Kuročka Rjaba
Riaba ma poule
Ryaba, My Chicken
Rjaba, sliepočka jarabá
Režie:
Andrej KončalovskijKamera:
Jevgenij GuslinskijHrají:
Inna Čurikova, Alexandr Surin, Gennadij Nazarov, Viktor Michajlov, Michail Kononov, Nikolaj Garo, Michail BogdasarovObsahy(1)
Ať zhyne práce, činorodost a prosperita aneb jak po dlouhých letech v emigraci vnímal pád Sovětského svazu oceňovaný ruský režisér... V roce 1967 natočil moskevský rodák Andrej Michalkov-Končalovskij ve své domovině film Příběh Asji Kljačinové, která milovala, ale neprovdala se. Snímek skončil v trezoru – přesto, že jeho hrdinové byli ještě šťastní a věřili v budoucnost. Problémům s cenzurou čelil autor i v následující dekádě, aby nakonec v 80. letech emigroval do USA, kde se nadále s úspěchem věnoval natáčení filmů. Počátkem 90. let se však Končalovskij k postavám a tématům svého trezorového snímku znovu vrátil... Hrdinkou filmu Slepička Rjaba (1994) je ta samá, kdysi krásná a nadšená kolchoznice Asja. Stejně jako ona se změnilo i vše kolem. Budovatele „lepších zítřků“ dnes zastihujeme zestárlé, unavené, propadlé alkoholu, v totálním chaosu nového Ruska. Asja žije sama se slepicí místo kočky, syn Serjoža kšeftuje ve městě a jeho otec Stěpan chodí k Asje jen pít a pak jí dělá scény, přičemž má doma vlastní ženu a sedm dětí. Všichni jsou otupělí a jediné, v čem se dokáží sjednotit, je odpor k Čirkunovovi, který si nad vesnicí postavil malý podnik na zpracování dřeva. Pracuje od rána do večera, nepije a žije podle svých představ. Když se však rozkřikne, že Asjina slípka snesla zlaté vejce, snaží se vesničané situaci využít k návratu do starých dobrých časů, kdy všichni měli stejně a nikdo neměl nic. (Česká televize)
(více)Recenze (26)
Dosť si treba počkať, kým sa dostaví zlaté vajce a až potom sa začne diať niečo poriadne. Dedinská závisť, neprajníctvo a malosť akoby z oka vypadli tomu slovenskému, ale v Rusku je všetko stokrát väčšie. Tak to aj vo filme vyzerá, že je často nepochopiteľný normálnym rozumom. Ako aj dnes často obľúbený názor, že podnikateľ je hlavný triedny nepriateľ a treba ho akýmkoľvek spôsobom zničiť. Marfušu z Mrázika v dospelosti by som si predstavoval presne takto, v súlade s vývojom ruskej dediny. Na lepší pôžitok z filmu je asi nutný dvojdecový pohár samohonky, inak sa vo filme ani nepije. –––– Kolchozníci, správate sa ako divosi, ako by ste práve zliezli zo stromov! Štyristo rokov chodíte na latrínu a vyzerá to, že ešte štyristo budete. –––– Koľko cukru treba na cisternu samohonky? ()
Samozřejmě, jako každá satira, i tato je vůči skutečnosti poněkud nadsazená, i když si musíme přiznat, že v Rusku, potažmo Sovětském svazu, žili vesničané ve velice zaostalých podmínkách a že holdování alkoholu bylo na denním pořádku. Jako obhájce socialismu jsem měl trochu obavu tento film shlédnout, ale Končalovskij se vypořádal se skutečností po pádu SSSR velmi šikovně a zároveň tak moderně, že jsem těm finančním machinacím kolem prodeje zlatého vejce moc nerozuměl. Především z filmu vyplynuly dvě věci: ta první - ve filmu vystupují dva normální lidé, Asia, která velice moudře a v souhlase s mým názorem mluví cestou z trhu o dnešní tzv. "demokracii", která umožňuje lumpům všechno (lapidárně to vyjádřil její syn, že za socialismu kradli jen komunisté a v kapitalismu kradou všichni, že je tedy nutné se tomu přizpůsobit; na to mu matka řekla, že ona v životě neuradlaani kopejku...). Asia vystupuje jako nostalgická zastánce minulosti, kterou si idealizuje, a proto mi byla sympatická. Druhým normálním člověkem je podnikatel, majitel pily, který přes své bohatství vlastně netouží po ničem jiném než po lásce a majetek a peníze pro něho nejsou takřka ničím, což dokázal podpálením své vily. Druhá věc je ta, že lidská touha po penězích a majetku vždycky vítězí nad slušností, poctivostí, čestností a skromností... A to je vlastně na celém lidském rodě to nejtragičtější. ()
Zajímavý pohled do života ruské vesnice 90. let 20. století. V Rusku už sice panuje demokracie a volný trh, ale tady se stále ještě žije tak nějak postaru. Jediný, kdo pochopil, že tržní hospodářství mu může přinést úspěch, je majitel místní pily. Protože se mu daří, zmohl se i na vilu, do níž mu chodí uklízet hospodyně ze vsi. Právě jeho okázalé bohatství se stane trnem v oku ostatním vesničanům. Tenhle pozoruhodný snímek natočil Andrej Končalovskij (mj. Splašený vlak) a jednu z hlavních rolí zde vytvořila Inna Čurikovová, známá jako Marfuška z Mrazíka. ()
Po čtvrtstoletí od vzniku lze v tomhle filmu jelcinovské (!) éry obdivovat jednak punk při zpracování (ještě jsem neviděl takhle trefně nafilmované "honičky"), jednak polystylovost - film má černobílé retrospektivy z Končalovského filmu o Asje z roku 1966, má fantastickou scénu, je realistický i folkloristický (cikánská svatba). Je to něco mezi Kurvahoši a Je lepší být bohatý a zdravý... - nicméně po Rusku: patříme do stejné kulturní oblasti a je to fajn. Film není tak umělecký, ani nejde tak do dřeně jako Muratové Astenický syndrom. Zároveň je chvilkama po staru pomalý - Bílé noci pošťáka Alexeje Trjapicina jsou v tomhle modernější, tam je absence tempa naroubovaná na transcendentálnost atmosféry a la Tarkovskij. Přesto mi to vychází na pět* - je to velmi dobré, velmi vtipné, velmi trefné. Bez happy endu. ()
"Tos mi nemohla nalít plnou??!" "Znám tvou normu...!" Pan Končalovskij se snažil zachytit životy a reakce prostého člověka po rozpadu Sov. svazu, jenž v nastalém chaosu hledal, ke komu znovu vzhlížet, kdo VŠE za něho rozhodne a koho se znovu bát... výborný snímek, kterému na kvalitě ubralo pouze pár (zbytečných) zrychlených pasáží, které snížily žel i jeho vypovídací hodnotu. ()
Reklama