Život a doba soudce A. K.

Téměř! Hodně se mi líbí studený tón celého seriálu a vlastně i ty dlouhé, vleklé scény v soudní síni - je to jak Terapie, jen v jiné místnosti. Celý tenhle hezký koncept (hodně se mluví v práci, v soukromí soudce mlčí) je ale hrozně shozený těmi vnitřními pseudointelektuálními monology, kterými se tam - jak v Cirkuse Bukowsky - dostává ten machistický tón vševědoucího frajerského hrdiny. A to mi jde docela proti srsti. Radši se budu půlminutu dívat na smutného Švehlíka jak bloudí po nábřeží, než si poslechnout jednu povýšenou hlášku ve voiceoveru. (07.09.2014)

Je mi líto, Huberte, ale ani po deseti letech od Románu Pro Ženy nevypadáš vyrovnaně;) Není to s těmi seriály o justici v ČR jednoduché. Však taky koneckonců vznikl zatím jen jeden - Na Lavici Obžalovaných Justice - a i když se jeho žánrová a obsahová (místy až Twin Peaksová) nevyhraněnost neopakuje, a jednotlivé případy Soudce A. K. jsou velmi trefně zvolené a ještě lépe prezentované, jako celek je to pořád ještě dost daleko od něčeho, čemu bych dal "palec nahoru". Ale popořadě - jednotlivým causám tleskám. Byť mi je záhadou, že si v celém seriálu nikdo není schopen správně uvázat kravatu:), a jako člověk "od fochu" nechápu, jak to, že si tvůrci dali práci s drobnými nuancemi, jako že v roce 2013 ještě soudce Klos soudí opatro podle zákona o rodině, a v roce 2014 (po novele příslušností) už na okrese drtí osobnostní žaloby, ale jsou přitom zcela povzneseni nad úplně základní věci jako "odvolání ve lhůtě 14 dnů" nebo nad to, že se NEUSTÁLE (v každém díle několikrát) svědci poučují jako účastníci řízení. Jistě, sice nic není dokonalé, ani totalita, a jak nám ukazují poslední bolestivé roky s TV Barrandov (a dalšími kanály), obraz justice v očích "prostého diváka" zřejmě nezvratně bude obsahovat hulákání jak na koňském trhu, skákání si do přednesů i do otázek, námitkování a podobné tragédie, možné jen v jednací síni naprosto neschopného soudce, ale to ještě nejsou ta hlavní řekněme "mravní" negativa, která z tohoto rozmáchlého díla vyčnívají. Ten hlavní "filmový" problém je průběžná dějová linka, která v první sérii značně klopotně doputuje k naprosto WTF rozuzlení, aby plynule přešla do nastartování další sezóny formou cliffhangeru. Ale on i ten příběh je jen prostředkem pro prezentování hlavní postavy. A to je ta největší podpásovka, kterou Česká Televize z pozice veřejnoprávního média zasazuje justičnímu systému. Soudce Adam Klos je totiž naprostý tragéd. Psychická troska, vláčející s sebou trauma citové oploštělosti, protože ho jeho rodiče (místopředseda Ústavního soudu Jiří Bartoška a superadvokátka s jak jinak než kontroverzními kontakty a metodami Daniela Kolářová) dostatečně neobjímali, budujíce své kariéry a jeho setsakra dobře zajištěnou budoucnost. Co si mám myslet o "hrdinovi", který to zjevně "nedává" jen proto, že se s ním rozešla přítelkyně, který tráví volný čas veslováním, tenisem nebo létáním ve vlastním letadélku Káněti, a který celý jeden díl vyplní tím, že se "existenciálně rozpoložen" snaží dostat z brutální kocoviny, respektive ze skládky komunálního odpadu, kam se nechal, byvše totálně ožralý, vysypat popelářským vozem? A co si o něm má myslet divák, až mu začne ve voiceoveru předestírat své niterné pocity o morálním marasmu naší společnosti a o nalézání víry? Asi to, že když už to takhle vidí i na ČT, tak to u té Soudkyně Barbary asi bude fakt pravda, no dyk se na to koukni, mámo. Takže asi takhle - NÁMITKA!!! a za tohle Zlo, byť v rámci jednotlivých řešených případů držící prst na tepu doby jako už dlouho nic, 50%. (13.10.2017)

Na současnou mizernou úroveň televizní tvorby je to pro mě hodně nečekané překvapení. Seriál nenudí, herci nepřehrávají, scénář se mi taky líbí. Navíc seriál neskutečně táhne David Švehlík, jeho cynické vnitřní monology jsou výborné, mnohé mě rozesmějí, jiné dokonale vystihují daný moment a celou tu nesmyslnost některých lidských sporů. Nesedí mi asi jen role Daniely Kolářové (které to zde fakt nesluší) a Jiřího Bartošky (nějak mu tady nevěřím). Po dlouhé době ale český seriál, u kterého se vždy těším, co přinese další díl. (08.10.2014)

-BYLA TAKOVÁ DOBA. -ZAJÍMALO BY MĚ, JAK DLOUHO BUDE TAHLE VÝMLUVA JEŠTĚ AKTUÁLNÍ. Až na světlé výjimky se mi zatím nepodařilo najít film či seriál, který by kritickým okem reflektoval současnost, nepoužíval metody komunální satiry a přitom by byl vážný a vypovídající (nepočítám proto třeba Blaník). Jenže (opět) trio hlavních tvůrců zaručuje, Zdeněk Zapletal se překonává (pod tímto vjemem jsem přečetl dva jeho romány), soudní případy jsou dostatečně silné a vycházejí ze skutečnosti, Klosovy myšlenky jsou dostatečně sarkastické, ale i láskyplné, sebezpytující, dramatické a "překvapivě" cituje i Bibli. Nezáleží na tom, zda bude mít seriál pokračování, je neukončený jako život všech, co jím prošli. Černý kůň letošního seriálového podzimu. 90%. (27.11.2014)

Na české poměry to zatím vypadá silně nadprůměrně. Hlavní postava je ale výrazně netypickým představitelem soudcovského řemesla. Kdyby tvůrci vzali typický soudcovský charakter a posílili ho, tak jsme mohli mít Dr. House ze soudního prostředí. Soudcovský talár často oblékají lidé, kteří by byli po psychologickém vyšetření diagnostikováni jako tzv. psychopaté. Zjednodušeně řečeno to jsou lidé, kterým jsou ostatní lidé úplně fuk, nevytváří si k nim žádné emoce. V ojedinělých případech, kdy soudce není psychopat, velmi rychle otupí, zvykne si, nebo vyhoří. Takový ne-psychopat se potom chová v práci podobně jako psychopat. Postava Adama Klose se naopak trápí svým údělem. Navíc je velmi nepravděpodobné jeho relativně nízké sebevědomí. Soudci mají extrémně vysoké sebevědomí, protože rozhodují o životech druhých lidí. Soudci jsou v podstatě polo-bohové. Právě to, jim dodává sebevědomí. Čeští scénáristé bohužel stále dokola vtahují do podobných žánrů (např. krimi) filosoficko-eticko-morální otázky a dilemata. Užitečnější by bylo poukázat na realitu vytvořením zajímavé postavy geniálního soudce, který je ale lidsky odporný a pro život ve společnosti dost dobře nepoužitelný. Osobní život a soudní rozhodování by mohlo být klidně 1:1. Trpkého humoru bychom měli habaděj. Seriál se bohužel inspiroval Terapií, kde jsou filosoficko-eticko-morální otázky a dilemata přirozenější a reálnější součástí. (02.09.2014)