Avis de mistral
Moje leto v Provence
My Summer in Provence
Režie:
Rose BoschScénář:
Rose BoschKamera:
Stéphane Le ParcHudba:
Ludovic BruniHrají:
Jean Reno, Anna Galiena, Chloé Jouannet, Aure Atika, Charlotte de Turckheim, Hugues Aufray, Raphaëlle Agogué, Michel Drucker, Jean-Michel Noirey (více)Obsahy(2)
Paul (Jean Reno) je svérázný provensálský farmář. Miluje své olivovníky a stejně tak i víno a pastis. S dcerou se rozhádal před lety a svá vnoučata nikdy neviděl. Teď, když se dcera rozvádí, její matka se rozhodne, že navzdory Paulově paličatosti přiveze na prázdniny jejich vnoučata: pubertální Adriena a Lenu a jejich malého bratříčka Théa, který je od narození hluchý. Puberťáci od počátku dávají nepokrytě najevo svou nechuť vůči venkovu a dědovi. Zato Théo, nádherný a milý chlapec, si Paula úplně podmaní. Ten mu ukazuje své království – olivovníky a všechno, co má rád. Provensálské slunce, stejně jako vůně a krajina dokáží zlomit zlobu i křivdu, a možná že jsou lidé víc ochotni nalézt k sobě cestu. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (100)
O rodinných výletech naštěstí u mne platí, že je mnohem raději o prázdninách zažívám, než abych koukal na filmy o nich. Většina mi z nich navíc přijde na stejné kopyto, plná dokola ohraných situací, předívatelná... a je zcela jedno, ve které krajině vznikl, a kde se odehrává, i poezie zvolené lokace zůstala zde naprosto nevyužita. Jsem spíše náročnější divák a nebýt zdejší oblíbené akce "Virtuálního kina", na film se určitě nepodívám. Opravdu je zde uveden žánr drama? Ono bohužel i na komedii je ve filmu málo humoru a ještě méně invence. Překvapen jsem byl pouze účastí zpěváka-šansoniéra Hugues Aufraya (známého u nás mj. díky seriálu Píseň pro Rudolfa III.), v roli skloubené se vzpomínkou na americké hippies 60. let. Zdá se, že americkým trendům podléhá i celá francouzská kultura, když film o dovolené v Provence musí být zakončen anglicky zpívanou písničkou. Snesitelný, ale nudný podprůměr. (# Francouzská kinematografie: Virtuální kino) ()
Už úvodní písnička Simona a Garfunkela "The Sound of Silence" mě náležitě naladila a když v půlce filmu spustí Hugues Aufrey "Knocking' on Heaven's Door", málem jsem uronil slzu. Vůbec Aufrey na té "hipísácké" párty sedí jako zadek na hrnci. Pro mě by si příběh vystačil dědou a jeho vnukem, nemusel bych nafrněnou blonďatou vnučku, která by Rena viděla nejraději pod drnem. Samotná Provence jako vždy nádherná, ale ve filmu z ní zase tolik divák neuvidí, více ten kolorit malého městečka s večerní zábavou a dědkama u petanqu nebo u báru s pastisem, případně býčí arénou. U mě to vyvolává vzpomínky na několik dovolených u příbuzných manželky v Draguignanu, odkud byla hodinka cesty autem na Riviéru. ()
Takový krásně pohodový film, který vykouzlí úsměv na rtech hned v okamžiku, kdy se na scéně objeví fenomenální Jean Reno. Ten jako děda, který dostal na celé prázdniny na starost vnuky puboše + malého hluchoněmého. A všechno je tam tak hezky barevné, že to tě prostě baví. Na řadu přijde i alkohol, místní četníci "Šmoulové", kteří s sebou ani nevozí alkohol tester, Facebook, staří kámoši z mládí, motorka Triumf, brokovnice a místní dealer drog, olivovníky a třeba i smír s dcerou. Akorát nechápu, proč takové filmy dávají až v 10 večer v týdnu na ČT2. ()
Atmosféra filmu mě dokonale vtáhla do děje a já si vlastně uvědomil že žít v hlavním městě - v Praze není žádná výhra. Scenérie a barvy Provence jsou neskutečné. Herci zahráli skvěle, do jednoho, nebylo to jenom o Jeanovi a to je jedině dobře. Vše dávalo smysl, každá scéna - žádný kýč. Až jsem si uvědomil a trošku vyděsil, jak vás může jeden film trošku ovlivnit a "co tu Jamale ještě děláš, vyjeď do přírody a nečum na tu TV". Hodně dobré byly scény, kde ztlumili zvuk a nechali jen hudbu, aneb někdy stačí pouze obraz beze slov. Typově hodně podobný film je Dobrý ročník, který je dějově o trošku něčem jiném, ale prakticky je to také film o tom, že si máme život užívat každý den, než jenom spěchat do práce. U mě má mistral 90%. ()
Miluju Francii. Miluju francouzskou kulturu, historii, humor...mám prostě velkou slabost pro vše francouzské. Oni totiž navíc Francouzi umí milé, přátelské komedie s krásnou atmosférou. Aby ne, když k tomu mají prostředí Provence. Tohle je ten typ filmu, kdy se nesmějete od ucha k uchu celou dobu, ale je to ten typ, kdy byste si nejradši otevřeli láhev dobrého vína, nakrájeli sýr a jen si užívali toho okamžiku. Pro mě je to zkrátka moc příjemný film, který rozhodně doporučuji vidět a slyšet v originálním znění. Teprve pak si Moje léto v Provence užijete se vším všudy. ()
Galerie (24)
Zajímavosti (3)
- Mistral je název pro místní vítr bóra. Jméno mistral pochází z dialektu Languedoc a znamená mistrovský. Je to silný, studený, severozápadní vítr, který vane z jižní Francie. Někdy dosahuje 185 km/h. O tom, že jsou Francouzi na tento typ větru pyšní a rádi ho používají k označování různých produktů, svědčí mnohé, například že oleje obsahují název Mistral olive oil, což může být trošku dvojsmyslem, kdy to znamená jak mistrovské (pochází z dialektu Languedoc ), ale také právě místní vítr, stejně tak např. název Mistral je nejmodernější třída vrtulníkových výsadkových a velitelských lodí francouzského námořnictva. (Jamal)
- Časté odrůdy olivovníků v Provence jsou salonenque, aglandau, grossane a verdale. Některým stačí opylování větrem mistral (je to místní název z Francie pro vítr zvaný bóra ), jako i druhu, o který se jedná v tomto filmu. Proto, pokud je nedostatek tohoto větru, není u některých druhů úroda. Na druhou stranu například jiná místní odrůda moulin du Calanquet je na tyto větry náchylná a i její název vychází z provensálského slova Calan, což označuje skálu, která poskytuje úkryt právě před větrem mistral. (Jamal)
- Stejně jako filmový Theo i jeho představitel Lucas Pélissier je od narození hluchý a s rodiči i se štábem se domlouvá pomocí znakové řeči. (Ganka)
Reklama