Režie:
Alex GarlandScénář:
Alex GarlandKamera:
Rob HardyHrají:
Domhnall Gleeson, Oscar Isaac, Alicia Vikander, Sonoja Mizuno, Corey Johnson, Claire Selby, Symara Templeman, Gana Bayarsaikhan, Tiffany Pisani (více)VOD (6)
Obsahy(2)
Caleb (Domhnall Gleeson) měl neuvěřitelnou kliku. Ve firemní soutěži vyhrál hlavní cenu, týdenní pobyt na horské chatě svého zaměstnavatele, geniálního vědce Nathana (Oscar Isaac). V okamžiku kdy uprostřed pustiny vyskočí z vrtulníku, který ho na místo dopravil, dojde mu, že na tenhle týden jen tak nezapomene. Jenže ani nejbujnější fantazie by ho nedokázala připravit na to, co ho čeká v supermoderní stavbě připomínající protiatomový bunkr. Prvotní ostych zažene Nathanův přátelský přístup. Pak se však seznámí s Avou (Alicia Vikander). U přátelské dívky s krásnou tváří jen dráty vedoucí jejím průsvitným tělem prozrazují, že je ve skutečnosti unikátním technologickým experimentem. Jeho součástí se právě stal i Caleb. Jeho úkolem je prostá interakce s Avou, kterou Nathan pečlivě pozoruje a zaznamenává a testuje tak možnosti umělé inteligence. Dokáže být Ava natolik „lidská", že Caleb zapomene, že komunikuje s robotem? Dokáže v něm probudit nějaké city? Calebovi se však role pokusného morčete začne čím dál víc zajídat, zvlášť když s Avinou pomocí zjistí, že Nathan mu o svém výzkumu neřekl zdaleka všechno. (Cinemart)
(více)Videa (8)
Recenze (1 258)
Skoro vždy když už si člověk myslí že jej nemůže v rámci sci-fi nic překvapit, se najde někdo kdo se vytasí s pořádně nosnou myšlenkou a výsledkem je film, ke kterému stojí za to se stále vracet. A když už záporáka, tak rovnou jednoho z nejpovolanějších. Oscar je prostě démon. Raději nechci nic prozrazovat a hrát si na machra. Film mě hlavně ke konci několikrát slušně překvapil. 80% ()
Příjemné. U snímků, které tematizují cestování časem, umělou inteligenci a podobné ze své podstaty (stále ještě) konstruktivistické náměty, jsem se naučil nebýt příliš přísný. Ex Machina v tomto ohledu naráží na limity tvůrčí představivosti. Pro mě dostatečně neuvažují nad tím, zda by inteligentní mysl, v tomto případě vzniknuvší ze sumy na internetu obsaženého a hlavně vyhledávaného obsahu, mohla vůbec ještě být lidskou. Bavilo by mě, kdyby tuto rovinu snímek více problematizoval. Kdyby skrze myšlení o umělé inteligenci dekonstruoval rámce lidského jednání na tak základní úrovni, jako je každodenní jednání, samotná forma komunikace, genderové a společenské role, způsoby myšlení nebo třeba podstata tužeb a přání. Proč by například umělá inteligence měla být schopna komunikovat na úrovni srozumitelné člověku? Z čeho plyne genderová příslušnost bezpohlavního stroje? A proč by měl takový stroj toužit >spoiler: opustit vězení výzkumné laboratoře?< Podobné věci byly v lepším případě jen naznačeny a to takovým tím neférovým způsobem, kdy významně povytahuji obočím, ale nic konkrétního neřeknu. Škoda. ___ Dějištěm snímku byl jeden velký architektonický skvost. Šlo o ideální demonstraci lidského rozkvětu. Sexuální napětí, které celý film provázelo, na mě fungovalo úžasně a to hlavně díky kameře a hereckému výkonu Alicii Vikander - nejvíc okouzlujícímu androidovi všech dob. Největší chybou je tedy slabší logická konstrukce jak co do zmíněného uchopení tématu AI (rozhodně slabší, než se film tváří), tak co do konstrukce dějové linie. Není zkrátka obhajitelné, že by v podobném zařízení >spoiler: bylo tak snadné obejít ochranné mechanismy a převzít kontrolu. A to tam ten Bill Gates měl na obranu jenom činky? ()
