Boj sněžného pluhu s mafií

Severská gangsterka, která se snaží svým konceptem o netradičně originální zápletku a v podstatě se to daří. Děj je rozložen na jednotlivé části, ve kterých je postupně odstraňován nějaký člen gangu a dohromady se utváří celek, ve kterém hlavní hrdina ničí zločineckou organizaci. Po první hodince se scénář chytře rozvádí do mnoha překvapujících zvratů, za doprovodu drsné akce. Rozhodně mi chyběl větší prostor pro hlavního hrdinu, který je spíše matnou postavičkou a film je především zajímavý díky výborně hrajících gangsterům. Postrádal jsem zde pasáže, které by člověku utkvěly v paměti nebo chytly za koule, ale z tohoto materiálu seveřané vytěžili asi maximum, co se dalo........7/10 (15.05.2017)

Anglický název snímku mnohem líp odpovídá tomu, v čem film vyniká, ale stejně bych chtěl českým distributorům za ten podivnej "překlad" poděkovat, protože mě tak zaujal, že jsem si o filmu začal zjišťovat a nakonec ho i zkouknul. Jde tu o až podivně vyváženej mix severský sněžný gangsterky, černý komedie a revenge filmu, ve kterým exceluje snad úplně každá postava, ať už se tam objevila na jakkoliv dlouho dobu. (29.08.2017)

Když v polovině 90. let natočil Tarantino Historky z podsvětí, nešlo jen o divácký trhák, který posbíral na filmových festivalech, co mohl. Ve skutečnosti se zrodil nový filmový styl založený na mixu násilí, černého humoru, slangu, nadávek a citaci popkulturních odkazů. Zkrátka a dobře, zrodil se pojem tarantinovka. Brzy se vyrojilo spoustu napodobovatelů a každá významnější národní kinematografie a filmová společnost přišla se svým pokusem dohnat a předehnat. Trh se záhy nasytil a po pravdě jen málo z těch epigonů se Tarantinovi aspoň přiblížilo, ale jak je vidět, jeho odkaz stále žije a po 20 letech trend vyvolaný Pulp Fiction dorazil i na chladný evropský sever. Tvorbu Hanse Pettera Molanda už znám a cením si vysoko především jeho Aberdeenu a podceňovaného Pedersena. Pro podobný filmový styl ale nepředstavuje dobrou volbu. Natočit chytrý a funkční pulp je totiž kumšt a vyžaduje vztah k žánru a cit zvažovat na lékárnických vahách, kam až dojít v groteskní nadsázce, aby to neohrozilo napětí a dramatickou stavbu příběhu. V Pulp Fiction se divák mohl spoustě scén smát, ale ve všech momentech šel z filmových postav skutečný strach a divák byl stále udržován v nejistotě, co se stane v příští sekundě. Moland není žádný břídil, dokáže nabídnout vynikající soundtrack, jeden z nejlepších, co jsem slyšel v posledních letech, a ocenit se dá i kamera, kdy je radost sledovat, např. jak se auto prohání zasněženou krajinou ke vzdálenému městu. Jenže Moland selhává v neschopnosti udělat z gangsterských figurek na jedno použití plnohodnotné postavy, na nevynalézavém scénáři, průměrných dialozích a neschopnosti pracovat s jazykem. Bije se mu tam množství mrtvol, které jakoby vypadly z nějaké lokální války, s vytrvalými pokusy o komickou nadsázku. Jenže skutečně funkčních komických scén je přitom pomálu. Pokud vám tedy ke spokojenosti nestačí, když 63letý Skarsgard, kterému by bylo lépe přezdívat Železná pěst, ve chvilce mění lidské obličeje v krvavou fašírku. Od srdce jsem se zasmál tak třikrát - např. když balkánští gangsteři hovoří o poměrech v norském vězení. Některé z filmových postav, jako např. policisté, jsou trestuhodně nevyužité, jiné, jako mafiánský boss, zase nefunkční pro přílišné přehrávání. Suma sumárum, je to pro mě nakonec za 2,5* s tím, že tu třetí ode mě nepotřebuje, protože si Sněžný pluh určitě řadu spokojených diváků najde. Nehledě na to, že bych musel přepisovat řadu hodnocení u filmů, které jsem odbyl 3* a přijdou mi mnohem lepší než tenhle Molandův kousek. Celkový dojem: 45 %. (08.10.2014)

Sníh je svinstvo! To vám potvrdí každej silničář, co nad ránem odklízí dvou centimetrové závěje z dálnice D1. Nicméně už se jim rozhodně nehodlám posmívat za to, že v lednu nečekaj teploty pod nulou a poprašek bílých vloček se tak stává smrtící pastí i pro vzorné řidiče, co si nezapomněli vyměnit letní pneumatiky za zimní. Prostě každej, kdo vlastní sněžnou frézu a nebojí se ji použít, si zaslouží respekt. Své by o tom mohla vyprávět drogová mafie, která víceméně omylem zabije syna dobráckého muže s pluhem. Mňo, ze starého barda je rázem stroj na zabíjení, jenž se vydává na cestu odplaty. Je jasný, že to mafiánům bude klouzat jako prase, zvlášť když si za volant sněžného pluhu sedne sám velký to herec Stellan Skarsgård Film ale nabízí především hafo krutých hrdlořezů, suchých hlášek a bizár postaviček, jako je srbskej padouch, co už se nemůže dočkat tepla norského vězení, kde jsou samí slušní vězni, špičkově tam vaří a ještě vám tam zadara daj dohromady chrup, z lochu pak vycházíte se zubama jako perličkama a to se vyplatí. (02.03.2015)

Po skončení Kraftidiotů vím, že: Že v Norsku nemají nouzi o sníh, že by mě hrozně bavilo jezdit v Norsku se sněžným pluhem a frézou, že sedět v norským lochu je příjemný relax, a hlavně že norská fúze kriminálního filmu o pomstě a černé komedie o směšných gangsterech mi vůbec neštymuje dohromady. Čekal jsem nějaké úchylně komediální béčko o nasraném maníkovi, který frézuje mafiánská auta nebo domy i s mafiány uvnitř, pak mě nečekaně překvapil syrový začátek a já se začal těšit na přímočarý a staromódní film o krvavé pomstě, aby se to ovšem celé postupně a potupně zvrtlo v jakousi nepříliš vtipnou černou komedii. Afektovaný a cholerický metrosexuál v roli vůdce norského gangu byl trapný, Bruno Ganz jako srbský Papa rozpačitý, Skarsgård sice skvělý, ale jeho postava by se mnohem víc hodila právě do nějakého toho staromódně přímočarého filmu. Nebýt skvělého začátku, který mě tak mocně navnadil, nebyl bych asi teď tolik zklamaný. (06.03.2015)