Vdaná žena

Co všechno dal Godard postmoderně a v tomto případě především kulturním studiím? Subjektivita ženy post-industriálního konzumního věku formující se na pozadí reklamních diskurzů; vztah k vlastnímu tělu získávaný nejen z dotyku s milencem, ale stále častěji a stále více z dotyku se stránkou z ženského žurnálu. Ryze osobní dilema ženy snažící se najít jistotu citu a lásky (který muž je ten pravý) fúzuje s dilematem ženy, která neví, co chce, obecně. Výběr mezi muži a nemožnost výběru – orientace ve světě a nemožnost vlastní, okamžité (naše postava miluje přítomnost) a jisté cesty. Projev: intimní promluva složená ze směsi fragmentů, neumožňující a nenabízející jistotu vůle; intimnost osamělého duševního života nenabízející jistý smysl. Výsledek: nerozhodnost, pasivita, věčné doteky a slova nenabízející rozřešení. Oproti pozdějším filmům je zde však ženská postava vyobrazena nejednoznačně, možná spíše v pozitivním světle – sice se pomalu nevědomě podřizuje pasivitě, v níž se musí prosadit vůle nikoliv její, ale cizí, nicméně ve svém dilematu a pochybách o „osudu“ a „světu“ svým způsobem vzdorující. /// Godard už zde geniálně přerývá fikci osobitým dokumentaristickým stylem či spíše etnologií západní současnosti = média, reklama, rámování některých scén, dialog/ interview. (08.12.2015)

Vydatá žena má v sebe okrem Godardových trademarkov aj dosť z Resnaisa a Agnes Vardy. Ciže pekne vidno, ako boli tvorcovia novej vlny a lavého brehu navzájom ovplyvnení. Vydatá žena je vlastne velmi sexy film. Ale čisto v tom erotickom zmysle, určite nie vulgárne. Zábery tela krásnej ženy (prečo sa nestala z Mache Méril medzinárodná múza?) pôsobia intímne a akoby sme sa cez ne ponárali do jej duše, rovnako ako pomocou jej monologov a dialogov s oboma partnermi. Na konci zaznieva otázka, aký je rozdiel medzi realitou a hrou a kedže sa to pýta žena svojho milenca, verte, že múdrejší po odpovedi nebudete :). Ak budete sledovať vo filme motívy a zachytíte zopár myšlienok, môže vás osloviť a budete ho chcieť pochopiť, ak filmu naproti nepôjdete, nie je šanca, aby vás zaujal. (22.02.2016)

Tohle musím nezbytně vidět znovu, abych si mohl být jistý hodnocením. Nebyl jsem při sledování úplně v náladě, takže jsem do filmu nepronikl a další plány jsem neposlepoval. Zatím jsem si jen jistý, že tu jsou a že potenciál se jimi prohrabávat a nalézat zajímavé věci je velký. Proto nadsadím a dám čtyři hvězdy. A brzy snad zopakuju. (15.10.2012)

Vizuálně zajímavá expozice slibuje mnoho, nicméně zbytek filmu vysoká očekávání nenaplňuje. Mozaikovitá struktura se rozsypala do nepřehledné tříště bez tahu, napětí a ucelené koncepce. Příjemná poetická atmosféra je rozmělněna na příliš dlouhou plochu, kterou není zcela snadné usledovat - a kterou nezachrání ani několik hezkých, jemně erotických motivů. (28.04.2010)

Vdaná žena je modernisticky poetickou filmovou esejí o bytí člověka v moderní době. Godardovým prostředkem je sice žena, ta je však jen částečkou širšího záběru, celku prosperující společnosti. Čili existence, bytí člověka v jeho vztazích a vazbách i osamělosti zároveň. Svoboda liberální není stejná jako svoboda politická či svoboda osobní, svoboda občanská nebo svoboda niterná, přičemž však svoboda liberální striktně vymezuje pole působnosti svobodě osobní a částečně i svobodě niterné. Ztráta výsadního postavení Boha zanechalo jisté následky, se zvětšujícím se blahobytem vzájemné odcizení získává větších rozměrů. Jednotlivec se emancipoval, prosazuje se princip individualizace, za nějž se však častokrát schovává pouze marketingová potřeba liberálního trhu. A jak vzdalujeme se sami sobě a utíkáme před svou úzkostí, aktivně se podílíme na kultu mládí a krásy, zbavujeme se tak strachu z naší konečnosti. Tvrdí se, že řešením může být láska, avšak jak ji definovat, pokud nám splývá s potěšením, slastí, sexuální aktivitou, neboť právě tehdy se nevnímá žádná úzkost bytí. Jde vlastně o hledání způsobu života naplňujícího, o poznávání sama sebe. Godard vložil metafory do esteticky avantgardních obrazů Raoula Coutarda a káže poezii. Hlavním estetickým prostředkem je Charlotte (Macha Méril), mladá žena, bezelstně podléhající přítomnostnímu okamžiku, neboť ho doprovází vzrušení, svým způsobem přímý dotyk naplňujícího života. Pozadu nezůstávají ani Pierre (Philippe Leroy), manžel a pilot soukromých letadel, a Robert (Bernard Noël), milenec a herec, oba v silných i slabých pozicích muže. Z dalších rolí: Charlottina služka paní Celine (Rita Maiden), Pierrův zákazník a host (Roger Leenhardt), Pierrův malý synek Nicolas (Christophe Bourseiller), či Charlottin lékař (Georges Liron). Zhodnocení emancipace jednotlivce zní: žij naplno v přítomnosti. A v touze po naplnění hltáme prožitky. Starořecké náboženské zhodnocení hluboké propasti mezi božstvem a lidmi a nejisté délky života znělo: žij plně a vznešeně v přítomnosti! A světem (zárodkem západní civilizace) zatřásla kulturní revoluce. Vdaná žena poměrně výstižně zachycuje aspekty společnosti a doby. Vyprávění eseje - strukturálně víceliniové - odkrývá kousek po kousku, klade metafory, cyklí se a recituje smutek. Život společenský je svázán konvencemi, což vlastně značí, že přijímáme role, částečně dobrovolně, povětšinou tvarováni. Přičemž jde o to nalézt náš život, skutečně náš vlastní život, ne jen roli, která je životu účastna spíše pasivně. Jedinečný estetický i poetický prožitek! (28.06.2024)