Krajobraz po bitwie
Krajina po bitke
Landscape After Battle
Režie:
Andrzej WajdaKamera:
Zygmunt SamosiukHudba:
Zygmunt KoniecznyHrají:
Daniel Olbrychski, Stanisława Celińska, Aleksander Bardini, Tadeusz Janczar, Zygmunt Malanowicz, Mieczysław Stoor, Leszek Drogosz, Stefan Friedmann (více)Obsahy(1)
Válka poznamenala jejich duše více, než si mysleli. Slavný film, natočený podle povídek spisovatele Tadeusze Borowského, zachycuje několik dnů po skončení II. světové války, je umístěn do tábora, v němž jsou zadržováni vojáci polské armády. V popředí děje je dvojice mladých lidí, intelektuál Tadeusz a dívka Nina, kteří jsou k sobě vzájemně přitahováni. Budoucnost očekávají s velkou nadějí. Oba ale příliš netuší, jak hluboký otisk do jejich životů vnesly právě prožité válečné události...
Krajina po bitvě patří mistrovským dílům polské kinematografie natočeným v 70. letech minulého století. Snímek natočil známý režisér, žijící klasik světového filmu – Andrzej Wajda (Popel a démant, Březový háj, Země zaslíbená, Člověk z mramoru, Danton). Ten k příběhu řekl: „Můj film vypráví o mnoha věcech najednou, o situaci člověka, který se pokouší znovu vybudovat všechno, co v něm bylo zničeno, je o lidské slabosti i strachu, o úsilí přemoci je, ale především je o lásce."
(Česká televize)
Recenze (30)
Krajinný "celibát obytného prostoru" bez cíle. Fotogenický requiem touhy, lásky a smrti. Zbytečnost smrti, která rozťala srdce v půl. Krajinář zármutku v marodném údolí, knihomol na kře rozčarované identity Daniel Olbrychski, jehož nitro uvadá, propůjčuje se strachu z pokusu vstoupit do světa "tam venku" a zároveň v něm raší zárodek nejkrásnější, nezachytitelný - hřejivý, tajemný dech okamžiku lásky. Cena za něžnost. Cesta ven z vleklé šatlavy citů, předělu otupělých zvyků. Zatmělé krvácení lokajů režimu. Love story v mezičase plující v rozvalinách země, kočující s poválečnými střepinami babylonem duše. Intermezzo mileneckého snění v poetickém oparu tříštivé atmosféry. Intermezzo azylu sbližování, kterému nebylo dopřáno trvalého objetí. Zánětlivé drobky, bolestivá pavučinka lidské identifikace. Čepel intervalů ozvěn dějin bídných. Nezavírejme oči před třesy a vzkazy útrapnými. Krajina duše pustne. Již ani slova nazbyt dlouhé, předlouhé izolovanosti lidské svobody. Hrstka odvahy. Rozhlédni se a kráčej svou cestou do kraje prachem odvátého, sprav mentalitu národa svého. Buď pánem svého já, svého rozhodnutí. ()
S polskou kinematografiou mam plane skusenosti, jednak to boli hruzy Kieslowskeho ako Krotki film o Laske a krotki film o zabijaniu. No a tentokrtat sa mi dostala pod nos dalia polska filmova drama. Tematicky sa to venuje par dnom po skonceni druhej svetovej vojny, on sa zalubi do nej a dalej? No dalej hovno, slusne napisane nic. Takto by kludne mohli vzniknut 100 -ky filmov, navrhujem natocit film, ktory sa bude odohravat 3 dni po markomansko -kvadskych vojnach, spanielskej Reconquiste, dalej sa kludne moze natocit film, ktory sa bude odohravat 2 dni po Bitke na Kosovom Poli, Lzidimitriade, 30 rocnej vojne 1618 - 1648 atd atd. Jo, som rad, ze polska kinematografia je stale tam, kde je a dufam, ze marginaliou svetovej kinematografie ostane dlhodobo. 31 % ()
Koncentrační tábor na konci války, kdy již z místa zmizeli Nacisti, je dějištěm působivého snímku Adrzeje Wajdy vycházejícího při scénáři z povídek Tadeusze Borowského. Vězni jsou zdánlivě svobodni (v úvodu vybíhají do zasněžené „krajiny po bitvě“ v radosti za doprovodu klasického Vivaldiho Čtvera ročních dob), ve skutečnosti se však nemůžou snadno dostat domů, když zároveň nemají kam, země je zničená a trýzněná nouzí, obklopená novými sílami, Američany a Komunisty. Sníh taje, jídla je nedostatek a ve špíně a troskách se rozpadají iluze a vztahy – přežít se jeví jako nést tuto bolest dál. Hlavní postavou je básník, intelektuál Tadeusz (Daniel Olbrychski), jenž se nespokojí čekat na neznámou pomoc; poté, co jej okouzlí mladá dívka Nina, podaří se mu s ní z rozvalin tábora utéct, ale nepřijímá odchod do svobodné emigrace, protože ta by znamenala zradu vlasti, Tadeusz cítí, že musí zůstat v krajině. Nemožnost najít nový směr a pokusit se vrátit do života se stává osudnou pro znavené vězně zapomenuté v bídě. Nina je zabita ledabylým americkým vojákem, Tadeusz v závěru lituje a odchází. „Šest let nás zabíjeli Němci, teď vy, jaký je v tom rozdíl?“ říká zklamaně Tadeusz směrem k americkému důstojníkovi. Třesoucí se, autentická ruční kamera, snímající prostor v dlouhých blízkých záběrech prohlubuje mrazivou náladu bezútěšného snímku. ()
Musím se přiznat, že mně netradiční osvobozování KZ zmátlo až vyděsilo. Vidět solidně živené koncentráčníky spurtovat kolem drátů a pak je mocnými ranami ničit, leží někde mimo obraz zesláblých lidských trosek. Když se pak zvolna a postuně začíná rýsovat nějaký děj, je rázem všechno jiné. Už není kam utíkat, už není třeba být svobodný. Už stačí jen jídlo (a případně ženská), a to se nalézá uvnitř nikoli vně. Krátká láska básníka Tadeusze a židovky Niny není z tohoto světa, není to láska lidí svobodných, ale poznamenaných. ()
Vězněm jsi a vězněm zůstaneš. Osvobozeni, aby mohli být uvězněni. Natočit toto na začátku normalizačních let sovětského bloku, je cosi nevídaného. Velmi by mne zajímal osud filmu a jeho veřejné distribuce. Jednu navíc za Stanisławu Celińskou. Fakt, že se jednalo o debut + její přirozený šarm, jsou kombinace, které mne uchvátily. ()
Reklama