VOD (1)
Obsahy(1)
Kolbeinn miluje Solveig a Solveig miluje Kolbeinna, ale Kolbeinn miluji svoji prvotřídní klisnu, miláčka Gránu. Grána je však posedlá hřebcem Brúnnem. Vernhardur miluje vodku a kůň Jarpur miluje Vernhardura, svého pána. Grimur má vášeň pro starou koňskou dopravu, ale Egill obdivuje jiskřivé elektrické ploty. Přichází jaro a celá místní komunita sleduje tento příběh. To nemůže skončit dobře... Během natáčení nebyl žádný kůň zraněn. Herci přežili, otázkou však zůstává jejich možná psychická újma. (Film Europe)
(více)Videa (3)
Recenze (88)
Drsná koňská elegie z pochmurného Islandu. 1) Hodně filmový (téměř beze slov) celovečerní debut 44letého scénáristy a režiséra Benedikta Erlingssona mě vzal za srdce. Ještě několik týdnů po zhlédnutí nemohu filmové obrazy dostat z hlavy._____ 2) Komedie v našem chápání to samozřejmě není, je to veselohra islandská se zachmuřenými náznaky groteskního smutného humoru, z něhož jde trochu hrůza._____ 3) Oceňuji i vzdělávací aspekt snímku. Divák pozná islandského koně (jsem netušil, že něco takového vůbec existuje) - speciálně vyšlechtěnou rasu z norských poníků a skotských koní. Na ostrově jsou zakázána jiná plemena, aby byla zachována čistota chovu._____ 4) Koně se chovají jako tažná zvířata, nebo pro jízdu anebo na maso. Další zajímavosti na anglické wiki._____ 5) Specifický mimochodný klus koně zvaný tölt na mě udělal velký dojem. ()
Na Islandu žijí nejen divní koně, ale i divní lidé. Základním vybavení každého islandského domorodce je výborný dalekohled. Hlavní zdejší zábavou je totiž vzájemné šmírování. Island je volná krajina beze stromů a tudíž jde všude vidět. Ať se hnete kamkoliv, tak ostatní vás sledují. To je jejich jediná zábava. Proto, když se vám stane nějaká trapárná, jako třeba když sedíte na svém divném koni, přiběhne druhý divný kůň a začne souložit s tím na kterým sedíte. To všichni okolo a mají z toho srandu. Jelikož jsou islandší domorodci divní, tak když přijedete domů, tak neuděláte nic jiného než , že svého koně zastřelíte. Lidé se zde scházejí asi jenom na pohřbech a podobných příležitostech, jinak sedí u domu a pozorují okolí. Naštěstí se scházejí často, jelikož pohřby se konají celkem často. Není se čemu divit, že na Islandu žije málo lidí. Smrt čeká na Islandu totiž za každým rohem. Pokud jste islandský alkoholik, tak neváháte naskočit na koně, doplavat s ním po moři k ruské lodi a koupit tam alkohol divného původu. Poté naskočíte na koně a plavete zpět. Pokud tuto cestu za pokladem přežijete, tak vás zabije alkohol, protože neumíte rusky a nevíte, že se musí zředit. Pokud neumřete nebo neoslepnete po ruském alkoholu, tak můžete dostát drátem do oka při přestříhávání drátů, kterým si ohrazuje pozemek váš soused. Při projížďce po islandské krajině můžete také vidět zemřít domorodce například po tom co nasednou na svůj oldschool traktůrek a rajzují s ním po horách a občas s traktůrkem sjedou z útesu. Pokud se vydáte na výlet po Islandu, tak je třeba být obezřetným. Pokud pojedete s ostatními domorodci, tak se připravte, že vám kdykoliv ujedou a zůstanete samy. Až začne sněžit a mrznou, tak jedinou šancí jak přežít je zabít svého koně. Vykuchat ho, a schovat se v něm. Něco jako když Han Solo zachránil Luka Skywalkera, tím, že ho narval do mrtvého tantaua. Prostě Island je drsná země plná divných lidí. Jestli měl tento film vylepšit pověst Islanďanům, o kterých si každý myslí, že jsou to zamlklí podivíni, kteří od rána do večera jedí smradlavé ovčí hlavy, tak se to filmu nepovedlo. ()
Pozvánka na Island, kde se po skalnatých kopcích prohání stáda divokých koní. Když znáš jejich řeč, můžeš se k nim přiblížit a spřátelit se s nimi. Zdá se, že to jde snadněji, než se spřáteli s lidmi. Svérázná výpověď o lidech z ostrova, kde se všichni navzájem znají, pozorují, potřebují, moc toho nenamluví, ale přesto o sobě všechno ví. Spíše než o drama či komedii jde o řadu minipovídek poskládaných za sebou do jednoho příběhu. Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií ()
Taková poctivá esence Islandu. Ve filmu máte ujeté situace, splynutí člověka s přírodou, důkaz, že Islanďané mají islandskou odrůdu koně možná i víc rádi, jak sebe a pak je tu série absurdit, u kterých nevíte, jestli kroutit hlavou nebo se smát. Během sledování jste ale tak v šoku, že i zapomenete se smát. No a k tomu všemu je ve filmu tuna krásně ponurých záběrů na islandskou krajinu, které na mě fungují jako balzám na duši. Ale jo...sice je to ujetý a spíš na tři hvězdy, ale pro nadšení k Islandu jednu hvězdičku klidně přidám. ()
Islandské filmy jsou velmi specifické a velmi jiné, nejinak je tomu v případě Hross í oss. Tragikomickému debutu herce a divadelního režiséra Benedikta Erlingssona bohužel schází ústřední dějová linka, která by slepenec velmi originálních, mnohdy až bizarních, epizod o společném soužití člověka a koně lépe stmelila. Z mého pohledu dvě nejlepší epizody snímek otevírají, jak ta, v níž koňský klus i následná kopulace vyvolávají hlasitý smích, tak ta o nelehké cestě pro vodku na ruskou loď. Rozhodně však nejde jen o humor, ale také o vhled do mentality Islanďanů a jejich úzkého pouta se čtyřnohými zvířaty. Kdo z nich vyjde z této ani ne hodinu a půl dlouhé koexistence lépe? /Scala 4. 9. 2014 ()
Galerie (20)
Photo © Film Europe
Zajímavosti (3)
- Natáčení probíhalo na Islandu. (Terva)
Reklama