Ida

3-4 / Možná spíš 3. Fim se mě nedotkl tolik, jak jsem čekala. Možná jsem jen přesycená filmy, které u mě naplno "zazněly" (Frank, Chlapectví). Nádherné černobílé fotografie, statičnost, to mě baví. Vnitřní svět hrdinek je ale dost neproniknutelný. Jejich reakce občas dost možná nepochopitelné. Závěrečných cca 20 minut ale hodně vydařených. Trailer je vynikající. (15.07.2014)

Takhle by točil Bergman... kdyby neuměl psát a neměl cit pro dialog, psychologii postav a výběr herců. Na Idě je zajímavá jen kompozice snímků, vše ostatní je buďto nuda nebo teatrální póza typická pro většinu polských filmových dramat posledních několika desetiletí. Díky Jahvemu za krátkou stopáž, jinak bych asi skočil z okna ještě před závěrečnými titulky. (31.03.2015)

"Krvavá Wanda, to som ja..." Poliaci pravidelne produkujú veľmi kvalitné filmy a Ida to dotiahla až na Oscara za najlepší zahraničný film. Môžte a nemusíte s tým súhlasiť, ale v tomto prípade čiernobiela farba a komornejšie podanie snímku nebola len hra na umenie, ale tá kvalitu tam skutočne je. Vzhľadom na oscarové ocenenie by si film zaslúžil lepšie hodnotenie na csfd, ale je možné, že pre mnohých divákov je až príliš umelecký, komorný a mám pocit, že dnes nikoho nezaujíma život nejakej mníšky. Mňa to však zaujalo, hlavne postava "krvavej Wandy" i ten letmý pohľad do tvrdého socialistického a povojnového Poľska. 80%. (13.05.2016)

Případ Pawlikowského a "Idy" v praxi ukazuje platnost odvěkého pravidla, že talent bez tématu není ničím, respektive, že nejpůsobivější díla vzniknou, když se tvůrci obrátí do sebe a věnuje se osobním tématům. Pawlikowski do té doby byl solidním, ale nijak zásadním filmařem s mnohaletou kariérou v oblasti esejistických dokumentů pro BBC a v nezávislých žánrovo-festivalových kruzích. "Ida" reflektuje jeho vlastní renesanci coby člověk a tvůrce v návaznosti na tragické události v jeho rodinném životě a zjevnou bilanci jeho vlastní identity a existence coby emigranta, kterého během dospívání matka vzala z Polska do Velké Británie. Pawlikowski film koncipoval jako reflexi Polska s jeho eticky problematickou historií a křivdami na druhých, se kterými se na rozdíl od něj a jeho hrdinky země nikdy nevypořádala. Právě skrze osobní rozměr ale "Ida" nespadne do historické teze o vině, ale naopak zůstává intimním filmem o svobodě, životních rozcestích a síle osobní volby, bez ohledu na to, jak může tato volba s ohledem na škatulky vyznívat nepřípustně. Zvolená stylizace s užitím klasického formátu a černobílého obrazu je současně otevřenou poctou kinematografii v době, do níž je film zasazen, ale současně využitím tohoto existujícího výrazového slovníků k vlastním cílům (jak je vidno nejen z koncepčního významového užití statických a pohyblivých záběrů, ale také z klaustrofobního rámování, které se postupně mění na detaily v závěru filmu). Zůstává paradoxem, že Polsko si po světovém úspěchu a oscarovém vítězství přivlastnilo jako svou vizitu film o přijetí minulosti, smíření se s ní a skrze to objevení nové síly pro vlastní život, tedy věcí, které tamní společnost a vláda zásadně popírají. (13.04.2020)

Ne ne, tak dnes jsem si asi nevybrala úplně nejlépe. Nejen, že měla Ida alá Anna ponurou minulost, ale její život v přítomnosti, jak nám byl předložen, nebyl o nic vlídnější a to nemluvím o její evidentně pochmurné budoucnosti. Žel, neoslovili mě ani bezvýrazní herci, ani kamera, kde mě občasné, zvláštní záběry vysloveně rušily a měla jsem nutkání tou kamerou pohnout. Kostra by byla dobrá, 50 léta zřejmě jak vyšitá, ale zpracování se zkrátka v mých očích moc nepovedlo, takže já dnes nad dvojku nejdu. Poláci mají v zásobě přece jen lepší kousky. (09.07.2014)