The Life and Time of Judge A.K.
Série(2) / Epizody(26)
Obsahy(1)
Soudce je člověk, před kterého předstupují lidé se svými problémy a od kterého očekávají jejich řešení. Soudce je člověk, kterému soudní spory vstupují do soukromí a stávají se součástí jeho života, vědomí, konání i snů. Není lehké žít s cizími záležitostmi a den za dnem hledat unikající pravdu, nezbytnou pro spravedlivé rozhodnutí. I soudce má soukromí a snaží se v něm žít podle vlastních představ, ale ani tady pojmy jako láska, čest nebo pravda nelze jednoznačně definovat. Soudce Adam Klos se snaží pochopit nejen své případy, ale i sám sebe. Třináctidílný seriál o životě a době soudce A. K. vypráví současný, reálný a vnitřně dramatický příběh mladého muže, složitě se prodírajícího civilními soudními spory, charakteristickými pro současnou společnost. Každý z nich se musí snažit pochopit a ukončit svým rozsudkem, svou představou o spravedlnosti. A musí nést nikdy nekončící odpovědnost za to, že se jeho verdikt dotýká bolavých míst našich obyčejných životů. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (219)
Něco mezi 3-4 hvězdičkami - oceňuji propojení případů a soukromí soudce, herce, výpravu - záměrně (?) studenou a odosobněnou vilu soudcovy rodiny, ale nejsem bezvýhradně nadšena. I když bereme-li jako standart všechny ty české rádoby detektivních seriály na okolních programech, tohle je silně nadstandartní! ()
Propracovaný, chytrý, trochu kafkovský a výborně natočený seriál s povedeným scénářem a se špetkou pěkného humoru představující mnohdy absurdní případy jednoho soudce v osobní i profesní krizi u soudu první instance a jeho reakce na projednávání případů a jejich rozhodování. To tvoří většinu celého seriálu a tu nejzajímavější část, nikoli však dramatické jádro točící se kolem několika životních problémů jinak profesionálního soudce. Na seriálu mi vadí asi jen jediná věc... ta strašná depresivnost s jakou je představena současná česká společnost. ()
Na české poměry to zatím vypadá silně nadprůměrně. Hlavní postava je ale výrazně netypickým představitelem soudcovského řemesla. Kdyby tvůrci vzali typický soudcovský charakter a posílili ho, tak jsme mohli mít Dr. House ze soudního prostředí. Soudcovský talár často oblékají lidé, kteří by byli po psychologickém vyšetření diagnostikováni jako tzv. psychopaté. Zjednodušeně řečeno to jsou lidé, kterým jsou ostatní lidé úplně fuk, nevytváří si k nim žádné emoce. V ojedinělých případech, kdy soudce není psychopat, velmi rychle otupí, zvykne si, nebo vyhoří. Takový ne-psychopat se potom chová v práci podobně jako psychopat. Postava Adama Klose se naopak trápí svým údělem. Navíc je velmi nepravděpodobné jeho relativně nízké sebevědomí. Soudci mají extrémně vysoké sebevědomí, protože rozhodují o životech druhých lidí. Soudci jsou v podstatě polo-bohové. Právě to, jim dodává sebevědomí. Čeští scénáristé bohužel stále dokola vtahují do podobných žánrů (např. krimi) filosoficko-eticko-morální otázky a dilemata. Užitečnější by bylo poukázat na realitu vytvořením zajímavé postavy geniálního soudce, který je ale lidsky odporný a pro život ve společnosti dost dobře nepoužitelný. Osobní život a soudní rozhodování by mohlo být klidně 1:1. Trpkého humoru bychom měli habaděj. Seriál se bohužel inspiroval Terapií, kde jsou filosoficko-eticko-morální otázky a dilemata přirozenější a reálnější součástí. ()
