Korczak

"The Nazis are ruthless, but surely they will spare the children." Přehlížený film, dle mého lepší než tématicky podobné snímky, včetně Schindlerova seznamu. Wojciech Pszoniak v hlavní roli je k nerozeznání od skutečného Korczaka a řekla bych, že nejen vzhledově. I když víte, jak to celé dopadne, až do samotného závěru nemáte moc příležitostí se dojmout, celé to na vás dolehne až následně. Scénář: Agnieszka Holland (18.11.2011)

S tímhle filmem jsem váhal, i přes Wajdovo dosavadní špičkové renomé. Natočit něco o Januszi Korczakovi, aby to nebyl příliš dokument, příliš naivní a příliš mýtizující, to rozhodně není jen tak. Když jsem nedávno viděl izraelský dokument z Waršavského ghetta "Nedokončený film", nemohl jsem už jinak. Wajda (nejspíš s Agnieszkou Hollandovou) se rozhodl pro vysoké tempo, jak se říká: od startu až do cíle. A cíl byl také to, čeho jsem se obával... a tak bych rád viděl film o tom, jak tato varianta "neukončeného konce" vznikla, kdo ji vymyslel a kdo ji prosadil... (02.11.2020)

Uvedomujem si, že ide o film slávneho režiséra i scenáristky, o významnom človeku, humanistovi, ktorý bez ohľadu na svoj osud venuje všetku svoju energiu ochrane a záchrane detí zo židovského sirotčinca. Rovnako si uvedomujem, že Pianista, Schindlerov zoznam a niekoľko ďalších filmov bolo nakrútených s väčším ohľadom na diváka, čo samozrejme nemusí znamenať, že boli pravdivejšie a filmársky kvalitnejšie. Ja som však už z filmov z druhej svetovej vojny unavený. Nachádzam v nich máločo nové, niečo, čo by som už v tej, či onej podobe predtým nevidel, prípadne o tom nečítal. Wajdov film si zapamätám najmä preto, že bol veľmi dobre filmársky zvládnutý a hlavná postava si za svoj humanizmus a neskutočnú ľudskosť zaslúži môj obdiv. (23.09.2023)

Doktor Korczak zasvětil celý svůj život dětem, pediatrii, pedagogice, publicistice.. O varšavský sirotčinec se s upřímným a optimistickým nasazením staral třicet let, chápu, že ho nemohl opustit, ani své svěřence.. Snímek vnímám jako poctu, vyjádření úcty, poklonu.. „Kde je vaše důstojnost? Nemám důstojnost, mám 200 dětí..“ (09.06.2020)

Zdrcující , to je první, co mě napadne, když chci nějak definovat tenhle film, který už si zřejmě nikdy znovu nepustím. Nikoliv pro jeho kvality, ty jsou naprosto výjimečné. A to od těch formálních, kdy máte pocit, že sledujete dokumentární záznam oněch událostí až k obsahu, kde se před vámi rozehraje bipolární příběh o podstatě člověka. Na jedné straně stojí temnota v podobě naprosto bezskrupulózních nacistů a na té druhé doktor Korczak a jeho nejbližší, kteří jsou schopni pro lásku k bližnímu obětovat vše, i svůj život. A mezi těmito póly se pohybují všichni ostatní.  Beznaděj se tu pak odkrývá postupně a nenápadně,  a o to je účinek působivější než kdyby jej tvůrci na vás chrlili po kýblech.  Sbírání mrtvých, zastřelený tramvaják, muž vykřikující pravdu v ghettu o plynových komorách a mnoho dalších (nespočetně mnoho) podobných střepů, které se vám postupně zařezávají do kůže, aby vás na konci Wajda  spořádaným pochodem dětí naprosto sešrotoval.  Osobnost doktora Korczaka byla až krásně neuvěřitelná a pokud se tací lidé rodí, možná máme pořád naději.  Film, který bolí, opravdu a fyzicky. Ale je to třeba, nikdy bychom na tohle neměli zapomenout. (24.07.2023)