Moje léto v Provence

Prý sem píšu málo, tak bych rád doporušil tuhle fajn rodinnou verzi Dobrého Ročníku s Jeanem Renem. Nevýhodou tohodle filmu, že v něm až na jednu pětiminutovou pseudozápletku o nic nejde. Výhodou tohodle filmu je, že v něm až na jednu pětiminutovou pseudozápletku o nic nejde. Moc mne bavila linka s pseudo hipster eko teroristkou, která poprvé vyjede z města do přírody. JInak to moc fajn plynulo do závěru přes různé odbočky s konfliktem generací a pomrknutím na Malenu a jiné klasiky. U lehčejšího filmu jsem si asi ještě nepřál prequel. *:))* Není to geniální ani omylem, ale moc fajn na 9/10 stačí u francouzské verze Jak vytrhnout velrybě stoličku naprosto bez pochyby. Alespoň u mne. (13.06.2016)

MOŽNÝ SPOILER :Zcela cíleně jsem chtěla trávit léto v Provence a ani trochu toho nelituji. Bydlela jsem na půdě, procházela se olivovým sadem, pak jsem si odskočila natrhat meruňky nebo krásný rajčata. Večer jsem seděla s bývalými hippiesáky, hrálo se na kytaru, zpívalo, pilo vínko. Jindy jsem si šla zatančit nebo na trh koupit nějaké hadry a z každého koutu na mě sálalo teplo a nádherná atmosféra. U Tiega jsem si kupovala Pizzu, zamilovala jsem se úplně stejně jako Lea a vůbec jsem neřešila jak kdo co hraje . Dědulka to tam trochu stínil a myslím, že to mohlo Jeana Rena i bavit. Bylo mně zase .....náct a cítila jsem se tam moc příjemně. Jak tady píše jeden uživatel, někdy je v jednoduchosti krása a v tomhle případě to platí dvojnásob. Tady se nemusí řešit nějaká předvídatelnost, scénář a podobně, stačí si jen lehnout do trávy a dívat se do nebe a všechno si to patřičně vychutnat. Adrian po příjezdu poznamenal : " Žádný signál ! To jsme pohřbeni zaživa!"....Ne, myslím, že tam začali teprve žít. (10.05.2016)

Atmosféra filmu mě dokonale vtáhla do děje a já si vlastně uvědomil že žít v hlavním městě - v Praze není žádná výhra. Scenérie a barvy Provence jsou neskutečné. Herci zahráli skvěle, do jednoho, nebylo to jenom o Jeanovi a to je jedině dobře. Vše dávalo smysl, každá scéna - žádný kýč. Až jsem si uvědomil a trošku vyděsil, jak vás může jeden film trošku ovlivnit a "co tu Jamale ještě děláš, vyjeď do přírody a nečum na tu TV". Hodně dobré byly scény, kde ztlumili zvuk a nechali jen hudbu, aneb někdy stačí pouze obraz beze slov. Typově hodně podobný film je Dobrý ročník, který je dějově o trošku něčem jiném, ale prakticky je to také film o tom, že si máme život užívat každý den, než jenom spěchat do práce. U mě má mistral 90%. (29.10.2016)

Teenageři s moderním způsobem života musí strávt celé letní prázdniny s morousovitým starým dědou žijícím postaru. Děda zpočátku akorát chlastá, zatímco vnuci tráví většinu času hledáním signálu. Ale nakonec se všichni začnou mít rádi a zažijou to nejlepší léto v jejich životě. Moc originálně to nezní a moc originální to taky není. Jedná se o takový typický současný rodinný o letním výletě přeplněný různými otřepanými situacemi, kdy si člověk pořád říka ,,tohle už jsem někde viděl.´´ Na druhou stranu já zrovna nejsem až tak náročný divák.:D Přišlo mi  to (až na pár vyloženě kýčovitých momentů) jako relativně pohodová oddychovka. Nejsem až  Je tam sice málo hezkých zvířátek,  ale neurazí, nenadchne a hned jak začnou titulky se vymaže z paměti, aniž by za sebou zanechala nějaké nežádoucí účinky. Jen jdu hledat signál, no a co? Ale asi bych se měl radši pustit z francouzských filmů tohoto století, konečně pustit tu Amélii. Kouká na mě z krabice s DVD. (24.01.2020)

Většinou se člověk rád dívá na feel-good filmy i přesto, že ví, jak pravděpodobně dopadnou, a užívá si onu naivitu kouzelného světa, ve kterém není místo pro žádné opravdu závažnější problémy. Tento únikový efekt diváckého výletu mimo drsnou realitu všedního života mi ovšem Moje léto v Provence nezprostředkovalo, a i když se jedná o hezký příběh, dokázal mě tentokrát spíše nudit než mávat s emocemi... (26.10.2016)