Podobně jako tvůrci Cirkusu Bukowsky, ani autoři Života a doby soudce A. K. neodhadli hranici, za kterou maskulinní cynismus (jimž zde hrdina maskuje neznámo co) začíná působit strojeně, až směšně. Nemám problém akceptovat kvalitní dialogy (aneb Na počátku i na konci bylo slovo a mezi tím spousta dalších slov) jako náhražku vyšších produkčních hodnot (malou výpravnost mají zřejmě zachraňovat nadbytečné letecké scény, které zde působí jako švejkovská odpověď na americkou kinematografii atrakcí). Jenomže Zapletal zaměňuje kvalitu s předstíranou důležitostí. Drsnost staré detektivní školy, patrná v knižním voice-overu, však vůbec nesedí k tématu. Seriál by naopak potřeboval větší lehkost. Životní krize mladého soudce je vsazena do rámce takřka biblické tragédie (oko za oko, zub za zub). Nadhodnocené vnímání dění, které skutečnou hloubku a tragičnost postrádá, by mohla ospravedlnit vypravěčská perspektiva sebestředného protagonisty. Seriál nicméně ohýbání faktů tak, aby zapadaly do Klosovy sebeprojekce, nepřiznává a nereflektuje a veledůležitě se „tváří“ i tehdy, nepromlouvá-li k nám přímo hlavní hrdina. Tuctovost figury pěkné, ale naivní sekretářky (Tereza), která se domnívá, že Kate Winslet hrála v Deníku Bridget Jonesové (nebo si to myslí pan scenárista?) pak tak jako tak s Klosovým úhlem pohledu nijak nesouvisí a jde pouze o další projev ledabylosti českých tvůrců při psaní ženských postav, které mívají blíže k „ženským“ než k ženám. I kdyby se seriál chtěl od tuzemské televizní produkce odlišit pomalým tempem a zadumaným tónem, nedokáže tyto kvality obhájit dramaturgicky. Dlouhé scény ze soudní síně jsou umrtvující, jednotlivé roviny (soudní, rodinná, „cvokařská“) spolu možná i kvůli třem různým režisérům moc nekomunikují a nebýt nucené podzápletky s vyděračem, úplně chybí důvod, proč ve sledování něčeho námětem i postavami tak obehraného pokračovat. Jistý potenciál téhle nezáživné, křečovité a pseudo-důležité sondy do života takového obyčejného českého chcípáka vidím zatím akorát v naznačeném zájmu reagovat na aktuální kauzy (odposlechy, autorská práva). ___ Kdyby šlo o audioknihu, rád si ji poslechnu. Jako audiovizuální počin Život a doba vinou potřeby verbalizovat každičkou myšlenku (jako špatný vtip působí hrdinův voice-over během psychoterapie) selhává. Kvalita scénáře totiž neodpovídá sázce na statický „sit-and-deliver“ formát. Obyčejnost protagonistova života a zemitá poloha kámošských dialogů („Jsem ti dones lahváč, vole“) nejde dohromady s těžkopádným knižním komentářem. Ten by možná zapadnul do poválečného filmu noir nebo do testosteronové osmdesátkové akce, ale vysokoškolákovi z 21. století a z dobré rodiny květnaté chlapácké výrazy nevěřím. Z voice overu se přitom nedozvídáme informace, které by byly podstatné, případně informace, které bychom neodtušili z viděného. Užití poněkud vyčpělého vypravěčského nástroje tak vnímám hlavně jako alibistický způsob, jak do scénáře vpravit přímočarý komentář české malosti. Nevěřím, že by to nešlo udělat obratněji. Rozšířený a přepracovaný komentář zde. 60% () (méně) (více)
Pilot působil trochu jako režijní skládanka. Amputované scény, které se sebou moc nekomunikují, hodně kostrbaté tři roviny zalátaná neekonomickým a místy do otupení didaktizujícím voiceoverem. Druhý díl nicméně působil dojmem, že si to trochu sedá, Švehlík by mohl být víc než jen podmračený chcípák potácející se životem a občansko-právní rovina by skutečně mohla začít cosi vypovídat o době... ()
Galerie (666)
Zajímavosti (43)
- V jednom dílu zastupuje účastníka řízení matka (Daniela Kolářová) soudce Adama (David Švehlík), což je zjevný střet zájmů. Je vyloučeno, aby se matka se synem ve svých postaveních setkali v jednací síni. Soudce by se měl sám vyloučit jako podjatý vzhledem k rodinnému poměru k právnímu zástupci jedné ze stran. (DonQ)
- Název je parafrází na slavný americký film s velmi neformálním soudcem s názvem Život a doba soudce Roye Beana (1972). (sator)
- Hlavní postava soudce Adama Klose (David Švehlík) v prvním díle uvádí citát Marcela Prousta: „Krásné ženy ponechejme mužům bez fantazie." (misuleee)
Reklama