Moje léto v Provence

MOŽNÝ SPOILER :Zcela cíleně jsem chtěla trávit léto v Provence a ani trochu toho nelituji. Bydlela jsem na půdě, procházela se olivovým sadem, pak jsem si odskočila natrhat meruňky nebo krásný rajčata. Večer jsem seděla s bývalými hippiesáky, hrálo se na kytaru, zpívalo, pilo vínko. Jindy jsem si šla zatančit nebo na trh koupit nějaké hadry a z každého koutu na mě sálalo teplo a nádherná atmosféra. U Tiega jsem si kupovala Pizzu, zamilovala jsem se úplně stejně jako Lea a vůbec jsem neřešila jak kdo co hraje . Dědulka to tam trochu stínil a myslím, že to mohlo Jeana Rena i bavit. Bylo mně zase .....náct a cítila jsem se tam moc příjemně. Jak tady píše jeden uživatel, někdy je v jednoduchosti krása a v tomhle případě to platí dvojnásob. Tady se nemusí řešit nějaká předvídatelnost, scénář a podobně, stačí si jen lehnout do trávy a dívat se do nebe a všechno si to patřičně vychutnat. Adrian po příjezdu poznamenal : " Žádný signál ! To jsme pohřbeni zaživa!"....Ne, myslím, že tam začali teprve žít. (10.05.2016)

Už úvodní písnička Simona a Garfunkela "The Sound of Silence" mě náležitě naladila a když v půlce filmu spustí Hugues Aufrey "Knocking' on Heaven's Door", málem jsem uronil slzu. Vůbec Aufrey na té "hipísácké" párty sedí jako zadek na hrnci. Pro mě by si příběh vystačil dědou a jeho vnukem, nemusel bych nafrněnou blonďatou vnučku, která by Rena viděla nejraději pod drnem. Samotná Provence jako vždy nádherná, ale ve filmu z ní zase tolik divák neuvidí, více ten kolorit malého městečka s večerní zábavou a dědkama u petanqu nebo u báru s pastisem, případně býčí arénou. U mě to vyvolává vzpomínky na několik dovolených u příbuzných manželky v Draguignanu, odkud byla hodinka cesty autem na Riviéru. (05.05.2024)

Atmosféra filmu mě dokonale vtáhla do děje a já si vlastně uvědomil že žít v hlavním městě - v Praze není žádná výhra. Scenérie a barvy Provence jsou neskutečné. Herci zahráli skvěle, do jednoho, nebylo to jenom o Jeanovi a to je jedině dobře. Vše dávalo smysl, každá scéna - žádný kýč. Až jsem si uvědomil a trošku vyděsil, jak vás může jeden film trošku ovlivnit a "co tu Jamale ještě děláš, vyjeď do přírody a nečum na tu TV". Hodně dobré byly scény, kde ztlumili zvuk a nechali jen hudbu, aneb někdy stačí pouze obraz beze slov. Typově hodně podobný film je Dobrý ročník, který je dějově o trošku něčem jiném, ale prakticky je to také film o tom, že si máme život užívat každý den, než jenom spěchat do práce. U mě má mistral 90%. (29.10.2016)

Letní filmy žeru, ať už jsou z Podolí, šumavských kopců anebo těch v Provence. Nebýt moralitkování a fňukání, šel bych na plný počet, i přes ty květinové děti. Reno je mistr ať už jako motorkář hippiesák, nebo zemědělec. I ženy se podařily, Aura Atika jako femme fatale mi nesedla, ale když se podívám, jaký je ročník, tak Jeanův černý klobouček dolu. Pohoda, škoda, že spíš pro celou rodinu. Švédky odhalit mohli. (18.10.2015)

Postrádám jemnost, postrádám citlivost. postrádám vzletnost, inteligenci a adekvátní krásu. Dostávám až příliš americké hlouposti a vzdoru. Časem ta konfliktnost vadí, přetéká a nudí. Žádný progres, nic. Prvních pět-deset minut by možná byla i úsměvná, ale všeho moc škodí. Je to celé až příliš přetažené, příliš iPhone. Příliš moderní, včetně hudby, která nezapadá. Škoda... Jako kurativum si musím pustit Tatínkovu slávu. (03.10.2015)