Život a doba soudce A. K.

Soudní dramata, která se tu řeší, nejsou žádné justiční megaprocesy provázené vzletnými proslovy advokátů. Ne, tohle jsou často ubíjející, hloupé spory zaviněné lidskou tupostí a neschopností se domluvit. Ke kladům přičítám, že většina příběhů není černobílých. Často jsou oba protivníci téměř rovnocenní, co se týče přízemnosti a jejich argumenty jsou stejně vratké. Pak vše musí rozhodnout jeden lehce otrávený soudce, který se na tohle pinožení dívá z vrchu a já mu to rozhodování ani v nejmenším nezávidím. Jen škoda, že soudce sám je postava jakoby transportovaná z první republiky: cituje světovou beletrii, vyzná se v umění, sportuje a jediný problém má v citovém životě, kde se naopak chová jako puberťák. (25.05.2017)

Žádné velké efektní divadlo, leč jedno důkladné zamyšlení o dnešním stavu naší společnosti. V takřka meditativním rytmu jsou pozvolna vytvářeny dva neoddělitelné obrazy, život a doba, jednoho z těch, kteří třímají v rukou jistou moc nad osudem druhých. Oba totiž logicky vždy jdou ruku v ruce, přičemž v tomto případě zachovávají věrnost současnosti a snaží se nejen, pečlivým výběrem řešených případů, odhalit složitosti a nedokonalosti soudobého právního systému, ale také, za pomoci, mnohdy cynických a většinou trefných, glos vnitřního hlasu, neúprosně soudit realitu všedního dne. Ukazují tak na potřebu popřemýšlet jak nad otázkou spravedlnosti, která má často šátkem sejmutým s očí svázané ruce, tak i nad počínáním lidí samotných. 75 % (24.11.2014)

Nepohybuji se v prostředí soudu, ale jedno je jasné i mně jako laikovi. Soudce A.K. by rozhodně nesoudil případ, kde zástupcem strany žalované nebo žalující by byla jeho matka. Strana, která by prohrála, by totiž vznesla námitku podjatosti a měla by pravdu. Tudíž by to soudil někdo jiný:-)). Jenže...., právě na téhle konstrukci stojí, kromě soudních příběhů, hlavní páteř seriálu - rozkol mezi matkou a synem. Čili na vodě a na volné fantazii scénáristy. Ony vůbec ty dějové linky, netýkající se případů, jsou takové pofidérní a je toho moc. Soudce, který se nemůže vzpamatovat z rozpadlého vztahu, ale zároveň líčí na vlastní psycholožku, co si tak asi o tom mohu myslet? Že scénárista chtěl být světový, zajímavý a in, ale bohužel zůstal na povrchu a namísto, aby si vybral jednu dějovou linku a pořádně ji rozpracoval, chytá se všech stébel jako tonoucí a pak se diví, že mu v ruce zůstalo zase jenom to stéblo, čili nic. Samotné příběhy mi přijdou zajímavé a asi bych přivítala, kdyby se seriál namísto zběsilého létání ať už v letadle nebo v soukromém životě A.K., držel spíš jich. Naštěstí nejsem z branže, takže jejich realitu (tedy hlavně závěrečný rozsudek) nejsem schopná posoudit. Mám však silné podezření, že pokud autor nedokázal rozpoznat podjatost, nebude to ani na tomto poli tak úplně košer. (31.10.2014)

hahahaha, Zase si hrajeme na chudáky, kteří vlastně dělají jen to co musí, jen aby uživily ty svoje upocený prdele. A ještě u toho existenciálně prskaj a pláčou. Navíc Švehlík začíná bejt okoukanej a jinak nezajímavej, Čvačarová je na roli psychiatričky až moc temperamentní. Jenom ten Bartoška s Kolářovou jsou celkem sympatičtí zombící systému...... Sedláček u Bolka asi definitvně přesedlal na uplakanou malomrdku..... a přizval si k tomu další dva mistry zmaru. Klasicky kontroverzní, tak jak to čerstvý držitel prezidentského vyznamenání dělá vždycky. Jenže na 12 dílů je to už příliš silná dávka. Pohnutky amorální dilemata a témata jsou na místě a tím je seriál ojedinělý. Připomíná lidem, že bez ohledu na sociální postavení, jsou lidmi. Jenže příběhově je totálně nefunkční. (06.09.2014)

Opravdu orginálně pojaté. U většiny filmů ze soudního prostředí divák ví na čí straně je pravda, právo a komu držet palce. Zde neznáme pravdu a motivy činů zúčastněných, stejně jako to neví soudce, který má vynést rozsudek. Vnitřní monology a úvahy soudce A.K., který má své osobní-lidské starosti, působí reálně a přitom místy i humorně. Čím více dílů, tím je mi seriál (a hlavní postava) sympatičtější. (22.10.2014)