The Life and Time of Judge A.K.
Série(2) / Epizody(26)
Obsahy(1)
Soudce je člověk, před kterého předstupují lidé se svými problémy a od kterého očekávají jejich řešení. Soudce je člověk, kterému soudní spory vstupují do soukromí a stávají se součástí jeho života, vědomí, konání i snů. Není lehké žít s cizími záležitostmi a den za dnem hledat unikající pravdu, nezbytnou pro spravedlivé rozhodnutí. I soudce má soukromí a snaží se v něm žít podle vlastních představ, ale ani tady pojmy jako láska, čest nebo pravda nelze jednoznačně definovat. Soudce Adam Klos se snaží pochopit nejen své případy, ale i sám sebe. Třináctidílný seriál o životě a době soudce A. K. vypráví současný, reálný a vnitřně dramatický příběh mladého muže, složitě se prodírajícího civilními soudními spory, charakteristickými pro současnou společnost. Každý z nich se musí snažit pochopit a ukončit svým rozsudkem, svou představou o spravedlnosti. A musí nést nikdy nekončící odpovědnost za to, že se jeho verdikt dotýká bolavých míst našich obyčejných životů. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (219)
David Švehlík je krásnej na pohled, a tak by mi nevadila celková statičnost seriálu, ba ani monotónní podbarvení depresivním monológem hlavní postavy. Co mi ale vadí, hodně, je nepochopitelné useknutí každého dílu (tedy, omlouvám se, ale víc jak 5 jsem nedala) - a to třeba v půlce právě pronášené věty z onoho nikdy nekončícího monologu... proboha, nůžtičkami na manikůru bych to ušmikla přirozeněji. ()
Žádné velké efektní divadlo, leč jedno důkladné zamyšlení o dnešním stavu naší společnosti. V takřka meditativním rytmu jsou pozvolna vytvářeny dva neoddělitelné obrazy, život a doba, jednoho z těch, kteří třímají v rukou jistou moc nad osudem druhých. Oba totiž logicky vždy jdou ruku v ruce, přičemž v tomto případě zachovávají věrnost současnosti a snaží se nejen, pečlivým výběrem řešených případů, odhalit složitosti a nedokonalosti soudobého právního systému, ale také, za pomoci, mnohdy cynických a většinou trefných, glos vnitřního hlasu, neúprosně soudit realitu všedního dne. Ukazují tak na potřebu popřemýšlet jak nad otázkou spravedlnosti, která má často šátkem sejmutým s očí svázané ruce, tak i nad počínáním lidí samotných. 75 % ()
David Svehlik je sympaticky herec, jeho vnitrni hlas, ktery je divakovi prezentovan je ale mnohdy neuveritelne otravny. Alespon v takove hojne mire... Soudni spory jsou hlavnim tematem celeho serialu a bezesporu take jeho nejvetsi devizou. Klosuv osobni zivot je ovsem tragedie, v prvnim dile se rozejde s holkou a musi vyhledat pomoc terapeutky (kterou samozrejme zacne balit), soudce by mel byt prece jen vyraznejsi osobnost, ktereho by jakysi konec vztahu (bez deti a manzelstvi) nemel rozhodit. Jeho nejvetsi kamarad, kriminalista (Marek Daniel) je neskutecne spatne napsana postava a jejich spolecne dialogy patri do zumpy, jako cely dej ohledne vyhrozovani. Danielu Kolarovou jsem nikdy moc rad nemel, nevim do jake miry za to muze jeji role, tady me ale stve jako jeste nikdy! Soudni spory jsou kvalitativne nevyrovnane a cele serii chybi vetsi naboj, napeti a nejaka atmosfera. Urcite jsem od tohoto serialu cekal vice, zvlast, kdyz se na nataceni podileli tri relativne znami a kvalitni reziseri. ()
Docela zajimavý scénář i když soudce A.K. přináší do seriálu víc ticha než slov. Ani soudní přelíčení není tak reálné, na druhou stranu stejně dramatické viz. první díl (soudím z osobních zážitků). Ale člověka to určitě neurazí a na další díly se podívám. Hodnotit budu až po konci všech dílů... Tak dokonáno viděl jsem vše a díky otevřenému konci dali hlavu na špalek ()
