Börn náttúrunnar
Children of Nature - Eine Reise
Reisen tilbake
Children of Nature
Deti prírody
Obsahy(1)
Baladický snímek režiséra Fridrika Thóra Fridrikssona Děti přírody (1991) není prvním počinem mladé islandské kinematografie, jenž si dobyl pozornost filmového světa. Stačí si např. připomenout historický film Když letí havran. Příběh starého hospodáře Geiriho, který se na samém sklonku života s přítelkyní Stellou vrací zemřít na opuštěná místa, kde spolu kdysi vyrůstali, je pojat v nejlepších tradicích evropského filmu (čerpá z apokalyptické atmosféry děl Wernera Herzoga, lehce zmiňuje Andreje Tarkovského, a postavou anděla, jehož stejně jako v Nebi nad Berlínem hraje Bruno Ganz, přímo odkazuje k tvorbě Wima Wenderse). Snímek citlivě přibližuje zvláštní zemi s její divokou přírodní krásou i s jejími společenskými problémy (málo obydlený venkov, většina populace žije v největším městě Reykjavíku). Vizuální krásu symbolického road movie (kamera Ari Kristinsson) umocňuje podmanivá hudba Hilmara Örna Hilmarssona. Pětašedesátiletý divadelní herec Gisli Halldórsson rolí Geiriho ve filmu debutoval, stejně jako jeho kolegyně Sigridur Hagalínová. Film byl nominován na Oscara v kategorii nejlepší neanglicky mluvený film roku 1992. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (41)
je to citlivý snímek, díky němuž pochopíme životní hodnoty zejména u starších lidí, kteří žijí celý život v poklidu na venkově - pro které je samostatnost a osobní svoboda silnější než pocit osamění. Není to film pro každého, ale věřím, že náročnějším divákům a milovníkům přírody bude blízký jako mě. Připravte se na pomalé tempo a dialogy bez jediného slova a potěšila mě i jemná nadsázka. [ PŘÍBĚH: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 2 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
LFŠ 2010 ... Film v sobě měl atmosféru i myšlenku která určitě stojí za řeč, ale na můj vkus byl až moc plný symbolů a dvojsmyslů. Konec všemu nasadil korunu a pokud k jeho pochopení musím shlédnout i Nebe nad Berlínem, považuju to za celkem výrazné mínus tohoto snímku. Z posledních pěti minut jsem nepochopil vůbec nic. ()
Nekonformné a veľmi bolestivé, ťažko sa na to pozeralo, veľmi ťažko. To samozrejme neznamená, že by bol snímok zlý, práve naopak, má toho veľa čo ponúknuť. Okrem vynikajúceho spracovania a technickej stránky aj napríklad dumanie nad niektorými myšlienkami, ktoré tu boli nádherným spôsobom (miestami až metaforicky) vyjadrené. Veru tak, to najhoršie na starobe sú spomienky na mladosť... A tento snímok to predostrel divákovi naozaj výborným spôsobom, aj keď veľmi skľučujúcim. A mne osobne určite nevadilo, že sa to, najmä pri konci, podobalo na Nebo nad Berlínom. No a? Za mňa veľká spokojnosť. Slušný nadpriemer. 80/100 ()
Film, který mne nejednou dojal. Prostý příběh (prostý jak Smrt) s působivou obrazovou a hudební stránkou. Oba hrdinové při svém putování občas vypadají jako děti, když kráčí ruku v ruce. Opět se jako děti spoléhají více na šťastnou náhodu (či prozřetelnost) než na rozum. A nakonec pouť starcova na horu (pouť zřejmě kajícná, a proto naboso vykonaná) k shluku rozpadajících se budov kasárenského vzhledu. Snad to byl záměr vše nevysvětlit, ponechat něco tajemství. ()
Kinematografia sa veľmi málo venuje starým ľuďom ako hlavným postavám (na rozdiel od detí)- zrejme preto, že ide o ekonomicky nedôležitú kategóriu, ktorá navyše ani veľmi nechodí do kina. Občas však vyletí nejaká tá lastovička, a niekedy sa jej podarí aj tak nádherný let ako dobrodružná cesta dvoch starčekov naprieč Islandom; magická road movie na miesta krásneho detstva. Podmanivá atmosféra pustej skalnatej krajiny, popretkávanej vodopádmi, bublajúcimi jazierkami a rôznymi odtienkami farieb, lemuje jednoduchý, no nevšedný príbeh okrem iného aj o tom, že na splnenie životných snov nie je nikdy neskoro. ()
Galerie (10)
Zajímavosti (1)
- Cena: Evropská filmová cena 1991: nejlepší hudba. [LFŠ 2010] (Krouťák)
Reklama