Život a doba soudce A. K.

Přesně jak jsem čekal, co jiného než literárně strnulou (nebo spíš sterilní?) pózu by mohl zplodit kdysispisovatel Zdeněk Zapletal? O tom, že scenáristické talenty máme svědčí seriál Hořící keř a není divu, že vznikl ve stáji HBO, nikoli ČT. Bohužel Robert Sedláček má rovněž sklony k literárnosti a potřeboval by jako sparingpartnera někoho s filmovým viděním. Jeho spolupráce se Zapletalem patří jednoznačně k tomu nejhoršímu. (03.09.2014)

(Po třech dílech.) Je to trochu mechanické, trochu chladné a trochu neosobní, zároveň to ale tyhle prvky dokáže využít k přiblížení krize, kterou prochází hrdina. Možná místy překáží zbytečné vnitřní průpovídky, co nikam neposouvají děj, a možná bych někdy opravdu chtěl trochu vidět těm postavám do hlavy a víc je chápat, ale i tak, jak seriál je, je pořád tím nejlepším, co ČT nabídla v dramatické tvorbě za hodně dlouhou dobu. Aby to tenhle dojem udrželo, bude ale potřeba přece jenom trochu zapojit emoce a přejít pod povrch - jsem zvědavý, kam se to posune. (01.09.2014)

Těžko říct, jak si s tímhle oříškem poradit. Ale nedalo mi moc práce přijít na to, že když jsem vyšťavenej z rachoty a horko těžko vydržim existovat do 22:00, tak tenhle žánr není vůbec vhodný k udržení pozornosti, by spíše naopak - dokonale to uspává. Když je naopak sil dostatek, lze si povšimnout i jistých kvalit a jakéhosi záměru tohoto seriálu. Jelikož u mě bohužel platí spíše ta první verze, nemůžu hodnotit víc než za 3*. Ta celková UNYLOST prostě přehlušuje to ostatní. Vemte se jen ty závěrečné titulky: něco tak unylého a nudného se jen tak nevidí. (17.11.2014)

David Švehlík je krásnej na pohled, a tak by mi nevadila celková statičnost seriálu, ba ani monotónní podbarvení depresivním monológem hlavní postavy. Co mi ale vadí, hodně, je nepochopitelné useknutí každého dílu (tedy, omlouvám se, ale víc jak 5 jsem nedala) - a to třeba v půlce právě pronášené věty z onoho nikdy nekončícího monologu... proboha, nůžtičkami na manikůru bych to ušmikla přirozeněji. (17.10.2014)

Nepohybuji se v prostředí soudu, ale jedno je jasné i mně jako laikovi. Soudce A.K. by rozhodně nesoudil případ, kde zástupcem strany žalované nebo žalující by byla jeho matka. Strana, která by prohrála, by totiž vznesla námitku podjatosti a měla by pravdu. Tudíž by to soudil někdo jiný:-)). Jenže...., právě na téhle konstrukci stojí, kromě soudních příběhů, hlavní páteř seriálu - rozkol mezi matkou a synem. Čili na vodě a na volné fantazii scénáristy. Ony vůbec ty dějové linky, netýkající se případů, jsou takové pofidérní a je toho moc. Soudce, který se nemůže vzpamatovat z rozpadlého vztahu, ale zároveň líčí na vlastní psycholožku, co si tak asi o tom mohu myslet? Že scénárista chtěl být světový, zajímavý a in, ale bohužel zůstal na povrchu a namísto, aby si vybral jednu dějovou linku a pořádně ji rozpracoval, chytá se všech stébel jako tonoucí a pak se diví, že mu v ruce zůstalo zase jenom to stéblo, čili nic. Samotné příběhy mi přijdou zajímavé a asi bych přivítala, kdyby se seriál namísto zběsilého létání ať už v letadle nebo v soukromém životě A.K., držel spíš jich. Naštěstí nejsem z branže, takže jejich realitu (tedy hlavně závěrečný rozsudek) nejsem schopná posoudit. Mám však silné podezření, že pokud autor nedokázal rozpoznat podjatost, nebude to ani na tomto poli tak úplně košer. (31.10.2014)