Attila Marcel

Nepochybně by tomu šly dát neurážlivé tři hvězdy, ale já se po vynikajících Iluzionistovi a Triu s tímhle nehodlám smířit. Vždyť druhou půlku už jsem ani nedokázal vnímat ten banální, a přitom nepřehledný děj. Chlápek žere houbičky a odhaluje tajemství, u nějž ani nechápu, proč je vůbec tajemstvím. No a co? Emoce nula, atmosféra nula. Od Pěny dní nejotravnější francouzská halucinace. (28.02.2014)

Za svůj filmový život jsem již bohužel viděl ledacos, aby mě smířlivá lidská komedie o střetu zakonzervované zkostnatělosti s nezávislou živorodostí na ploše jednoho domu a parku nějak výrazně stimulovala. Navíc v takto smířlivé formě s nesmělými pokusy o humor, které působí dojmem, že je někdo dopsal až během natáčení a hercům se do nich moc nechtělo. Potenciál komedie se u mě vyčerpal u nápisu "fuck the menuet", potenciál dojemného dramatu již před několika lety. Leč úvodní záběr je super. (08.07.2014)

Tohle je přesně ten feel good film, který mi už zase nějakou dobu chyběl. Sylvain Chomet nezklamal a dokázal odvyprávět zábavnou poetickou hříčku osudu i bez animovaných postaviček. A když už se zdá, že si tempo příběhu v poslední třetině vystačí se setrvačností, nastoupí mohutný závěr, jenž uzemní i toho nejzarytějšího pochybovače. Více takových francouzských barev… co vlastně dneska dělá takový Jean-Pierre Jeunet? (12.02.2016)

Je zajímavé, jak máme každý jiný pohled na filmovou tvorbu, ale já si myslím, že je to svým způsobem obohacující. Příkladem může být třeba film Paříži miluj tě, který někomu nesednul a pak tento, který zase tak trochu minul mě. Nápad byl výborný, vrátit Paula pomocí záhadného čaje zpátky do minulosti za účelem jeho vytrhnutí ze stávajícího stavu nudné rutiny a v podstatě umírání zaživa, ke smysluplnějšímu životu. Po vizuální stránce to byla barevná pochoutka, opravdu se bylo čím kochat. Ale co jsem nebyla schopná akceptovat, byla přílišná překombinovanost. Sylvian nám to chtěl předložit originálním způsobem, ale já se tentokrát nechytala. A co mně moc nepřidalo, byl i samotný Paul, který na mě působil tak, že jsem nebyla schopná ho litovat, moje empatie se zkrátka nedostavila, tak jak by to bylo v jeho případě žádoucí. A to nemluvím o jeho tetičkách, které hrály zřejmě velmi dobře, ale já bych s nimi při nejlepší vůli nevydržela ani minutu. Zkusím ještě nějaký jiný Chometův snímek, třeba jsem jen nebyla v tom správné, rozpoložení. (28.11.2014)

Chomet se u mě asi nezařadí mezi mistry bizarností jako jsou Gondry, Jeunet a Wes Anderson. Těm i v hraném filmu projde kdejaká přitaženost. Chomet má úžasné nápady a představivost, to ano, ale funguje to jen v animaci. Například v Iluzionistovi dokázal vybudovat atmosféru i bez velkého děje a s minimem dialogů. V Attilovi je málo děje, moc dialogů (a to hlavní hrdina nemluví vůbec) a atmosféra chybí. (26.06.2014)