Reklama

Reklama

Alphaville

  • Francie Alphaville, une étrange aventure de Lemmy Caution (více)
Trailer

Tajný agent je pověřen likvidací diktátora. Francouzské vědecko-fantastické podobenství.  Inspirací k filmu Alphaville byla pro Godarda básnická sbírka "Město bolesti" Paula Eluarda, jenž píše: "Čas hovoří slovy, jako je láska." Alphaville je hlavním městem galaxie, z něhož vše řídí superpočítač Alpha 60. Láska je zde zakázána, a spolu s ní všechny emoce a přesahy exaktního myšlení. To vše ve "vyšším zájmu", čas byl redukován na současnost, spojení s minulostí bylo zničeno profesorem Vonbraunem. Tajný agent Lemmy Caution přijíždí do Alphaville, aby v zapalovači přinesl onen prométheovský oheň v poznání minulosti a poezie, který by zničil toto technokratické přežívání.
Hlavní postavu agenta Lemmyho Cautiona ztvárnil Eddie Constantine, který byl v té době hvězdou francouzských béčkových gangsterských filmů. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (132)

GigaPudding 

všechny recenze uživatele

Mám ráda Alphaville a měla jsem a budu je mít ráda i bez filmu Alphaville, který mě zajímal nejen kvůli skupině Alphaville, ale taky kvůli tomu, že jako scifi a dystopické atd., až jsem se teda nakonec odhodlala ho kouknout a dojem z něho nakonec byl docela takový rozpačitý. Ono by se to dalo v klidu rozdělit na tři takové části asi tak po půlhodinách. První je taková absurdně přestřelená hardboiled noir detektivka, druhá je rozjímání počítače Alpha 60, který řídí město Alphaville a ve volných chvílích mudruje nad podstatou lidstva a třetí část je něco jako takováta blade runnerovská romance a dohromady je to takové strašně divácky nepřístupné :). V té první části hlavní hrdina s těžce pulpově vtipným jménem Lemmy Caution střílí lotry schované za každým rohem a i u něj v pokoji a vypadá to tak nějak ještě vtipně přitažené za vlasy, dokud teda nepřijde ta druhá část s počítačem Alpha 60, který má hrozně nepříjemně zkreslený hlas, čímž jen dopomáhá ještě menší srozumitelnosti toho o čem tam celou dobu točí s takovým zaujetím, protože to chvílema vypadá, že to jeho filosofování o člověku je silně na drogách. A ta závěrečná část už je taková vlažná a dokonce trošku naivně přiblblá jak se tam používají v těch rozpravách různé odborné názvy v úplně nesmyslných spojeních a významech a k tomu při řešení toho, jestli je člověk v takovémhle světě teda schopnej být ještě člověkem a mít nějaké lidské city atd. při velmi zábavných detailech na tvář toho kdo většinou teda jen poslouchá a mluvčí je mimo záběr. To bylo zábavné hlavně proto, že Lemmy Caution se tváří hrozně nablble noirově a Nataša s tou pěknou tváří Anny Kariny je zase taková chytrá horákyně, co vypadá velmi přemýšlivě a zároveň hloupě najednou :). Takže zážitek to byl velmi zvláštní z tohohle filmu, zvlášť když o budoucnosti jen mluvili spíš než že by byla doopravdy vidět, všechno totiž vypadalo tak nějak šedesátkově, i když je na druhou stranu fakt, že o nějaké scifi kulisy tu stejně nešlo. Zvláštní zážitek se ale nerovná ve všech případech nutně i zábavný zážitek, takže mi na Alphaville možná něco uniklo, nebo to prostě nebylo tak oduševnělé a super jak to některým lidem připadá a to i přes několik zajímavých scének :). ()

Hwaelos 

všechny recenze uživatele

Na Alphaville jsem se chystal už delší dobu a byl jsem rád, že jsem ho nakonec viděl na velkém plátně. Godard je mi trochu protivný tezovitostí svých filmů, ale zároveň je pro mě jedním z nejzásadnějších stylových inovátorů nejen šedesátých let. Obojí do Alphaville prosakuje. Jedná se o snímek, který je zábavný ve své naivitě, s kterou nekriticky přebírá podněty dobového francouzského strukturalismu (zejména sémantiky) a francouzské avantgardy (citování dlouhých pasáží Éluarda atd.). Zároveň je ale třeba říct, že vytvořit snímek na podkladě tak abstraktního tématu jako je (ne)možnost dorozumění a ovládání komunikace (dystopická vize odcizené společnosti se zcizeným jazykem je vlastně jen metaforou pociťovaného současného stavu), představuje nesmírně zajímavý koncept. Připočítejme k tomu surrealistickou výstavbu a výraznou intervenci noirového žánru a je na zajímavý film zaděláno. Mimochodem, jde to k sobě lépe, než by člověk čekal: absurdita fikčního světa budoucnosti ovládaného strojem má skvělou paralelu ve fikčním světě noiru, který je skrz naskrz temný a ovládaný zlem v podobě zločinu. V obou případech je pak hrdinou postava detektiva, který se světu vymyká a zastupuje nezapadající živel. Tak jako se detektiv drsné školy nebojí prosazovat byť i malé dobro ve zkorumpovaném světě, Lemmy Caution (jehož jméno je mimochodem také odvozeno z lingvistického pojmu) je zase mužem, který se dokáže vzepřít nastavenému systému a nenechat počítač kontrolovat svou řeč nebo činy. ()

