Život a doba soudce A. K.

Hluboce průměrný seriál o chlapíkovi, který má dost bordel v hlavě a kolem sebe lidi, rodiče i známé, kteří mu v řešení krize příliš nepomáhají. Navíc k tomu sedí v soudní síni a soudí lidi, kteří jsou na tom ještě hůř, což taky na náladě nepřidá. Bylo by to dobré téma na tragikomedii, ale tvůrci se rozhodli tyto "soudničky" myslet vážně, což asi nebyla zas tak šťastná volba. Jedinou trochu živou postavičkou je policista Igor (Marek Daniel). Všichni ostatní jsou dost divní, takže je to vlastně divné celé. První polovina seriálu velmi nudí, poté jakoby to psal a točil někdo jiný, pár dílů dobrých, závěr tragický. Celkově jsem dosti zklamán, jelikož potenciál byl značný, těžce nevyužitý. 55% (13.05.2015)

Švehlík je (taky) opravdu pěknej chlap (nevím, jak to bez klasicky krásný tváře dokáže, ale mně se fakt líbí) a jeho hlášky uprostřed přelíčení jsou opravdu zábavný... A zajímavý, i když už leckdy už ne zábavný jsou i jednotlivé případy A. K. Tolik ke kladům seriálu. Snesitelná (a ukončená), ač v žádném případě nenadchne, je linie rodinných vztahů. Ale zcela debilní (i když otevřená, jak to mám ráda) a na hlavu postavená je série osobních vztahů (v závorce se nachází spoiler jako kráva: a vůbec bych se nedivila, že ho doktorka Iva kopne do pozadí poté, co on sám tam kopne toho svého fantoma Lauru). V tomto a i ohledně dění okolo asistentky Terezy je vidět, že se počítá s pokračováním, které, nejsou-li další zajímavé případy, je podle mě zcela zbytečné... (27.07.2015)

(Po třech dílech.) Je to trochu mechanické, trochu chladné a trochu neosobní, zároveň to ale tyhle prvky dokáže využít k přiblížení krize, kterou prochází hrdina. Možná místy překáží zbytečné vnitřní průpovídky, co nikam neposouvají děj, a možná bych někdy opravdu chtěl trochu vidět těm postavám do hlavy a víc je chápat, ale i tak, jak seriál je, je pořád tím nejlepším, co ČT nabídla v dramatické tvorbě za hodně dlouhou dobu. Aby to tenhle dojem udrželo, bude ale potřeba přece jenom trochu zapojit emoce a přejít pod povrch - jsem zvědavý, kam se to posune. (01.09.2014)

V pradávných dobách socialistického Československa patřily seriály k výkladní skříni televizní tvorby a vytvářely fenomén rozhodující o spokojenosti diváků. Od té doby přetrvává snaha televizních manažerů uspět právě na poli původní televizní seriálové tvorby a na Životě a době soudce A. K. je znát, jak velké byly ambice natočit seriál, který se dokáže zavděčit jak publiku, tak kritikům bažícím po umělecké reflexi dnešní hodnotově rozkolísané doby. Seriál chce prostřednictvím svého hrdiny nastolovat otázky a roztínat bolestivá mravní dilemata. Nedokážu posoudit odbornou stránku projektu, tedy do jaké míry odpovídají projednávané soudní případy stávající legislativě. Pokud jde o to ostatní, David Švehlík se potatil a představuje charismatického hrdinu, s jehož lidskými soudy a profesními rozsudky se nejspíš nebude mít divák problém ztotožnit. Seriál celkem slušně funguje na bázi jednotlivých soudniček - typově charakteristických případů, které sice nejdou nijak do hloubky, lépe řečeno hloubku někdy snaživě předstírají, ale ve srovnání s komerčními seriály konkurenčních televizí jde v rámci hry na malém českém písečku o solidní nadprůměr. Bohužel jsem ale zvyklý srovnávat naši tvorbu s nekonvenčními kousky světové televizní tvorby a ten odstup je pořád obrovský. Soudce A. K. nestrhne, vězí až po uši v zajetých schématech a konvencích, jeho vnitřní monology jsou tak nějak literární a školometsky osvětové, jeho soukromý život a problémy jsou mi ukradené a když jsem vynechal dvě epizody, nic mě nelákalo je zhlédnout na internetu. Není to pro mě zásadní dílo, i když některé problémy a témata jsou závažná. Celkový dojem: 55 %. (04.11.2014)

Po šesti epizodách: Teprve se ukáže, zda se naplní výjimečnost tohoto projektu slibovaná už v samotném názvu, totiž život, tedy příběh, který je ovšem obsažen v každém nesitcomovém seriálu, a ona proklamovaná nadstavba - doba, což slibuje nějaký hlubší poznatek o současnosti, reflexi Česka v první dekádě 21. století, kterou tvůrci zřejmě chtějí vytvořit jednak záměrným výběrem caus, které v jednotlivých dílech řeší soudce Klos, druhak extrahováním příběhu vyhořelého soudce, ztrácejícího se v osamělosti příslušníka generace singels... Po řemeslné stránce velmi vysoký nadstandard upomínající k projektům soukromých zahraničních televizních stanic (podobnost s Terapií opravdu nelze přehlédnout) a jestliže se ,,svaté" režisérské trojici spolu se scénáristou Zdeňkem Zapletalem povede naplnit vzedmutá očekávání, půjde o seriálovou událost roku... Po třinácté závěrečné epizodě: Tak se mi to nespojilo, vlivem prazvláštního otevřeného konce a podivného utopení v banálnosti celý tak nadějný seriál zůstal jen třinácti epizodními soudničkami bez nadstavby čehokoliv zásadnějšího...podvědomě jsem očekával, že se mi těch 13 soudniček spojí v plastický obraz soudobé reality, dostane se mi nějakého zásadnějšího kritického sdělení a namísto toho hlavní hrdina jen těká uvízlý ve své partnerské nerozhodnosti...zjevně se tu tvůrci narychlo připravují na další řadu... (08.10.2014)