Jde o jeden z těch velmi chytrých hard science fiction filmů, které diváka nezahltí nepochopitelnými informacemi a neunudí ho nezáživným dějem. Naopak je jeho sledování velice provokativním zážitkem, který mě nejednou donutil k zamyšlení. Na EX MACHINA jsem se nehorázně těšil, jde o režijní debut Alexe Garlanda, který stojí za několika výbornými science fiction scénáři (SUNSHINE, 28 DNÍ POTÉ) a pod scénář se samozřejmě podepsal i nyní. Už od začátku jsem tudíž věděl, že jeho režijní prvotina bude nacpána chytrou originalitou. Ze zobrazených technologií mi přecházela hlava kolem. Všechno bylo do detailu vybroušené nejen na pohled, ale také na poslech. Vynikající dialogy mi připomněly tolik odlišného a přesto tolik podobného POZEMŠŤANA. Dialogy jsou navíc naprosto uvěřitelné a nesmrdí šustěním papíru. Tím si u mě EX MACHINA získala malé plus. Navíc ten perfektní konec. ()
Chytré a sofistikované. Jen ku vlastní škodě ne zase až tak chytré a sofistikované, jak se to tváří. Především závěrečná patnáctiminutovka působí dojmem "nevíme jak dál, tak si ulehčíme práci a naroubujeme tam scenáristicky nejsnažší cestu jak z toho ven; co na tom, že to k předchozímu dění vůbec nepasuje". Antologie Black Mirror mnohdy operuje na tomtéž tematickém poli a pokládá si i shodné otázky, ale nalézá na ně mnohem zajímavější, znepokojivěji aktuálnější a ne tak očividné odpovědi. Což v žádném ohledu neznamená, že by i tak nešlo o sympaticky komorní, inteligentní a především kvalitní sci-fi, jakých moc není. Zvlášť pak v naší kinodistribuci. PS: A když nic jiného, tak se minimálně díky natáčení v norském Juvet Landscape Hotelu jedná o působivou ukázku organické architektury v praxi. ()
Mrazivé, skvelé, perfektné. Nádherná výprava bombového domu uprostred prekrásnej islandskej prírody. Provokatívne scény, WTF tanec, prekvapivá zápletka, prekvapivé postavy, prekvapivé herecké výkony. Toto mi značne sadlo, pritom za bežných okolností "robotické" zápletky moc nemusím. Alex Garland je odvážny a dospelý tvorca, ktorý sa nikam zbytočne neponáhľa a nebojí sa nahoty, ani krvi (ale nič z toho nepoužíva pričasto, vďaka čomu keď už to raz za čas použije, má to na šokovaného diváka tomu odpovedajúci účinok). Veľká spokojnosť, veľká. ()
Galerie (60)
Zajímavosti (27)
- Režijní debut Alexe Garlanda. Příprava scénáře s nastudováním umělé inteligence mu podle vlastních slov trvala deset let. (KidWithGun)
- Když psal Alex Garland roli Caleba, od začátku si do ní představoval Domhnalla Gleesona. Znají se z předchozí spolupráce na filmu Dredd (2012). (honzii)
- Termín "Deus ex machina" byl používaný v divadelních hrách ve starém Řecku. První, kdo jej termín použil, byl dramatik Sofoklés (497/6 př.n.l.-406/5 př.n.l.). Jedná se o situaci v divadelní hře, se kterou si dramatik nevěděl rady, tudíž do ní zakomponoval zásah vyšší moci. (Modiwish)
Reklama