Pašerák

Pokud je film opravdu natočený podle skutečné události, musím ještě hvězdu přidat, protože pak se z něj vskutku stává ojedinělý koprologický survival. Pochopitelně jde o dílo skrz naskrz nechutné, ovšem s tak originální zápletkou "o hovně", že jsem z pouhé zvědavosti musela vydržet až do konce. Závěru se dočkáte jen v případě, že se vám podaří hodinu před kukajdou nic nejíst, pokud možno ani nepít a s romantickým sexem po příjemně stráveném filmovém večeru ve dvou bych taky moc nepočítala. Když vydržíte čekat na finální sraní, tedy máte-li dostatečnou průpravu a empatii například vlivem chronických zácp, jistě oceníte, že film je kromě těch prdů, hoven a střevními potížemi zbledlé zpocené pokožky jinak dobře zahraná a zábavná krimi komedie. A nebo taky ne. Hlavní postava je totiž natolik nepřitažlivý kus hňupa, že jsem mu ty peprný chvilky s vlastním kaviárem i docela přála. (20.11.2015)

Tato roztomilá kolonoskopická sonda do Háčkem stimulovaných střevních pochodů mimořádně oslizlého ptakopyska evidentně rozdělila diváky na dva tábory. V tom prvním bivakují upjatí pičusové, co za všech okolností zásadně vždy jen „kakají“, i když u toho ukrutně smradlavě a hlasitě prdí, jejich rajsky rudé obličeje při tom brázdí usilovně odpudivé grimasy, sračky jim lítají po celé míse, Brís na poličce z posledních sil komaticky lapá po dechu věda, že tenhle yperidový útok prostě nezvládne, ani kdyby ze sebe najednou vycákal veškerý svůj levandulový obsah, a hajzlová štětka se zděšeně krčí v koutě v obavách, kdo že to nakonec zase bude muset uklízet ten šosácký bordel zpět do zářivého lesku dokonale hygienické sanitární keramiky maloměšťácké toalety. Tyto kokotí entity, nevnímajíce nic okolo, se pak jen slepě otřepou odporem nad slovem „hovno“, protože „slušní lidé“ přece výhradně vylučují stolky a jiný košer nábytek, urychleně vytěsní ten nepříjemný zážitek z müsli a pokrytecky se vrátí do provoněného světa rozkvetlých alpských luk, na nichž se s rozkokošným třepotáním prohánějí pestrobarevná hejna buzerantských motýlků. Tábor druhý pak obývají rozumní a charakterově nepokřivení kempaři, co se nestydí uvolněně, slastně a naprudko se živočišně vysrat i na té alpské louce a následně se od srdce zasmát extravagantním tvarům svých exkrementů, v nichž žertovně dodělává pár zasraných baboček, co nestihly včas odletět. Ti pak zajisté plně docení tuto scenáristicky a dramaturgicky vymazlenou, neotřele zábavnou a ve všech partech fantasticky zahranou klokaní hnědou komedii, zaobírající se až šejxpírovským dilematem „Srát či nesrat?“, když vám v případě sraní hrozí deset let natvrdo. (08.12.2015)

S trochu táhlým úvodem a hlavním kurýrem, s lookem duševně méně svěžího jedince. To jsou však jediné dvě slabiny tohohle napínáku, kde ceý svět stojí na tom jak udržet stolici. Jinak je to totiž plné moc povedených scénaristických kousků, gest, zápletky a obzvlášť fizlácké sebranky, která má styl jako blázen! (10.04.2015)

Jak dlouho se normálně krmený a napájený člověk dokáže nevysrat? Těžko říct. Každopádně Ray to musí zvládnout minimálně týden, protože jinak by se v jeho hovnech mohlo najít větší než malé množství heroinu a to by mohlo znamenat kriminál. A tak sedí na hotelu pod bedlivým policejním dohledem a stahuje půlky. Výborný námět a výborné zpracování. Film bazíruje na hraně komedie a klasického krimi s jednou scénou vyloženě na blití a nejsem schopen říct, co převažuje. Herecky si taky nemám na co stěžovat a vedle pár provařenějších tváří zázařil ne tak známý Angus Sampson, s jehož hlavním hrdinou jsem soucítil, protože si živě dovedu představit situaci, že člověk moc chce, ale nemůže. Velká spokojenost. 80% (31.01.2015)

Za pár týdnů mě čekaj státnice, další krok do dospělosti a taky nejspíš na pracák, jelikož jsem si studijní obor vybírala srdcem, nikoli rozumem (to se mi stává často). Vidím svoji kariéru v jasných barvách, mým neotřelým cílem je se dostat na úřadě někam mezi právě absolvované kunshistoriky a zadumané filosofy, přičemž ve frontě na jedno volné místo vařiče kávy v továrně na toaletní papír proberem rané dílo Vladimíra Boudníka a navrch ještě vliv Sorena Kierkegaarda na filmy Evalda Schorma. Hele, před filmem The Mule jsem uvažovala o rekvalifikačním kurzu na pašeráka narkotik, protože náhodou disponuji nepřeberným množstvím variant bezelstných výrazů obličeje, ale asi na to nemám. Ono udržet v sobě několik balíčků s herákem, tak aby vám žádným tělesným otvorem nevyšly ven, není žádná sranda, jenom to sledovat sto tři minut bylo sakra vyčerpávající! (16.02.2015)