Insidious 3: Počátek

Tak jsem si to pustila v noci v obavách, že zase čtvrt roku budu muset spát při svíčkách, protože mi k usínání zase začne samovolně hrát dětské piánko (real story). To jsem ale netušila, že nastala doba, kdy i áčkovému hororu poslouží k vrcholnému vybudování napětí týpek zmatlanej bahnem. Pochopila bych, že to může být horor pro ženu v domácnosti, jíž sebou takto zapatlaný manžel flákne o bílé sófa, ve mně jako vyznavačce Spartan Race a podobných závodů to však žádné děsuplné emoce nevybudilo. Jedinej klad, kterej tenhle film má, je Lin Shaye v hlavní roli, alespoň ta mě bavila, protože co si budem povídat, při každém jejím vážném pohledu jsem si vybavila jak porcuje kuřata V 2001 Maniacs: Field of Screams, což mi minimálně vyvolalo úsměv na tváři. Takže úplně bez emocí sledování tohohle nepovedenýho cestování mezi dvěma realitami (a ještě bez hasičské sirény) nebylo. (23.07.2015)

Přiznám se, že jsem očekával sice volné, ale zato podobné pokračování prvních dvou dílů Insidious. Vůbec mě ale nenapadlo, že bych se mohl dočkat filmu, který si vědomě utahuje ze všech možných zrůd, démonů a děsů noci. Úplně jak kdyby si vzal nálepku Insidious do názvu filmu schválně, aby si z ní následně dělal legraci a první dva díly mu to bez problémů tolerovali. Na druhou stranu jsem si říkal, jestli mám z těch logických zhovadilostí brečet a nebo si scénu za scénou užívat. Když totiž do teen horůrku v půlce filmu vlítnou dva hoši s punkovou imidží Krotitelů duchů, tak film dostává naprosto unikátní rozměr. K tomu technická stránka filmu taky není vůbec zlá. Prostě sečteno a podtrženo, tohle je film, který nelze brát vážně a tak se na něj také musíte koukat. (17.10.2016)

O soundtracku: Žádná velká inovace se z Bisharovy strany nekoná; proč by také měla. Insidiouská hudba je jeden z nejlepších hororových soundtracků nového milénia, ne-li všech dob. To právě on nám připomněl, že housle jsou v hororech tím nejtrýznivějším možným nástrojem. Mistr Herrmann před ním v hrobě dozajista smeká klobouk. Bishara nám totiž v dějovém ohlédnutí, jak to vlastně všechno začalo, dokazuje, že společně s Clouserem a Bañosem tvoří v současnosti hororový trojlístek machrů přes nervydrásající hudbu. Je zastáncem názoru, že hororová hudba nemá mít hranice, a dává nám to pořádně sežrat. Připravte se opět na ďábelský tanec smyčce na vykloktaných houslích, drásavé tóny zrezavělého klavíru a další melodie Bisharových experimentálních nápadů. S nástroji se nemazlí a když se do letitého klavíru začne bušit kladivem, odnesou to divákovy nervy. Přestože je Chapter III. subjektivně o chloupek nejslabším článkem trilogie, právě hudba je jedním z aspektů, který i přesto film jako celek drží kvalitativně vysoko nad hladinou současného hororu. Jak krásně jde soundtrack ruku v ruce s obrazem jsme se mohli přesvědčit už v předcházejících dílech. Samotný střih na démona s širokým úsměvem by sám o sobě příliš strach nenahnal. Ale když se vám k tomu do uší zaříznou ohlušující vysoké tóny příšerných houslí, je to pomalu na resuscitaci. Co se týče soundtracku tedy opět není co vytknout a připravte se na okousané nehty, proud potu na zádech a pořádnou masáž srdce. Recept na strach? Samota, tma a pochopitelně - pořádná hlasitost. 70 % (04.06.2015)

„POKUD VOLÁŠ JEDNOHO MRTVÉHO... SLYŠÍ TĚ VŠICHNI“ /// Blumhouse Productions jsou hororově někde jinde a stejně nedokážou pochopit, že vylpňováním stopáže kravinama nakonec vyděsej jen sami sebe. Hezký na koukání, občas se dá i trochu bát, ale jde o hororovou rutinu, která ničím nepřekvapuje. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Často na mě mává osoba v noční košili. (jestli ležíš na LDNce, tak se radši zeptej sestry…) 2.) Chci se naučit komunikovat se záhrobím. 3.) Thx za titule „-OverLord-“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (21.08.2015)

Řemeslně v pořádku, ale nic víc. Kde jednička byla novátorská a dvojka příběhově zajímavá, tam je trojka rutinní a papouškovská. Whannell sice ctí Wanovu práci a daří se mu produkovat povedené lekačky v uspokojivém množství, ale ve finále to s tou ctí spíše přehnal a závěrečné vymítání ducha už je recyklát nejkřečovitějšího charakteru. Co pak sejde na tom, že se na to hezky kouká a kameraman, režisér i hudební skladatel se spokojeně plácají po ramenou, když se v konečném součtu podíleli na filmu, který už vzhledem k jeho předchůdcům nikdo vidět nepotřebuje.....? Víceméně za snahu a poctivost 65%. (28.07.2015)