Zátiší

John May svou práci miluje, snad v ní vidí odraz svého posmrtného osudu, kdy zvláštně ztichlým důkazem nedávného života zůstává jen otisk prstů v kelímku s krémem, důlek v polštáři či rozvěšené punčochy - ti náhle nepotřební svědci žití. Vodítkem k existenci drahých pozůstalých je jen pár zažloutlých fotografií, útržkovitý vzkaz, stará adresa... a tady začíná Johnova snaha o poslední úctu, kterou považuje za nutnou - každému, bez rozdílu - vzdát. Není těžké uhodnout, že zřídkakdy pochodí, ale nevyčítá, nesoudí, jen zrezignuje pohledem a odchází psát řeč a vybírat hudbu pro člověka, kterého nikdy neviděl, ale ví o něm víc, než jeho nejbližší... jenže, doba vzdávání úcty nepřeje a Johnova celoživotní práce je označena jako sentimentální a neekonomická, před odchodem tak zbývá poslední klient, soused, kterému viděl do oken, ale nikdy se nepodíval, možná i proto si vyžádá delší lhůtu k nalezení příbuzných špatného manžela, mizerného otce, rváče a kriminálníka - Billyho Stokea... a hádejte co? Jo, Billy měl funus jako král... To ovšem není pointa, tou prostě musíte projít společně s Johnem... Krásný komorní snímek o tom, o čem se nám nechce moc mluvit (existuje hypotéza, že začátkem konce každé vyspělé civilizace byla neúcta ke svým mrtvým), vynikající Eddie Marsan! Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (21.04.2015)

Malý film, jeden z těch, které vás dovedou okouzlit, i když nutně nejsou veselé, naopak poselství snímku "Zátiší" je spíše smutné. Ale Eddie Marsan byl pro roli vybrán dokonale a sedla mu naprosto skvěle. Finále filmu je tragicky krásné, což se rozhodně ne každému režisérovi povede zvládnout takhle dobře. (01.04.2018)

Zátišie mi v niečom pripomenulo Posledného kata, kde sa tiež mimochodom objavil Eddie Marsan. Lenže ten charakterizoval pojem depresia, zato Zátišie je filmom melancholickým. Až to snáď ani viac nejde. Mňa primel počas jeho sledovania nad týmto pojmom John May hlbšie premýšľať. Film plynie pokľudne, ako už názov naznačuje, keď tu zrazu v záverečných minútach príde niečo ako silná, veľmi silná katarzia. Jedná sa o jeden z najsilnejších záverečných momentov, aké som kedy v hranom filme videl a spätne je tak trochu škoda, že silnejší nedokázal byť aj celý film. Spomeňte si pri ňom na záber zo železničnej stanice a doklapne vám, o čom všetkom okrem iného Still life je.... (01.11.2016)

Zátiší/ Zákoutí je pozoruhodným filmem již svojí nepozoruhodností. Nepozoruhodný je především hrdina filmu John May (pozoruhodný Eddie Marsan) a jeho "job". Pozoruhodná jsou naproti tomu zátiší (prolínají se celým film, zvlášť na konci), smysl práce jako takové, možnost změny životního postoje, pokud je stimul dostatečně silný. Autor filmu Uberto Pasolini si dává na čas, aby nás důkladně seznámil s "pohřebákovými zvyky a obyčeji", abychom nakonec zjistili, že je lehce zařaditelný, že takové typy dobře známe z vlastního života. Ale je to jen proto, aby nás ujistil, že nic není neměnné, že rutinní stereotypy netvoří podstatu člověka, a že ze zapšklé kulky může vyklubat barevný motýl. Závěr filmu je dojemný až sentimentální, i když na to musel padnout jeden život. Svůj mezi svými... (12.02.2015)

Každodenní rutina může jednoho děsně otravovat. Svou repetitivností jaksi dokáže gumovat všední úspěchy a ve výsledku z nás může dělat obyčejný roboty. Zároveň nám ale vždycky bude poskytovat vitální jistoty - přesně ty jistoty, kterých zde hlavní hrdina zničehonic pozbyl. Smutný, skromný, ideálně završený. --- Pokud jinde napříč snímkem takový záchytný body spíše mizí, Rachel Portman a Joanne Froggatt jimi zůstaly být až do konce. Obě Still Life přinesly právě to, co se od nich muselo očekávat; a mě tim přirozeně velmi potěšily. (01.08.2014)