Scénář:
Jean CocteauKamera:
Henri AlekanHudba:
Georges AuricHrají:
Jean Marais, Josette Day, Mila Parély, Michel Auclair, Marcel André, Jean Cocteau, Christian Marquand, Nane Germon, Raoul MarcoObsahy(2)
Téměř zkrachovalý obchodník žije na venkově se svým synem Ludovicem a třemi dcerami. Dvě z nich, Félicie a Adelaide, jsou opravdové fúrie: sobecké, domýšlivé a zlé. Zneužívají svou sestru Belle jako služebnici. Jednoho dne, cestou domů z obchodů, se kupec ztratí v lese a objeví tajemný zámek, jehož pán je napůl člověk a napůl zvíře, ovládající magické síly... (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (75)
Ja mám taký pocit, že týmto iluzionistickým dielom Jean Cocteau vo veľkom inšpiroval našich tvorcov v tvorbe u nás tak populárneho žánru rozprávky. Od Pyšnej princeznej, tú priamo, až po dnešné, povedzme že jednoduchšie kúsky. Tie nepriamo, tie sú ovplyvnemé rozprávkami, ktoré ovplyvnila Kráska a zviera. Je obdivuhodné, že Cocteau pri gotickej čiernobielej atmosfére snímku dokázal pojať ako klasickú rozprávku, bez toho, aby skĺzol k hororu. ()
To je krása! Kdysi v osmdesátých letech jsem tento opus viděl díky rakouské televizi a byl to zážitek, který ani po letech nevyvanul. Nové shlédnutí jen potvrdilo a oživilo původní dojem. Výtvarně dokonalý film. Někdy to vypadá, že Cocteau se inspiroval barokem nejen v kostýmech, ale i ve světle. Obrazy filmu mi někdy připomínají svým světlem obrazy Vermeerovy. A ta nádherná snová nálada zámku. Herzovu horrorovější verzi mám moc rád, ale tato ji přec jen předstihuje. ()
Černobílé francouzské zpracování této klasické pohádky na mě zapůsobilo v neotřelých romantických scénách přímo magicky. Ze stále většího sbližování krásky a zvířete dýchal na mě velký kus něhy a samotný závěr pak dojal přesně tak, jak bych si to u pohádky přál. Pozdější Herzovo zpracování považuji sice za kapánek zajímavější a nápaditější, i pokud jde o pojetí postavy zvířete, ale i Jean Cocteau uměl vyvolat pár působivých hororových záblesků. Prostředí zámku zde taky skrývá mnoho pěkných prvků, ať už jsou to oživlé ruky se svícnem na zdi nebo střílející soška Amora v zakázané komnatě. [80%] ()
Cocteau dokázal v klasické pohádce najít několik nádherných a uhrančivých scén, slepení dohromady z nich bohužel neudělalo nádherný ani uhrančivý film. Některé věci navíc velmi zastaraly a vyloženě tomu nesvědčí HD kvalita odhalující umělost kulis a triků. Tohle je asi jeden z těch filmů, na které zajít do Ponrepa na nějakou jejich šíleně opotřebovanou pětatřicítku a nechat se unášet jednotlivými okamžiky. Pak nebude vadit jejich nesouvislost a místy neohrabanost a naopak vynikne těch pár snových okamžiků, které strhnou. ()
Jak napsal Friedrich Hölderlin: "Nic nemůže tak vyrůst a nic tak hluboce klesnout jako člověk. S nocí propasti srovnává často své hoře a s blankytem svou blaženost, a jak málo je tím řečeno. Není však nic krásnějšího, než když se v něm po dlouhé smrti opět rozednívá a bolest jako sestra vychází vstříc radosti svítající z dálky." ()
Galerie (67)
Zajímavosti (11)
- Natáčanie filmu prebiehalo na zámku v mestečku Raray, ktoré sa nachádza 50 km severne od Paríža vo Francúzsku. (dyfur)
- Když se měly zkoušet kostýmy k filmu, Jean Marais (zvíře) byl právě v zahraničí. Aby se produkce nezastavila, Jean Cocteau pozval na zkoušku všech kostýmů řadového pracovníka krejčovství Paquin, kterého si vyhlédl v dílně a jenž pozvání s radostí přijal. Tím pracovníkem byl budoucí slavný módní návrhář Pierre Cardin. (Komiks)
- Jean Marais chtěl původně masku, která vychází z jelení hlavy. Cocteau jej nakonec přesvědčil, že maska by měla působit divoce a nebezpečně. (Terva)
Reklama