O koních a lidech

Islandský bizár. Něco na způsob Kusturicových šílených balkánských komedií, jenom je tu oproti nim zdůrazněn seversky tragický podtext. Velice originální celovečerní debut, tohle svérázné černohumorné zklidněné přemítání nad malicherností života... Alespoň je teď jasné, proč má Island tak málo obyvatel, když každý druhý Islanďan zemře při nějakém bizarním neštěstí... :-) (23.12.2014)

Po včerejší kravině v podobě Fishtail, jsem se dneska dostal na tuto Islandskou koninu (chápejte jako film o krávách a koních). Popis komedie / drama je odpovídající, ze samého začátku se střídá jeden úsměvný moment za druhým. Poté se začíná film přetvářet do své smutnější polohy a ukazuje osudy hřebců a jejich osedláváčů. Na premiéře filmu se účastnil sám Benedikt Erlingsson, který se předvedl jako energický a milý chlapík. Svým filmem dokázal svou úctu ke koním, které vnímá nejenom jako dopravní prostředek, ale jako bytosti s duší, přestože jsou jejich životy ovlivňovány lidmi. Pokud už jste viděli nějaké filmy z Islandu, příliš vás celková poetika nepřekvapí, o to víc pak ale můžete porovnávat čím se tento snímek liší od ostatních. Krásné záběry přírody a koní jsou doplněné o údernou hudbu, která podkresluje pohyby na scéně. (06.07.2014)

Zaujímavé a bizarné priblíženie životných príbehov ľudí a koní, ktorí si žijú niekde na samote v údolí na Islande. Špecifické pre toto prostredie a ľudí, ktorí tu žijú. To najlepšie a najunikátnejšie na filme je to, že aj keď ide väčšinou o smutné veci a tragédie, nedalo mi, aby som sa pritom neusmial. Skrátka prvotriedna tragikomédia v bizarnejšom prevedení. 80/100 (16.02.2017)

- "Vodka! Dollar!" - "Ti Islanďani jsou ale divnej národ." ...ano, to tedy jsou. popsat tenhle film je hodně težké. je tak originální, že k němu prakticky neexistuje žádný adekvátní příměr. komično se tu mísí s vážným a o bizarní situace tu není nouze. zároveň se ale místy klidně jde až na dřeň divákových citů! kult jízdy na koni je tu jakoby parelelou a něžnou variantou motorkářských gangů, které se prohání po neučesané islandské pustině. avšak vtipný cval místních koní okamžitě dodává scénám nový rozměr. na to, že je to Erlingssonův celovečerní debut, je to hodně sebevědomý počin, který si jde nekompromisně vlastní cestou. asi jako i celý Island, který je tak nějak ostrovem sám pro sebe a to přeneseně i doslova. | CINEMA MUNDI 2014 (05.03.2014)

Islandské filmy jsou velmi specifické a velmi jiné, nejinak je tomu v případě Hross í oss. Tragikomickému debutu herce a divadelního režiséra Benedikta Erlingssona bohužel schází ústřední dějová linka, která by slepenec velmi originálních, mnohdy až bizarních, epizod o společném soužití člověka a koně lépe stmelila. Z mého pohledu dvě nejlepší epizody snímek otevírají, jak ta, v níž koňský klus i následná kopulace vyvolávají hlasitý smích, tak ta o nelehké cestě pro vodku na ruskou loď. Rozhodně však nejde jen o humor, ale také o vhled do mentality Islanďanů a jejich úzkého pouta se čtyřnohými zvířaty. Kdo z nich vyjde z této ani ne hodinu a půl dlouhé koexistence lépe? /Scala 4. 9. 2014 (04.09.2014)