O koních a lidech

Islandské filmy jsou velmi specifické a velmi jiné, nejinak je tomu v případě Hross í oss. Tragikomickému debutu herce a divadelního režiséra Benedikta Erlingssona bohužel schází ústřední dějová linka, která by slepenec velmi originálních, mnohdy až bizarních, epizod o společném soužití člověka a koně lépe stmelila. Z mého pohledu dvě nejlepší epizody snímek otevírají, jak ta, v níž koňský klus i následná kopulace vyvolávají hlasitý smích, tak ta o nelehké cestě pro vodku na ruskou loď. Rozhodně však nejde jen o humor, ale také o vhled do mentality Islanďanů a jejich úzkého pouta se čtyřnohými zvířaty. Kdo z nich vyjde z této ani ne hodinu a půl dlouhé koexistence lépe? /Scala 4. 9. 2014 (04.09.2014)

Z počátečních rozpaků nakonec slušná záležitost, zejména díky několika velmi humorným scénám, které ale nejdou za hranu a jsou ve své podstatě naladěny i na vážnější notu. Ve filmu se vlastně nic neděje a celý je složen z jakýchsi prazvláštně propojených "povídek", které jsou spíš poetické, než by měly nějaký zřetelnější příběhový význam. Celý koncept přesně splňuje název filmu - netřeba vytvářet nějaké zápletky, prostě zachytíme situace, které by se s trochou nadsázky mohly stát právě v přítomnosti lidí a koní zároveň. A ono to prostě funguje. Nechybí ani situace silnější - zejména ta s koněm v zimě. Prostředí nádherné, kamera taktéž. Legrační jednohubka, kterou si znovu sice už nejspíš nepustím, ale někde na festivalu by zážitek mohl být ještě větší. Kino by tomuto filmu určitě slušelo víc. Hezká práce s hudbou a řazení jejích motivů k jednotlivým scénám. A ti koníci opravdu groteskně hopsají. (07.03.2015)

Pozvánka na Island, kde se po skalnatých kopcích prohání stáda divokých koní. Když znáš jejich řeč, můžeš se k nim přiblížit a spřátelit se s nimi. Zdá se, že to jde snadněji, než se spřáteli s lidmi. Svérázná výpověď o lidech z ostrova, kde se všichni navzájem znají, pozorují, potřebují, moc toho nenamluví, ale přesto o sobě všechno ví. Spíše než o drama či komedii jde o řadu minipovídek poskládaných za sebou do jednoho příběhu. Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (05.04.2015)

Film s tým najvýstižnejším názvom pod Slnkom, ktorý vám zároveň vyspoileruje aj celý obsah filmu. „O koňoch a ľudoch“, tak o tom presne je, o tom a o ničom viac. Ako komédia mi to takmer neprišlo, čierny humor mám rád, ale tu ho je ako šafranu. V podstate mi to však neprišlo ani ako dráma, na tú sú osudy postáv príliš nezaujímavé. Je to skôr taká 80 minútová prehliadka po islandskom vidieku a ukážka života jednej komunity kdesi na Islande. Nič viac, nič menej. Niekoľko prírodných krás, severská poetika, ale inak len kobyla na kobylu, kobyla na kobyle, kobyla v kobyle, človek v kobyle, kobyla vo vode, kobyla ... no jednoducho samá kobyla. CELKOVO: 2* (4/10) (17.04.2015)

Jak si takhle krátký film může vystřílet to nejlepší hned na začátek, je mi skutečnou záhadou. Kdyby byla plavba koňmo na ruskou loď pro vodku samostatným krátkým filmem, vpálím mu pět hvězd a ani neceknu. Testování mého dávicího reflexu aneb co snesu na plátně, aniž by se mi udělalo nevolno, dopadlo na výbornou pravděpodobně jen proto, že jsem snídala pouze kávu. Pro otrlé diváky, pro něž žádný humor není dost černý, pravděpodobně výborná záležitost. Jestli má ale zrovna tenhle film co pohledávat v normální distribuci, to si nejsem úplně jistá. Slabé povahy totiž odcházejí s první koňskou smrtí. (20.08.2014)