Ida

Kurwa mać! Mocna, głęboka i zajebista historia... On ten film sice je o budoucí jeptišce několik dní před slibem, ale příběh její tety, bývalé bolševické prokurátorky, která poslala na smrt několik nepřátel národa i strany (o tom to ale není!), je mnohem zajímavější a silnější. Podle mého je film spíše o ní než o Idě. Líbil se mi ten kontrast jeptišky, která je před složením slibu vyslána do světa a požitkářské sebevědomé ženy, vysoce postavené v lidovém Polsku. Obě však spojuje jedna lidská rodinná tragédie. Líbilo se mi, že právě tetička nebyla představována hned s vypáleným znamením zločince. Že není divákovi předhazována jako ta zlá bolševička, ale její příběh je zobrazen tak, jak ve své době ležel a běžel. Se všemi jeho klady i zápory, radostnými i smutnými událostmi. Nebyl překroucen, stigmatizován, jen odvyprávěn. Postavy dobře napsané i odehrané, byť se asi nešlo vyhnout jisté stylizaci a charakterizaci. Líbilo se mi celkové retro zpracování, velmi příjemné a působivé. Parádní kamera a hudba. Jazzová kapela super. Šmouhou trochu je ne zrovna nečekaný konec, ono to ale asi jinak prostě skončit nemohlo. Obecně ale velmi milé překvapení a skvělý zážitek. (29.09.2016)

"A potom? A potom?" Otázka, kterou by mohla Anna/Ida položit nejen sympatickému muzikantovi žijícímu jen pro ten dnešní den a prchajícímu před závazky a starostmi, ale celé současné kultuře provizoria. Tahle cesta mladé řeholnice "tam a zase zpátky" se povedla a téměř nemohu uvěřit, že film je dílem téhož režiséra, který natočil i příšerné "Moje léto lásky". (28.07.2014)

Radko samozrejme preháňa, a spomínať Tarra je tak trochu ignoráciou celej kinematografie pomalého záberu a jej koreňov vo svete. No v istom zmysle má pravdu - Pawlikowski je epigón. Taký ten milý, intelektuálne založený, umelecky podložený a národne nefanaticky uvedomelý režisér, ktorý sa po rokoch vracia do vlasti, aby o nej natočil film. A ako inak, vyberie si historicky dôležitú tému, ktorú je potrebné sfilmovať, aby si Poliaci mohli vyventilovať svoje emócie neokázalým a politicky korektným spôsobom. Veď predsa prečo nie? Nuž, a tak natočí film. Samozrejme, pre pocit vysokého umenia a vyvolania asociácií s formou 50. a 60. rokov veľmi prezieravo a múdro zvolí čiernobielu. Potom si prečíta pár fotografických príručiek, kde sa dozvie, že správny, profesionálny umelecký záber nemá mať stredovú kompozíciu, a tak vo väčšine záberov umiestni postavy na stranu, alebo do dolného rohu. Samozrejme, aby nezaváňali konštruktom, priradí im význam - keď sa Ida modlí, je v dolnej časti obrazu a hľadí smerom hore. Čo ďalej? No predsa dlhé zábery. Ako sa vraví, dlhý záber - dobrý záber. To je umenie. Čím dlhšie postavy kráčajú z jednej strany na druhú, tým väčšie. Že sú prázdne, chladné a nemajú žiadnu, ani skrytú hodnotu? Na to má dobrý argument - sú civilné! To isto platí i na otázku, prečo je tak jednoduchý a nepodnetný námet rozvedený do takmer jeden a pol hodinového filmu. Záverečný symbolický obrat a návrat Idy do kláštora po konfrontácii s nemravným životom iste nie je kŕčovito umelý, je predsa zo života! Lenže na otázku, prečo je jediný zaujímavý (a brilantne herecky stvárnený) charakter vo filme, teda Wanda, tak odbitý a vytesnený, už riadnu odpoveď nemá. Po celý čas som si pokladal otázku, čo že sa skrýva za skleným pohľadom Idiných krásnych očí? Po naskočení titulkov mi to došlo a povedal som si - "Aha, tak nič." Začínam mať pocit, že poľský film už v súčasnosti prakticky nemá čo ponúknuť. Buď to, alebo mám len k tamojšej produkcii po roku 2000 averziu, čo potvrdzuje i moja nedávna neblahá skúsenosť s tematicky príbuzným Poklosie. Prvá možnosť sa mi však zdá pravdepodobnejšia. 10% (12.01.2015)

Můj názor je takový, že mě proti tomuto filmu vyloženě popouzí právě to, co je na něm nejvíce oceňováno a co je jeho hlavní poznávací značkou. Jako nezlobte se na mě, ale točit v roce 2013 na černobílý film ve formátu 4:3 (plus všechny ty další "retro ingredience"), to mi přijde jako něco mezi filmařským epigonstvím a čistou manýrou. Kdyby byl takový film natočen v 60. letech, necekl bych ani ň, a uznale docenil jeho kvality. Byl-li ale přiveden na svět o 5 dekád později a přitom "stále" působí dojmem, řekněme, vzorové ukázky československé nové vlny, nutí mě to klást si mnoho otázek. Je za tím snaha tvůrců vznést poctu dávno zaniklému slavnému období v dějinách filmu? Únava ze současné bezduché a povrchní produkce? Touha natočit si natruc film jak z jiné doby, který jde cíleně proti současným trendům a který se bude v kontextu současných filmů tím pádem vymykat? Možná vše a možná nic z toho, ale mé pochybnosti stále trvají - nic z toho pro mě není legitivní důvod pro takovýto film. Sledovat tento film je jako procházet se v prostorách neofunkcionalistcké vily - všechno zde působí nápadně povědomě, zdařile a esteticky vytříběně, ale kdesi hluboko pod tím není vůbec nic - z jednoho prostého důvodu: takové domy (filmy) patřily k určité historické etapě, a pokoušet se je dnes (více či méně) násilně resuscitovat mi osobně přijde jako zvrácenost a nedostatek soudnosti (potažmo též jako doklad absence soudobých vhodných alternativ, což je však diskutabilní). Za sebe nemám problém napsat, že od filmu natočeného v roce 2013 chci, aby vypadal, jako by byl natočený v roce 2013, nikoli o 50 let dříve. Celý film jsem sledoval víceméně zhrozen, že přesně takto by ho asi tenkrát mohl natočit Marlen Chucijev či Andrzej Wajda, ale pořád nechápu jediný důvod, proč byl takto natočen v roce 2013. Proč jenom, proč? (13.09.2015)

Snímek, který se dost vymyká současné filmařině, ale mě se tenhle návrat v čase líbil. Depresivní podívaná na krátké sblížení dvou zcela odlišných žen. Tu první sžírá minulost, kterou se snaží vytěsnit současností, druhá by se ráda dozvěděla něco o minulosti, svádí však vnitřní boj se svou budoucností. Nelehký, ale kvalitní film spíše pro náročnější publikum s výbornou Agatou Kuleszou v roli perfektně napsané postavy tety. (16.08.2014)