Zátiší

Vůbec jsem nečekal, že se Zátiší může stát jedním z nejlepších filmů, které jsem na letošním festivalu viděl. Málokterý snímek ve mě vyvolával takovou směsici silných emocí a přitom by se dalo říct, že to byl docela obyčejný film s jednoduchým dějem, téměř komorního charakteru. Diváka se musí alespoň minimálně něčím dotknout aniž by při tom obsahoval nějaké dlouhé filozofování. Bravůrní herecký výkon Eddieho Marsana a naprosto uhrančivá hudba Rachel Portmanové kvality filmu jen podtrhuje. Úplně poslední scéna se možná všem zamlouvat nemusí, pro mě osobně byla i předvídatelná, ale myslím, že měla svůj smysl a působila docela přirozeně. Mé hodnocení: 95%. Viděno: 49. MFF KV. (08.07.2014)

Zátiší/ Zákoutí je pozoruhodným filmem již svojí nepozoruhodností. Nepozoruhodný je především hrdina filmu John May (pozoruhodný Eddie Marsan) a jeho "job". Pozoruhodná jsou naproti tomu zátiší (prolínají se celým film, zvlášť na konci), smysl práce jako takové, možnost změny životního postoje, pokud je stimul dostatečně silný. Autor filmu Uberto Pasolini si dává na čas, aby nás důkladně seznámil s "pohřebákovými zvyky a obyčeji", abychom nakonec zjistili, že je lehce zařaditelný, že takové typy dobře známe z vlastního života. Ale je to jen proto, aby nás ujistil, že nic není neměnné, že rutinní stereotypy netvoří podstatu člověka, a že ze zapšklé kulky může vyklubat barevný motýl. Závěr filmu je dojemný až sentimentální, i když na to musel padnout jeden život. Svůj mezi svými... (12.02.2015)

-4* tento citlivý komorní snímek je vzorovým příkladem současných artových filmů - minimalistický, lidský a pomalu vlekoucí. Komu tyhle přívlastky nejsou po chuti, tak ať to ani nezkouší. Hlavní hrdina je osamělý nenápadný puntičkář, jehož pracovní náplní je složit mozaiku života nedávno skonulých, aby našel jejich příbuzné. Smyslupnost jeho práce pominu, ale kousek humanisty je přece i ve mě (ale nedivím se jeho zaměstnavatelovi;-). Pro mě tenhle film patří k tomu lepšímu a nemůžu říct, že mě nedojal a nechytl za srdce a ani předvídatelný a poněkud přehnaný konec, tento fakt nezměnil. Skoro čisté 4 hvězdičky pro tuhle ne-komedii. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 0 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (16.12.2015)

Smutný film o jednom samotárovi, ktorý sa paradoxne živí tým, že sa stará o pohreby opustených ľudí, ktorí už nikoho nemali. Má to pomalé tempo. Veľa sa tam toho nenakecá, ale nuda to rozhodne nie je. Je to celkom fascinujúce a Eddie Marsan podal skvelý výkon. Trochu ma len sklamal záver. Dúfal som, že sa naplní nádejná línia s príbuznou jedného nebožtíka, ale príbeh hlavného hrdinu utnuli iným spôsobom a ten poetický záver ma už toľko nenadchol. Ale za jedno pozretie film s takýmto netradičným hrdinom stojí. Asi najväčším plusom je, že z ústredného hrdinu - samotára neurobili nejakého psychopatického magora ako to majú vo zvyku v thrilleroch. 6/10. (04.11.2019)

Slovo still se v angličtině používá pro označení fotografie a stejně tak Still Life zpočátku působí. Nehybné záběry, málomluvný hlavní hrdina, minimum emocí. Eddie Marsan se na roli o samotě žijícího úředníka, který se snaží najít rodinné příslušníky zesnulých, typově hodí dokonale a je sympatické, jak se s probouzením života u hlavního hrdiny začíná rozjasňovat i audiovizuál celého filmu. SPOILER Pasoliniho důvod pro ukončení celého filmu zrovna tímto způsobem chápu, ale jeho názor, že by happyendingem "John a Kelly" z celého filmu vyznělo, že je jeden typ života lepší než druhý, nesouhlasím. To, že někdo v průběhu života změní preference o tom, jak chce žít, ještě neznamená, že jedno je objektivně lepší než druhé. A neznamená to ani, že jedno je pro určitého hrdinu lepší než druhé. Člověk se mění a je klidně možné, že v určité části života pro něj byl lepší životní styl, který později opustil. (09.07.2014)