Slečny z Vlčí

Film o citově plochém muži, který v mládí odešel do války a domů se vrátil po 15 letech. S odstupem zjišťuje, že byl tehdy milován, a svoji šanci promrhal. Určité věci jsou nevratné....film se mi ze začátku nelíbil, byl zdánlivě příliš pomalý, rozvleklý - což je ale jen zdání, samozřejmě to vystihuje pouze klid před bouří. Důležité ve filmu je nejen to, co je vyřčeno, ale i to, co si musíme domyslet.... (28.05.2016)

Válečný veterán Viktor Ruben patří mezi ty, kterým válka vymazala dobu života mezi "příliš brzy" a "příliš pozdě". Z milostného románku se již nemůže stát nic jiného než existenciální drama. Teď snad trochu podrobněji: Viktor, vytřesen ze svého rituálního života smrtí svého kamaráda, se v rámci své ozdravné kůry vrací do míst, na která už dávno zapomněl, stejně tak jako na svou budoucnost a v podstatě i přítomnost. Ve Vlčí (či Vlčíně nebo prostě a lépe ve Wilkově) se setkává se svými nškdejšími kamarádkami (a kdyby byla budoucnost možná i milenkami). Ty je zde třeba nejdříve utřídit (a nejlépe i česky pojmenovat a očíslovat): Nejdříve se setkáváme s Tuniou (Týna, 1), která se objeví z ničeho nic, zřejmě se narodila po Viktorově odjezdu. V zápětí se setkáváme s Julciou (Julča, 2) a Jolou (Jola, 3) a dozvídáme se, že Fela (Fela, 4) zemřela na španělskou chřipku. Postupně se setkáváme i s dalšími: Kazia (v českém překladu se vyskytuje ve dvou mutacích Kazimíra, Mirka, zřejmě chybně, 5), Zosia (Žofinka, 6). Ke každé (nakonec i k Týně) vážou Viktora zážitky a ze zážitků buzené vzpomínky. Jak se s tím vyrovná - a jak se s tím vyrovnají ony? Je možné ještě (s některou z nich) navázat (právě ve Wilkově, lepší místo na to není) na válkou přetržený život? - Wajdovy filmy zpracované podle povídek Jarosłava Iwaszkiewicze (Slečny z Vlčí, Březový háj - ten především - ale i pozdější Puškovec) patří zřejmě k jeho největším přínosům světové kinematografii. - Lehce bych se jen pozastavil mezi Wajdovým zobrazením obou (současný a minulý) Viktorových pobytů ve Wilkově. Retrospektiva prvního pobytu se odehrává pouze na narativní úrovni (vidíme jen milisekundový obraz Fely), a není tedy v proporci s Iwaszkiewiczovou povídkou, kde je přirozeně vše na jedné úrovni (samozřemě narativní). Pohledy zpět (především do sexuální oblasti) by více odpovídaly pojetí autora povídky. (13.03.2021)

Wiktor a jeho ženy z minulosti, z ktorých ho každá milovala alebo miluje, je zamyslením nad smrťou, láskou a životom. Wajda tu opäť do hlavnej úlohy umiestnil svojho asi najobľúbenejšieho herca Daniela Olbrychskeho. Film neplynie rýchlo, ale je pomerne zrozumiteľný so zaujímavými ženskými postavami, sú sestry, a pritom každá trochu iná. (02.03.2016)

Atmosféra filmu podľa románu Iwaszkiewicza zachytáva letný pobyt Viktora (skvele hraje D.Olbrychski) v kruhu svojich bývalých lások. Nostalgické spomienky a konfrontácia charakterov ženských postáv postupne kryštalizuje v deformované masky. Prítomnosť Viktora narušila sebavedomú istotu a rovnováhu životom skúšaných žien. Nenaplnenú lásku a city z minulosti už nik nedokáže opätovať. Wajda ponúka divákovi filmový skvost s nádychov Čechovovych divadelných hier. Odporúčam romantikom, ktorý zažili večne nenaplnenú lásku:-) (04.10.2009)

Skvělý komorní film, ve kterém Wajda dokázal, že je schopný empaticky uchopit jakýkoliv námět a vybrousit ho do drahokamu. Zdeptaný hlavní hrdina přijede na venkov a zanechá po sobě zkázu v srdcích žen, aby odjel vlakem, kde se v kupé setká s autorem literární předlohy Jaroslawem Iwaskiewiczem. To je geniální detail, kterým velikán světové kinematografie skládá hold velikému spisovateli. Bouřlivák Olbrychski opět pokorně posloužil svému mistrovi a i dámám je třeba vyseknout velkou polsky galantní poklonu. Smutně krásný film. Díky za něj. (11.10.2016)