslavy, ale musím uznat, že tato část mě svou až extrémní vyhroceností velmi bavila. Zato o druhé polovině vůbec nevím, co si mám myslet. Odellová mi přijde přespříliš zahořklá a fanaticky upjatá a z těch konfrontací se mi nedělalo dobře. Rovněž na všechny své spolužáky nevzpomínám s nadšením, ale ... Divné, neopakovatelné, smutné, ale také tak trochu povrchní. Nést si 20 let po ukončení základky hořké vzpomínky na dobu dětských malicherností? Ufff... Popravdě jsem čekal úplně jinou pointu a to takovou, ke které se schylovalo na konci první části (na pány v bílých pláštích :o) ). (09.04.2015)

Trefná analýza vylúčenia outsidera zo školského kolektívu. Takmer každá trieda si totiž potrebuje nájsť terč, do ktorého možno naliať všetky frustrácie dospievajúceho teenagera a uvoľniť si vlastné tenzie kopnutím do duševného invalidu. Tentoraz ním bola v školských časoch sama režisérka. Po rokoch sa pokúša vyrovnať sa s neradostným dospievaním v škole prostredníctvom konceptuálnej záležitosti. Prvá polovica, nakrútená akoby v štýle Dogma, sa preklopí do dokumentu s vopred predprivenými situáciami. Skúmajú sa v nich reakcie dotknutých aktérov po rokoch. Nápadité spracovanie stráca body efektnými, no po čase trochu zdĺhavými kamerovými jazdami chodbami školy. (10.11.2013)

Ono tí severania majú asi fakt vážny problém so šikanou na školách, tento námet je totižto v Škandinávii jeden z najobľúbenejších. Najviac sa mi páčil samotný film Anny Odell, to čo prišlo potom už trocha menej, aj keď to samozrejme bolo potrebné, pretože tu autorka vysvetlila mnoho vecí. Na niektoré otázky, mi však nedala odpoveď, čo je veľká škoda. Tiež to v druhej polovici snímku, a hlavne na záver, chcelo omnoho výraznejšiu konfrontáciu medzi postavami. Ale inak celkom spokojnosť. 70/100 Project 52 Films by Woman. (09.04.2016)