Reklama

fmash 

všechny recenze uživatele

Alphaville má ambice (a slušný potenciál) být tvrdým noire příběhem. Zároveň je také značně reflexivně poetický, a to je možná jeho největší slabina (od níž se odvíjejí ostatní), protože Godard se tu snaží komplikovaným a nejednoznačným způsobem vyjádřit nejen svůj politický či společenský názor na svět a jeho možný vývoj, ale i své niterné pocity. To podtrhuje experimentální forma snímku z hlediska vizuálního (výrazné blikání, roztřesená kamera či rychlé švenkování, jež diváka chvílemi takřka přivádějí na práh epileptického záchvatu) i vypravěčského (útržky poezie promísené s absurdními výroky obyvatel „hlavního města galaxie“). Zarážející je podivně nepovedené až laciné zpracování pohledu na přetechnizovanou společnost budoucnosti, jež se vyznačuje všudypřítomnými „pípacími“ efekty a tracheostomickým hlasem centrálního mozku lidstva α60. Rovněž (otevřeně přiznávané) prvky rádoby americké drsné školy či spíše šestákových detektivních románů mohou vzbuzovat sarkastický úsměv. Přestože je tento mix dost náročný na divákovu toleranci, je třeba říct, že hraje pouze druhotnou roli a není cílem. Alphaville je totiž hlavně alegorie a ve své černě groteskní karnevalové podobě zobrazuje absuditu totalitního systému, dovedeného takřka k dokonalosti. Izolované město, v němž se mluví o „vnějších zemích“ z jiných galaxií (ovšem do Nueva Yorku je to autem 9 000 km) a kde všichni povinně zapomínají kromě zakázaných slov také to, že i jinde žijí lidé a že láska není synonymem slova rozkoš. Kde se na všechno nekonformní pohlíží jako na trestuhodné a kde (alespoň oficiálně) vládne čistá logika a nelidské sociální inženýrství. Výčet by mohl pokračovat, ale snad není třeba.            Je pravda, že navzdory (nebo možná kvůli) symbolistickým zkratkám film působí místy dost polopaticky, z jiného úhlu zase trochu přeplácaně. Chvíli divák neví, jestli je to drama, chvíli zase parodie. Ale co už. Z voleje bych dal tři hvězdičky (několikrát jsem se i podíval na hodinky), ale z některých subjektivních důvodů ještě jednu přidávám. Stojí za tím „morální poselství“ filmu, pohled na Annu Karinu, plápolajcí zapalovač Lemmyho „Bacha“ Cautiona a další potěšující drobnosti, kromě toho, že se na takové věci rád dívám. ()

Trellíno 

všechny recenze uživatele

No teda jako ty vole cože? Může mi někdo vysvětlit, čím si tento film zasloužil svou kultovnost? Že by třeba scénou po příjezdu do hotelu kdy jsem si zavařil mozek při snaze pochopit bitku a následnou přestřelku v koupelně? A nebo že by to bylo kvůli odrazu jednoho člena štábu i s mikrofonem v zrcadle? Fakt netušim a vlastně je mi to i celkem jedno, ale mrzí mě těch ztracených 99 minut, které jsem u filmu strávil, protože jsem místo toho třeba mohl hodinu a půl koukat do zdi a asi by to bylo zábavnější. :) ()

kikuka 

všechny recenze uživatele

..aj ked som niektore veci a zjavne narazky dodatocne dohladavala (belldandy - diky moc;-) ), niektore sceny pausovala kvoli docitaniu textov..pekna hra na pomedzi sci-fi/detektivky/noir/melodramy/parodie - vsetko a zaroven nic..(vlastne trochu ako 5. element, ale uhladene)..klasicky sa Godard hra s viacerymi rovinami pre komunikovanie informacie: obraz-dialog-v obraze obsiahnuty text a ich vzajomnymi vztahmi..tato hra mu vysla..samozrejme, m. Godard si je svojej geniality vedomy ;-).. ()

Galerie (51)

Zajímavosti (16)

  • Skutečné jméno profesora von Brauna, Leonard Nosferatu, je poctou němému filmu Upír Nosferatu (1922). (Kritick)
  • V roce 1964 vydal Umberto Eco analýzu masové kultury „Skeptikové a těšitelé“. Alphaville přišlo do kin rok poté a mohlo by Ecově knize sloužit jako filmová příloha, protože divák se v něm může donekonečna bavit hledáním všudypřítomných aluzí a citací. (Zdroj: Letní filmová škola)
  • Názvem filmu se inspirovala německá rocková skupina Alphaville, která vznikla v roce 1982. (slatkac)

Související novinky

Zemřel režisér Jean-Luc Godard

Zemřel režisér Jean-Luc Godard

13.09.2022

Na filmovém nebi nad Francií dnes přibyla další velká hvězda, ve věku 91 let totiž ve Švýcarsku zemřel významný francouzský režisér, scenárista, střihač, herec, producent a jedna z nejvýraznějších… (více)

Reklama

Reklama