Galerie (666)
Zajímavosti (43)
- V čase 33:47 jsou u kina plakáty odkazující na filmy režisérů seriálu: Rodina je základ státu (2011, Robert Sedláček), Pouta (2009, Radim Špaček), Nic proti ničemu (2011, Petr Marek) a Venkovský učitel (2007, Bohdan Sláma). (afu)
- Klos (David Švehlík) cituje: „Ještě nechytit a rváti si z cizího.“ Jedná se o část básně „Stříhali dohola malého chlapečka“ od Josefa Kainara. (sator)
- Soukromé telefonní číslo Klose (David Švehlík) je 731 227 492. (sator)
Podobně jako tvůrci Cirkusu Bukowsky, ani autoři Života a doby soudce A. K. neodhadli hranici, za kterou maskulinní cynismus (jimž zde hrdina maskuje neznámo co) začíná působit strojeně, až směšně. Nemám problém akceptovat kvalitní dialogy (aneb Na počátku i na konci bylo slovo a mezi tím spousta dalších slov) jako náhražku vyšších produkčních hodnot (malou výpravnost mají zřejmě zachraňovat nadbytečné letecké scény, které zde působí jako švejkovská odpověď na americkou kinematografii atrakcí). Jenomže Zapletal zaměňuje kvalitu s předstíranou důležitostí. Drsnost staré detektivní školy, patrná v knižním voice-overu, však vůbec nesedí k tématu. Seriál by naopak potřeboval větší lehkost. Životní krize mladého soudce je vsazena do rámce takřka biblické tragédie (oko za oko, zub za zub). Nadhodnocené vnímání dění, které skutečnou hloubku a tragičnost postrádá, by mohla ospravedlnit vypravěčská perspektiva sebestředného protagonisty. Seriál nicméně ohýbání faktů tak, aby zapadaly do Klosovy sebeprojekce, nepřiznává a nereflektuje a veledůležitě se „tváří“ i tehdy, nepromlouvá-li k nám přímo hlavní hrdina. Tuctovost figury pěkné, ale naivní sekretářky (Tereza), která se domnívá, že Kate Winslet hrála v Deníku Bridget Jonesové (nebo si to myslí pan scenárista?) pak tak jako tak s Klosovým úhlem pohledu nijak nesouvisí a jde pouze o další projev ledabylosti českých tvůrců při psaní ženských postav, které mívají blíže k „ženským“ než k ženám. I kdyby se seriál chtěl od tuzemské televizní produkce odlišit pomalým tempem a zadumaným tónem, nedokáže tyto kvality obhájit dramaturgicky. Dlouhé scény ze soudní síně jsou umrtvující, jednotlivé roviny (soudní, rodinná, „cvokařská“) spolu možná i kvůli třem různým režisérům moc nekomunikují a nebýt nucené podzápletky s vyděračem, úplně chybí důvod, proč ve sledování něčeho námětem i postavami tak obehraného pokračovat. Jistý potenciál téhle nezáživné, křečovité a pseudo-důležité sondy do života takového obyčejného českého chcípáka vidím zatím akorát v naznačeném zájmu reagovat na aktuální kauzy (odposlechy, autorská práva). ___ Kdyby šlo o audioknihu, rád si ji poslechnu. Jako audiovizuální počin Život a doba vinou potřeby verbalizovat každičkou myšlenku (jako špatný vtip působí hrdinův voice-over během psychoterapie) selhává. Kvalita scénáře totiž neodpovídá sázce na statický „sit-and-deliver“ formát. Obyčejnost protagonistova života a zemitá poloha kámošských dialogů („Jsem ti dones lahváč, vole“) nejde dohromady s těžkopádným knižním komentářem. Ten by možná zapadnul do poválečného filmu noir nebo do testosteronové osmdesátkové akce, ale vysokoškolákovi z 21. století a z dobré rodiny květnaté chlapácké výrazy nevěřím. Z voice overu se přitom nedozvídáme informace, které by byly podstatné, případně informace, které bychom neodtušili z viděného. Užití poněkud vyčpělého vypravěčského nástroje tak vnímám hlavně jako alibistický způsob, jak do scénáře vpravit přímočarý komentář české malosti. Nevěřím, že by to nešlo udělat obratněji. Rozšířený a přepracovaný komentář zde. 60% () (méně) (více)