The Life and Time of Judge A.K.
Série(2) / Epizody(26)
Obsahy(1)
Soudce je člověk, před kterého předstupují lidé se svými problémy a od kterého očekávají jejich řešení. Soudce je člověk, kterému soudní spory vstupují do soukromí a stávají se součástí jeho života, vědomí, konání i snů. Není lehké žít s cizími záležitostmi a den za dnem hledat unikající pravdu, nezbytnou pro spravedlivé rozhodnutí. I soudce má soukromí a snaží se v něm žít podle vlastních představ, ale ani tady pojmy jako láska, čest nebo pravda nelze jednoznačně definovat. Soudce Adam Klos se snaží pochopit nejen své případy, ale i sám sebe. Třináctidílný seriál o životě a době soudce A. K. vypráví současný, reálný a vnitřně dramatický příběh mladého muže, složitě se prodírajícího civilními soudními spory, charakteristickými pro současnou společnost. Každý z nich se musí snažit pochopit a ukončit svým rozsudkem, svou představou o spravedlnosti. A musí nést nikdy nekončící odpovědnost za to, že se jeho verdikt dotýká bolavých míst našich obyčejných životů. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (219)
Poté, co jsem si přečetl kritiku od naší asi nejznámější filmové kritičky (ohodnotila 50% s mnoha negativy) musím přispět i já svojí troškou. Sice je brzy na objektivní hodnocení (seriál má 13 dílů a ČT1 odvysílala teprve 1. díl). Švehlík hraje výborně a vkusné mi připadají i jeho komentáře během přelíčení, schůzek adpod. Určitě se najde spousta kritiky na faktické chyby, ale nevím, co už by český divák chtěl. 1.díl - 78%. ()
NU, za mě zatím spokojenost, mladej Švehlík má dost charismatu a soudce a jeho postavu celkově mu nemám nejmenší problém uvěřit a pokud soudce A.K. scénář zbytečně neutopí v bezbřehém bloudění v hávu terapeutických sezení a staniolového filosofování, bude to jen dobře. Některé momentky z osobního života jsou sice nudnější, ale lehce cynické glosování ze soudní síně má své podvratné kouzlo, bude záležet na tom, jak bude v příštích dílech poskládána mozaika z dílků "případ episody," "sezení se sexy terapeutkou", "doma" a "jé, mám vlastního stalkera." Pročež je hodnocení po prvním díle ještě větší hovadina, než obvykle, právo útrpné na vás, hyml klatě. ()
Velmi nevyvážené, co se kvality jednotlivých dílů týče. Monotónní Klosův voiceover funguje jen místy - ač dokáže být cynický, ironický, až sarkastický, často jsou jeho nahlas vyřčené myšlenky spíše rušivým elementem. Celkový neosobní, minimalistický způsob narace se mi naopak docela zamlouvá. Přidává totiž na slušné, beznadějné atmosféře jednotlivých dílů a zároveň zvládá vykreslovat duševní prázdnotu hlavního charakteru přesvědčivě zahraným Švehlíkem juniorem. ()
V pradávných dobách socialistického Československa patřily seriály k výkladní skříni televizní tvorby a vytvářely fenomén rozhodující o spokojenosti diváků. Od té doby přetrvává snaha televizních manažerů uspět právě na poli původní televizní seriálové tvorby a na Životě a době soudce A. K. je znát, jak velké byly ambice natočit seriál, který se dokáže zavděčit jak publiku, tak kritikům bažícím po umělecké reflexi dnešní hodnotově rozkolísané doby. Seriál chce prostřednictvím svého hrdiny nastolovat otázky a roztínat bolestivá mravní dilemata. Nedokážu posoudit odbornou stránku projektu, tedy do jaké míry odpovídají projednávané soudní případy stávající legislativě. Pokud jde o to ostatní, David Švehlík se potatil a představuje charismatického hrdinu, s jehož lidskými soudy a profesními rozsudky se nejspíš nebude mít divák problém ztotožnit. Seriál celkem slušně funguje na bázi jednotlivých soudniček - typově charakteristických případů, které sice nejdou nijak do hloubky, lépe řečeno hloubku někdy snaživě předstírají, ale ve srovnání s komerčními seriály konkurenčních televizí jde v rámci hry na malém českém písečku o solidní nadprůměr. Bohužel jsem ale zvyklý srovnávat naši tvorbu s nekonvenčními kousky světové televizní tvorby a ten odstup je pořád obrovský. Soudce A. K. nestrhne, vězí až po uši v zajetých schématech a konvencích, jeho vnitřní monology jsou tak nějak literární a školometsky osvětové, jeho soukromý život a problémy jsou mi ukradené a když jsem vynechal dvě epizody, nic mě nelákalo je zhlédnout na internetu. Není to pro mě zásadní dílo, i když některé problémy a témata jsou závažná. Celkový dojem: 55 %. ()
Galerie (666)
