Život a doba soudce A. K.

Švehlík je (taky) opravdu pěknej chlap (nevím, jak to bez klasicky krásný tváře dokáže, ale mně se fakt líbí) a jeho hlášky uprostřed přelíčení jsou opravdu zábavný... A zajímavý, i když už leckdy už ne zábavný jsou i jednotlivé případy A. K. Tolik ke kladům seriálu. Snesitelná (a ukončená), ač v žádném případě nenadchne, je linie rodinných vztahů. Ale zcela debilní (i když otevřená, jak to mám ráda) a na hlavu postavená je série osobních vztahů (v závorce se nachází spoiler jako kráva: a vůbec bych se nedivila, že ho doktorka Iva kopne do pozadí poté, co on sám tam kopne toho svého fantoma Lauru). V tomto a i ohledně dění okolo asistentky Terezy je vidět, že se počítá s pokračováním, které, nejsou-li další zajímavé případy, je podle mě zcela zbytečné... (27.07.2015)

Asi nemá cenu moc komentovat, o to se postarali jiní, jen by mě zajímalo, zda veslování v pražské Slavii je nějaký product placement, protože u vody je sice hezky, ale když veslovat, tak na Veslařském ostrově v Podolí. Tatrovákům a slávistům jsme za mých časů říkali "popelničáři". Dle prostředí, ve kterém se jejich loděnice nacházely. :-) Jednotlivé soudní případy mě až tak nezaujaly, vnitřní hlasy občas ruší, ale zatím mě zajímá, co bude s hlavním hrdinou dál. (09.11.2014)

Švehlík se v této roli našel a podává svůj nejlepší herecký výkon. Jeho vnitřní monology nemají chybu, stejně tak většina vybraných soudních kauz. Česká televize po "Případech 1. oddělení" pokračuje v tradici seriálových pondělků, na které má divák důvod se těšit. Radost mi ale kazí přerovská dějová linie a také celý vztah s terapeutkou (jak mám Čvančarovou poměrně ráda, tak zde mi opravdu neseděla). Kdyby byla každá epizoda zkrácena na nějakých 40 minut a soustředila se výhradně na dění v soudní síni, s lepším hodnocením neváhám. Edit po druhé sérii: Srovnatelná úroveň s první řadou, některé případy peckové, jiné méně záživné. Skoro 4*. (24.11.2014)

Jo, jo, JO! Je to dobrý a nesrovnatelně hodnotnější (jak obsahově, tak intelektuálně) ve srovnání se souběžně vysílanou premiérou seriálu "Vinaři" na TV Prima. Chlad a samota v duši člověka, který má lidský cit, ale rodinnou lásku nikdy nepoznal, neumí tudíž lásku přijímat, vyjadřovat a ani dávat. Když je človíček od dětství vychováván v rodině, která lásku nezná, ale zná jen a jen materiální hodnoty, společenské postavení a honbu za penězi, pak človíček v dospělosti citově strádá. Sám lásku, cit a vztah velmi těžce hledá. A to je život a doba našeho soudce. Hmotné zabezpečení je důležitá věc, ale důležitější je cit a láska. Ne nadarmo se říká: "Bohatý chudý na duši". Jak posuzovat coby soudce lidské problémy, když je prázdno a chlad ve vlastní duši? Jde to vůbec? Duševní vyrovnanost člověka v dospělosti je z největší části ovlivněna citovou výchovou již v jeho dětství. Dítě nesmí strádat, pak nestrádá ani jako dospělý jedinec. Létání ve vzdušném prostoru je krásné a povznáší (sám jsem to kdysi prožíval), ale nemělo by sloužit jen a jen k úniku od reality. (02.09.2014)

Je mi líto, Huberte, ale ani po deseti letech od Románu Pro Ženy nevypadáš vyrovnaně;) Není to s těmi seriály o justici v ČR jednoduché. Však taky koneckonců vznikl zatím jen jeden - Na Lavici Obžalovaných Justice - a i když se jeho žánrová a obsahová (místy až Twin Peaksová) nevyhraněnost neopakuje, a jednotlivé případy Soudce A. K. jsou velmi trefně zvolené a ještě lépe prezentované, jako celek je to pořád ještě dost daleko od něčeho, čemu bych dal "palec nahoru". Ale popořadě - jednotlivým causám tleskám. Byť mi je záhadou, že si v celém seriálu nikdo není schopen správně uvázat kravatu:), a jako člověk "od fochu" nechápu, jak to, že si tvůrci dali práci s drobnými nuancemi, jako že v roce 2013 ještě soudce Klos soudí opatro podle zákona o rodině, a v roce 2014 (po novele příslušností) už na okrese drtí osobnostní žaloby, ale jsou přitom zcela povzneseni nad úplně základní věci jako "odvolání ve lhůtě 14 dnů" nebo nad to, že se NEUSTÁLE (v každém díle několikrát) svědci poučují jako účastníci řízení. Jistě, sice nic není dokonalé, ani totalita, a jak nám ukazují poslední bolestivé roky s TV Barrandov (a dalšími kanály), obraz justice v očích "prostého diváka" zřejmě nezvratně bude obsahovat hulákání jak na koňském trhu, skákání si do přednesů i do otázek, námitkování a podobné tragédie, možné jen v jednací síni naprosto neschopného soudce, ale to ještě nejsou ta hlavní řekněme "mravní" negativa, která z tohoto rozmáchlého díla vyčnívají. Ten hlavní "filmový" problém je průběžná dějová linka, která v první sérii značně klopotně doputuje k naprosto WTF rozuzlení, aby plynule přešla do nastartování další sezóny formou cliffhangeru. Ale on i ten příběh je jen prostředkem pro prezentování hlavní postavy. A to je ta největší podpásovka, kterou Česká Televize z pozice veřejnoprávního média zasazuje justičnímu systému. Soudce Adam Klos je totiž naprostý tragéd. Psychická troska, vláčející s sebou trauma citové oploštělosti, protože ho jeho rodiče (místopředseda Ústavního soudu Jiří Bartoška a superadvokátka s jak jinak než kontroverzními kontakty a metodami Daniela Kolářová) dostatečně neobjímali, budujíce své kariéry a jeho setsakra dobře zajištěnou budoucnost. Co si mám myslet o "hrdinovi", který to zjevně "nedává" jen proto, že se s ním rozešla přítelkyně, který tráví volný čas veslováním, tenisem nebo létáním ve vlastním letadélku Káněti, a který celý jeden díl vyplní tím, že se "existenciálně rozpoložen" snaží dostat z brutální kocoviny, respektive ze skládky komunálního odpadu, kam se nechal, byvše totálně ožralý, vysypat popelářským vozem? A co si o něm má myslet divák, až mu začne ve voiceoveru předestírat své niterné pocity o morálním marasmu naší společnosti a o nalézání víry? Asi to, že když už to takhle vidí i na ČT, tak to u té Soudkyně Barbary asi bude fakt pravda, no dyk se na to koukni, mámo. Takže asi takhle - NÁMITKA!!! a za tohle Zlo, byť v rámci jednotlivých řešených případů držící prst na tepu doby jako už dlouho nic, 50%. (13.10.2017)