Zajímavosti (43)
- Obžalovanou sestru hraje Alena Mihulová, která svou filmovou kariéru zahájila rolí zdravotní sestry ve filmu Sestřičky (1983). (melica)
- V prvním díle soud nesprávně označuje účastníky, v tomto nesporném řízení nejde o žalobce a žalovanou. Kontroverzní je i předběžné opatření soudu, kdy bez jakéhokoliv výslechu a souhlasu babičky by dítě svěřil do její péče, v praxi nereálné. (DonQ)
- V případě výslechu prvního svědka si soud správně vyžádal jeho občanský průkaz k ověření totožnosti, v případě druhého svědka však tuto povinnost opomněl. (sator)
Tak tedy. Seriál jsem původně docela chválil, promíjel mu jeho právní vady a celkově byl rád, že nejde o normální českou seriálovou bídu. Jenže, poslední dva viděné díly výrazně posílily něco, co jsem tam sice cítil už dřív, ale bylo to v míře snesitelné. Teď už to v míře snesitelné není. Moralizování a poučování skrze víru. Prostě naše problémy pramení z nedostatku víry. Nejateističtější země světa prostě nemůže správně morálně žít, zato kněz, co spáchá sebevraždu pro princip (co je na celibátu za princip?) nás má vést k zamyšlení. Klasika, u které to asi musí skončit vždycky, když je to z téhle pozice. Opravdu každý věřící, kterého jsem kdy v životě potkal, ať se tváří sebeliberálněji a sebeblahosklonněji, se nakonec dostal ke dvěma věcem: a) vy nevěřící se dotýkáte mé víry, vlastně už jenom svou existencí, protože odmítáte přijmout boží lásku, b) když odmítáte přijmout boží lásku, přijdete do pekla, ale já vás miluju a není pozdě na to změnit názor. Z čehož vyplývá - "vy ateisti nekritizujte něco, čemu nerozumíte, ale já jakožto křesťan mám od boha patent na to, co je správné a co ne, takže já vaší nevíru odsuzovat můžu." Věřící jsou boží lásky plní, ale když dojde na lámání chleba, spoustu věcí ze samého zdroje své víry radši ignorují a vybírají si. jenže ta zpráva, co přetrvá věčnost, ten jejich absolutní morální princip, ta neoddiskutovatelnost principu existence zvaného bůh, je morálka nějaké tři tisíce let stará a my lidi jsme se mezitím posunuli, ne díky víře, ale jí navzdory. Nebo snad ještě považujeme za morální toto: Stalo se pak, když synové Izraelští byli na poušti, že nalezli jednoho, an sbírá dřívív den sobotní. A ti, kteříž ho nalezli sbírajícího dříví, přivedli jej k Mojžíšovi a k Aronovi i ke všemu množství. I dali jej do vězení; nebo ještě nebylo jim oznámeno, co by s ním mělo činěno býti. I řekl Hospodin Mojžíšovi: Smrtí ať umře člověk ten; nechať ho bez milosti ukamenuje všecko množství vně za stany. A protož vyvedli jej všecko množství ven za stany, a uházeli ho kamením, až umřel, jakož rozkázal Hospodin. Nebo těžší kalibr: A zajali synové Izraelští ženy Madianské i děti jejich; všecka hovada jejich, i všechny dobytky jejich, a všecka zboží jejich pobrali. Všecka také města jejich, v kterýchž svá obydlí měli, i všecky hrady jejich vypálili ohněm. A všecku loupež i všecky kořisti pobravše, lidi i hovada, vedli je k Mojžíšovi a k Eleazarovi knězi, a ke všemu množství synů Izraelských, i zajaté i kořisti, i loupeže, k vojsku na roviny Moábské, kteréž jsou při Jordánu naproti Jerichu. I vyšli Mojžíš a Eleazar kněz a všecka knížata shromáždění proti nim ven za stany. Tedy rozhněval se Mojžíš na vůdce vojska, hejtmany nad tisíci a setníky, kteříž se navraceli z boje, a řekl jim Mojžíš: A což jste zachovali všecky ženy? Ej, onyť jsou hle synům Izraelským, podlé rady Balámovy, daly příčinu k přestoupení proti Hospodinu, při modlářství Fegor, pročež ona rána přišla byla na lid Hospodinův. Protož nyní zmordujte všecky děti pohlaví mužského, a všecky ženy, kteréž poznaly muže. Všecky pak panny, kteréž nepoznaly muže, zachovejte sobě živé. Nebo v knize Jozue, kde "pohubili ostrostí meče jako proklaté všecko, což bylo v městě, od muže až do ženy, od dítěte až do starce, a až do vola, dobytčete i osla. Je to pořád ten samý bůh, který nařizuje tyhle masakry, který je vzorem té morálky, která nám má být po 3 tisících letech stále vzorem. A není žádný návod pocházející ze samotného náboženství, který by řekl "tohle už ne, to nejsme my". Ne je to právě ta sekulární a hrozná ateistická morálka, která je předmětem vývoje stejně jako cokoli jiného, co je součástí člověka, která nám toto brání považovat za správné. Takže na mě s bázní boží a činěním dobře hospodinu nechoďte. () (méně) (více)